Za co je svět vděčný Židům

K tomuto zamyšlení mně tak trochu přivedl Břetislav Olšer v článku na svém blogu, kde se ptá Ing, Roberta Gera, původem slovenského Žida „Jaký odkaz zanechali Židé lidstvu?“ "Príspevok Židov k svetovej kultúre a vede je proporcionálne k celkovému počtu Židov neuveriteľný. Stačí spomenúť Krista, Einsteina, Kafku, Mahlera a tiež Marxa, ale aj 171 nositeľov Nobelovej ceny, čo je stokrát viac, ako by prináležalo podľa percenta počtu židovského obyvateľstva na svete. Židom takisto ako každému inému národu patrí kúsok miesta pod slnkom a slnko v Izraeli naozaj nechýba..." Tolik Dr. Ing. Robert Ger, který se v myšlenkách vrací též k Desateru.

Myslím si totiž, že tento výčet je až přespříliš skromný, a zdaleka nevyčerpává nesmírný význam židovského národa pro celé lidstvo.

Začněme Biblí – nejdůležitější knihou, která byla na světě sepsána. Bible má klíčový význam jak pro identitu židovského národa, tak pro všechny národy světa. Představuje opravdové Boží světlo pro celé lidstvo. Jak Starý zákon, tak Nový zákon byl kompletně sepsán Izraelity. Židé byli nazváni „vyvolený národ“ - jak je v Bibli psáno Bůh si je vyvolil ne pro jejich schopnosti a vyjímečnost, ale aby na nich zjevil svou slávu (Deut 7.kap: „Ne proto, že by vás bylo více než jiných národů, k vám Hospodin přilnul a vyvolil si vás – vždyť jste nejnepatrnější z národů! Avšak proto, že si vás Hospodin zamiloval, a proto, že chtěl splnit přísahu, kterou dal tvým otcům, vyvedl vás Hospodin mocnou rukou a vykoupil tě z domu otroctví, z ruky egyptského krále faraona.)

V této souvislosti pokládám za nesmírně potřebné zdůraznit, že Bůh mnohokrát v Bibli lidu Staré smlouvy opakuje, že tento lid je jeho zvláštní vlastnictví, a každý člověk, či národ, který se proti Izraelitům postaví, doslova „sahá do zřítelnice Božího oka“. Tento fakt je historicky doložitelný – každý národ i jednotlivec, který se pokusil zničit Izrael, byl poražen, někdy i vyhlazen z povrchu země.... Bůh nikdy nezrušil svou smlouvu s Izraelem, ačkoli jeho lid znovu a znovu tuto smlouvu porušoval – a tato smlouva platí dodnes.

Už ve Starém zákoně čteme o mimořádných osobnostech, které proslavily tento národ. Ať už se jedná o patriarchy Abrahama, Izáka a Jákoba, syna Jákobova Josefa egyptského, který byl (dnešními slovy řečeno premiérem) druhým mužem v egyptské říši po faraónovi, Mojžíše, „egyptského prince“ který vyvedl Izraele z Egypta, později jmenujme veliké krále Davida a Šalomouna, veliké proroky, mezi nimi Daniela, hlavního rádce babylónského krále Nabuchonodozora. Bible obsahuje nejen zmíněné Desatero, tedy deset přikázání, která shrnují principy správného lidského chování, ale mnoho úžasných proroctví, z nichž mnohá se splnila – především ta, která se týkala osoby Ježíše Krista.

Bible je také vynikající a spolehlivý zdroj informací o dějinách té části světa, který obývali Izraelité a jejich předkové. Liberální teologie sice tento fakt často zpochybňovala, ale hlavně z neznalosti - moderní archeologické nálezy potvrdily existenci národů, míst a událostí, které Bible popisuje. Oproti mytologickým knihám, různých jiných národů které často obsahují nekonečné báchorky o smyšlených událostech, všelijacích bozích a démonech, kteří mezi sebou bojují a různých podivných bytostech, Bible jasně mluví o jediném pravém Bohu, Stvořiteli a Udržovateli vesmíru, o tom, že náš svět vznikl za nějakým účelem a že nejvyšším dílem Svoření byl člověk. Svět - vesmír neživý a živý tedy nevznikl nějakou náhodou a život každého člověka má smysl.

Dr. Robert Ger zmiňuje mezi významnými židovskými postavami Krista. Ano, je právem možno mluvit o Kristu, jako o jednom z lidu Izraele, sám sebe nazýval „synem člověka“. Vyvolení židovského národa je asi nejzřetelnější právě na této klíčové postavě lidských dějin. Ano, spása je ze Židů! Ježíš Kristus je největší člověk dějin a největší dar, který byl světu dán.

Rovněž všichni Kristovi první následovníci, apoštolové, pisatelé Nového zákona a zakladatelé církve – včetně té v Římě - byli Židé. Byli mezi nimi skvělí učitelé církve jako Pavel a Jan, vůdci jako Petr. Oni, a mnozí další jsou pro nás dodnes vzory správného křesťanského chování. 12 prvních apoštolů dostalo od Krista výsadu soudit při Posledním soudu 12 pokolení Izraele... Křesťanství se mohlo tak rychle rozšířit také proto, že židovská diaspora byla rozptýlena po území celé Římské říše – v každém městě byla synagoga, kam apoštolové přicházeli vždy nejdříve při šíření Evangelia. Zvěstování Krista pak často vedlo k roztržkám a rozdělení názorů v židovských komunitách – někteří tuto novou zvěst přijali, jiní ne...

Spory mezi následovníky Krista a ostatními Židy narůstaly a postupně vedly k otevřenému nepřátelství. Apoštol Pavel, jeden z největších géniů lidských dějin, k tomu se zřetelnou lítostí, ale i nadějí do budoucna, poznamenal tato prorocká slova (Řím. 11 kap): Vám z pohanských národů říkám, že právě já, apoštol pohanů, vidím slávu své služby v tom, abych vzbudil žárlivost svých pokrevních bratří a některé z nich přivedl ke spasení. Jestliže jejich zavržení znamenalo smíření světa s Bohem, co jiného bude znamenat jejich přijetí než vzkříšení mrtvých! Je-li první chléb zasvěcen, je svatý všechen chléb; je-li kořen svatý, jsou svaté i větve. Jestliže však některé větve byly vylomeny a ty, planá oliva, jsi byl naroubován na jejich místo a bereš sílu z kořene ušlechtilé olivy, nevynášej se nad ty větve! Začneš-li se vynášet, vzpomeň si, že ty neneseš kořen, nýbrž kořen nese tebe! Řekneš snad: Ty větve byly vylomeny, abych já byl naroubován. Dobře. Byly vylomeny pro svou nevěru, ty však stojíš vírou. Nepovyšuj se, ale boj se! Jestliže Bůh neušetřil přirozených větví, tím spíše neušetří tebe! Považ dobrotu i přísnost Boží: přísnost k těm, kteří odpadli, avšak dobrotu Boží k tobě, budeš-li se jeho dobroty držet. Jinak i ty budeš vyťat, oni však, nesetrvají-li v nevěře, budou naroubováni, neboť Bůh má moc naroubovat je znovu. Jestliže tys byl vyťat ze své plané olivy a proti přírodě naroubován na ušlechtilou olivu, tím spíše budou na svou vlastní olivu naroubováni ti, kteří k ní od přírody patří! Abyste nespoléhali na svou vlastní moudrost, chtěl bych, bratří, abyste věděli o tomto tajemství: Část Izraele propadla zatvrzení, avšak jen do té doby, pokud nevejde plný počet pohanů. Pak bude spasen všechen Izrael, jak je psáno: ‚Přijde ze Siónu vysvoboditel, odvrátí od Jákoba bezbožnost;

Je mi nesmírně líto, že křesťané způsobili v uplynulých dvou tisíciletích Židům tolik utrpení, tolik pronásledování, které vyvrcholilo genocidou židovského národa za 2. světové války. Zároveň je nutno přiznat, že toto pronásledování Židů nešlo nikterak ospravedlnit – zejména ne na základě učení apoštolů. Jediné, co můžeme udělat je, že něco podobného už nikdy nedopustíme..

Bible – tedy Starý zákon – zároveň byla tím, co vždy v dějinách odlišovalo Židy od okolních národů, mezi něž byli rozptýleni po porážce svého povstáni proti Římanům v roce 70 n.l. Tato porážka byla mimo jiné důsledkem prokletí, které na sebe sami Židé přivolali odmítnutím Krista (Když tedy Pilát viděl, že nic nezmůže a že je stále jen větší a větší rozruch, vzal vodu a před zástupem si umyl ruce. „Nejsem vinen krví tohoto muže,“ řekl. „Je to vaše věc!“ A všechen lid zvolal: „Jeho krev na nás a na naše děti!“)

Dodržování principů víry, zakotvené v Bibli bylo tím, co jasně  po dlouhá staletí definovalo identitu židovského národa (včetně vnějších atributů této poslušnosti, jako byla obřízka). V této souvislosti je zajímavé, že Židé, kteří žili v Evropě, se ve své velké části rozhodli k asimilaci k národům, mezi kterými žili. Stalo se to  v období vzniku moderních národních států. A dokázali se přizpůsobit skutečně dokonale, do takové míry, že se velice rychle stávali významnými činiteli ve všech odvětvích lidské činnosti v jakémkoli státu a národě (opět se projevilo Boží požehnání, které na nich spočívá od praotců Abrahama, Izáka a Jákoba)- jejich okolí jim přesto vždy dalo najevo, že jsou odlišní a nevítaní. „Jsme národ, jeden národ. Všude jsme měli upřímnou snahu začlenit se do národních komunit, které nás obklopovaly, a udržet si pouze víru otců. To nám však není dovoleno. Marně usilujeme úspěchy v umění a vědě dosáhnout větší slávu pro naše vlasti a přispět k jejich bohatství účastí na obchodu. Je námi opovrhováno jako nějakými vetřelci. Kdyby nás jen nechali na pokoji... nezdá se mi však, že to mají v úmyslu. ... Svět potřebuje židovský stát, a proto vznikne.“ (Theodor Herzl, rakouský židovský novinář, der Judenstaat, 1896)

Vznikl tedy sionismus, izraelská odnož procesu národního uvědomování, který proběhl prakticky ve všech národech Evropy. V době, kdy Theodor Herzl se svou myšlenkou přišel, zdálo se, že je nemožné, aby se mohla uskutečnit. Je krutým paradoxem dějin, že nakonec mohla být prosazena až poté, co došlo ke genocidě Židů za druhé světové války. Jeho vznik se často pokládá za jedno z významných plněných proroctví, vyřčených Ježíšem Kristem. Uhájení jeho existence uprostřed moře nepřátel se někdy jeví jako ještě větší zázrak, než jsou některá vítězství Izraelitů popisovaná ve Starém zákoně.

Někdo by možná namítl, že vznik státu Izrael způsobuje světu jen komplikace a neustálou agendu, spojenou s obtížnou koexistencí s ostatními národy a státy v okolí, které se v podstatě dodnes nesmířily s jeho existencí. Přes všechny možné výhrady ale představuje tento stát prakticky jediný státní útvar s atributy demokratického zřízení v celé oblasti Blízkého Východu. Návrat Židů do Izraele je vnímaný mnoha křesťany jako naplnění starých biblických proroctví o obnovení Izraele, jež má předcházet druhému příchodu Ježíše Krista (Mat 24. kap: Poučte se od fíkovníku tímto podobenstvím: Když jeho větve konečně začnou rašit a nasazovat listí, víte, že se blíží léto. Stejně tak, až uvidíte toto vše, vězte, že se už blíží, že už je ve dveřích! Amen, říkám vám, že to pokolení nepomine, než se to všechno stane.)

(o přínosu Židů lidstvu v moderní společnosti je možno napsat mnoho článků, takže nějaký ještě přibude)