Ranní vstávání

Crrrrrr, zvuk budíku mě nemilosrdně budí ze spánku a vytrhává s hezkého snu. "Zlosyne", proletí mi okamžitě hlavou. Vstávám a jdu budit ostatní. Nový den začal a s ním ono známé "Honem, ať to stihneme".

Můj manžel má na budíku nastavenou písničku "Když nemůžeš, přidej víc". Ale já vážně nemůžu, říkám si skoro pokaždé. Vstávání mi přestává vadit, když se změní čas a z postele mě tahají sluneční paprsky. To klidně vstanu i před oním protivným zvukem a jdu vítat nový den cvičením a sklenicí citronády. Se sklenicí v ruce a v krátkém pyžamu pouštím na zahradu kocoura, který už netrpělivě čeká u dveří. Mňau, hlásí se netrpělivě a tlapkami se opírá o zavřené dveře. "Vždyť už jdu", povídám kocourovi. Dopiji zbytek citronády a pohledem zhodnotím počasí venku. "Sako, bílá košile a modré rifle" proletí mi hlavou, co si ten den obleču.

Vracím se dovnitř a v koupelně zhodnotím svůj obraz v zrcadle. "Třicet není moc, ale žádné velké mládí. Vycením na sebe zuby, kartáčem pročísnu vlasy a na krk stříknu parfém. Schody do patra beru po dvou a mezi dveřmi mě vítá pár malých ručiček, který mě vzápětí obejme kolem krku. "To už je ráno mami?" ptá se mě můj chlapeček školkového věku. "Ty voníš, nasaje okamžitě vzduch. Já chci vonět jako ty". Přislíbím, že když se hezky nasnídá a rychle obleče, klidně ho také navoním a spěchám zalít ranní kávu a kakao. Systematicky krájím chleba, z lednice vyndám šunku, máslo a sýr. Oblíbený jogurt pro malého. Mezitím ti moji dva chlapy vtrhnou do kuchyně jako velká voda. Malý už ze zvyku připravuje na stůl prostírání a velký kontroluje, zda má do práce všechno. Společně usedáme ke stolu a mě napadá, jak tyhle chvíle miluji. Společné snídaně, protože večeře už nezvládáme. Manžel má dlouhou pracovní dobu, takže většinou večeří v době, kdy jsme my dva již dávno po jídle a čteme pohádku. Dopíjím kávu a sleduji malého, jak statečně zápasí s posledními lžičkami jahodového jogurtu. "Snědeno" hlásí a vyhazuje prázdný kelímek do koše. 

Vyčistit zuby, učesat a stříknout slíbenou voňavku malému na nastavenou ručičku. V hlavě si odškrtávám seznam věcí, co je třeba ten den udělat, zatímco si motám šátek kolem krku. Syn si vedle mě obouvá boty a zápolí se zipem u bundy. Mezitím mi na tvář přiletí pusa od manžela, který se kolem nás prosmýkne a startuje auto. Vyrážíme a já pohledem kontroluji čas. Hurá, teď už jen zvládnout zbytek dne.