Temelín na Berounce

Včerejší Idnes přinesla zprávu o výstavbě gigantického školícího centra Maják ve Ptyči, poblíž CHKO Křivoklát. Stavba je zvláštní tím, že její stavitelé údajně nesmí o tom, na čem pracují, veřejnosti nic prozradit. Jediné, co je zatím veřejnosti přístupné, je skutečnost, že tuto dvoumiliardovou investici financuje rodina miliardáře Tykače.

Pohled na osadu Ptyč. Zdroj: Google-maps

„Stavbyvedoucí Ernest Túro má přísný zákaz hovořit o vlastnících i účelu rozsáhlého objektu. A stejně mlčenliví jsou i dělníci v hospodě - prý by je čekal okamžitý vyhazov. Okolní vesnice proto žijí spekulacemi, že sídlo patří náboženské sektě, která chce v podzemí "novicům" vymývat mozky,“ píše včerejší Idnes. Není vlastně příliš obtížné zjistit, je-li na těchto řečech nějaké pravdivé jádro. O tom, co se zde děje, lze snadno získat informace na Internetu. Na webových stránkách centra Maják (http://www.majak-ptyc.cz) najdeme tuto charakteristiku budoucího využití:

„Centrum Maják má být místem, kde člověk objeví své kvality, které se naučí používat ve svůj prospěch a pro to, aby mohl být šťastným a také činil ostatní šťastnými.

Našim cílem je v Majáku naučit návštěvníky takovým návodům, které:

• naučí nemocného být zdravým
• naučí negativistu vnímat realitu bez negativismu, předsudků
• naučí uzavřeného člověka přiměřené otevřenosti
• naučí ustaraného bezstarostnosti (kdy být bezstarostným neznamená být nezodpovědným)
• naučí přísného se zmírnit v laskavě důsledného
• uhoněného zpomalí, pomalého naučí přiměřené rychlosti
• utrápeného naučí si pomoci sám od svého trápení
• nedůsledného naučí důslednosti
• alergiky zbaví alergií
• pohodlného naučí aktivitě
• přehnaně aktivního naučí kvalitně odpočívat
• nezvyklého projevovat city naučí přiměřeně projevovat a říkat to, co cítí
• nezvyklého chválit naučí přiměřeně chválit
• nedochvilného dochvilnosti
• a mnoha dalším návodům, které pomohou návštěvníkům si nekomplikovat a neztěžovat život a nevytvářet si nemoci…“ (konec citátu)

Jak to vypadá, toto školící středisko Maják bude mít doslova zázračný vliv na každého, kdo jím projde. A kdo za tímto projektem vlastně stojí? Podle informací, dostupných na Internetu, je zřizovatelem tohoto centra společnost Avenna, založená dvojicí „gnostiček“ (jak se samy nazývají) - jedna z nich je Katarína Kuňová, druhá se jmenuje Hana Přádová. Na stránkách svého webu Avenna slibuje vyřešení prakticky všech problémů, s nimiž je konfrontován člověk v moderní společnosti. Nic ale není zadarmo – pokud se někdo zajímá o jejich myšlenky dále, zjistí, že na webu je zmíněno jen několik základních informací a citátů a pro vše další je nutné předplatné jejich stránek, kde je pro zájemce zřízeno internetové knihkupectví. Zakladatelky Avenny také zavedly „Školu zdraví těla a duše“, v níž za úplatu předávají své poznatky zájemcům o jejich školení (v současné době omezeno prý vzhledem k angažovanosti lektorek v jiném projektu).

Zajímavé informace o pozadí a myšlenkovém světě Avenny podává známý odborník na sekty Zdeněk Vojtíšek ve svém článku Tonoucí se stébla chytá již z roku 2001. Přestože je tento článek poměrně letitý, nezdá se, že by se myšlení zakladatelek za uplynulou dobu nějak zásadně změnilo. Z článku vyplývá, že obě dámy jsou svým „duchovním“ zakotvením pravými apoštolkami „Něcismu“, vágního náboženství, které, (alespoň podle Msgr. Tomáše Halíka), více či méně zastává velká část našeho národa. Ne zcela obvyklé na jejich přístupu je snad jen to, že s naprostým přehledem odhazují všechna velká světová náboženství na smetiště dějin, protože ony dvě přišly samy od sebe na kloub všem tajemstvím světa. Při bližším zkoumání je ale celkem brzy jasné, že vlastně nepřinášejí žádná převratná moudra, ale jen recyklují myšlenky, které se už dávno objevily nejen v hinduismu (nauka u „karmě“), ale byly téměř navlas shodně aplikovány v tzv. „Křesťanské vědě“ z konce 19. století, objevily se např. v knihách zastánců tzv. pozitivního myšlení 20. století (Positive Thinking), a jsou propagovány i v teorii tzv. dianetiky (scientologie) Jinými slovy, jedná se o jakýsi odvar z „New Age“ na český způsob. Zdeněk Vojtíšek se ve svém článku zniňuje například o originálním vysvětlení pojmu „spravedlnost“, jež vyslechl na jejich přednášce:

„Klíčovým výrazem poselství, které gnostičky nazvaly Avenna (odvozeno z latinského výrazu pro "stéblo"), je slovo "spravedlnost". Spravedlnost je definována jako "dokonale vyvážený stav toho, co člověk dal a dostal..." Zároveň je ovšem Spravedlnost i vládnoucím principem, který je v různých náboženstvích různě nazýván a přizpůsobován. Podle Poselství Avenna, které samo pochází ze "sféry Dokonalosti, v níž vládne Spravedlnost", je ale "spravedlnost nad všemi náboženstvími, a tím přebírá úkol náboženství". Vláda Spravedlnosti se projevuje v tzv. vyšších zákonech. Nejčastěji je opakován tento: "Spravedlivému se vždy děje spravedlivé. Nespravedlivému se také vždy děje jen spravedlivé." Na druhém místě bývá uváděn tento vyšší zákon: "Vše, co se má člověku vzhledem k jeho myšlení, chování nebo konání spravedlivě stát, se mu stane a nikdo tomu nezabrání." Podstatu tohoto zákona vysvětlila paní Katarína např. při hovoru o strachu, který v nás může vyvolat čtení novinové černé kroniky. Pokud čteme o obětech tragédií, můžeme si být jisti, že tragická událost "byla dovolena" proto, že to vůči obětem "bylo spravedlivé". Dopustili se totiž něčeho strašného (pravděpodobně v minulém životě zapříčinili stejný děj, který se teď obrátil proti nim) a v tomto životě se narodili tak, aby získali zkušenost toho, komu kdysi ublížili. "Člověk se může spolehnout, že ten člověk udělal něco hodně ošklivého," uzavírá paní Kuňová výklad o lidech, kteří jsou tragicky postiženi.“

Tento odstavec myslím velmi názorně ukazuje „originalitu“ myšlenek lektorek Avenny. Je z něj jednoznačně patrné i to, že základem jejich představ o světě je hinduistický koncept karmy, podle kterého je lidský život pouze článkem v řetězci životů a štěstí v životě závisí na skutcích vykonaných v životě předešlém (reinkarnace) a současném (kauzalita). Toto myšlení nevyhnutelně vede k představě, že celý vesmír představuje jednotu, v níž neexistuje rozdíl mezi stvořením a Stvořitelem. Jak píše Rabi Maharaj (viz můj článek Karma a milost): „Je-li jenom jedna skutečnost, pak je zároveň zlem i dobrem, smrtí i životem, nenávistí i láskou. A to činí všechno nesmyslným, dělá to ze života absurdnost. Těžko lze zachovat si zdravý rozum a přitom tvrdit, že dobro a zlo, láska a nenávist, život a smrt jsou jednou skutečností. Navíc, jestliže by dobro a zlo bylo totéž, potom by také byla každá karma stejná a na ničem nezáleželo; proč tedy být zbožný“ – proč se vlastně vůbec o něco snažit?

Našim lektorkám ovšem, jak se zdá, vůbec nedochází tento logický důsledek takového „konceptu bytí“: Jejich vyučování v zásadě tvrdí totéž, co hinduizmus, ale „po česku“: Jsem-li já „pastýřem svého bytí“ a záleží-li jen na mě a mém myšlenkovém „vyladění“, jaký žiju život, pak ze sebe mohu udělat boha a zvítězit nade všemi okolnostmi svého života. Tento koncept může připadat velmi lákavý a dokonce i nějakou dobu fungovat, nakonec se ale prokáže jako klamný – ve skutečnosti není schopen naplnit to, co tvrdí. Ve skutečnosti totiž není nikdo schopen ovládat všechny okolnosti svého života a jen na základě svých schopností (jakkoli rozvinutých) svůj život uřídit až do konce.

Písmo jasně říká že „je souzeno člověku jednou zemřít a potom bude soud“ (Žd 9,27), a jinde podobně (Řím 14:10-12) „Všichni přece staneme před soudnou stolicí Boží. Neboť je psáno: ‚Jako že jsem živ, praví Hospodin, skloní se přede mnou každé koleno a každý jazyk vyzná, že jsem Bůh.‘ Každý z nás tedy sám za sebe vydá počet Bohu.“ Totéž je jinými slovy řečeno i zde: (1.Korintským 3:11-15) "Nikdo nemůže položit jiný základ než ten, který už je položen. A to je Ježíš Kristus. Zda někdo na tomto základu staví ze zlata, stříbra, drahého kamení, či ze dřeva, trávy nebo slámy, dílo každého vyjde najevo. Ukáže je onen den. Neboť se zjeví v ohni a oheň vyzkouší, jaké je dílo každého člověka.“

Svůj článek „Tonoucí se stébla chytá“ Z. Vojtíšek uzavírá takto: „Dnešní velmi rychlý společenský vývoj nedovoluje převzít životní vzory a modely chování od předchozí generace, protože velká část její zkušenosti se brzy zdá být již nepoužitelná. Není tedy divu, že určitá část společnosti dychtivě prahne po zjištění způsobu, jak se vyrovnávat se současnými problémy, po klíči, který pomůže porozumět světu, a po návodu na řešení běžných životních situací. Těmto lidem, vnitřně zmateným současným světem, nabízí Poselství Avenna záchranné stéblo. Nesporný úspěch, který s tímto stéblem „gnostičky“ mají, ukazuje myšlenkovou, duševní a nakonec i duchovní zanedbanost části současného městského středního stavu, především jeho ženské poloviny. Je přirozené, že objednávku těchto lidí se gnostičky snaží uspokojit, jak nejlépe dovedou. Jen si nejsem jist, zda inkasovat nezanedbatelné částky za řídkou kaši lidových mouder, vydávaných za vesmírné poselství, je opravdu spravedlivé...“

Co říci na závěr – těžko říci, na základě kusých informací o projektu Maják, jestli miliardář Tykač patří mezi ty, jimž zmíněné zakladatelky společnosti Avenna udělaly „díru do hlavy“ a přesvědčily ho o blahodárnosti a ušlechtilosti záměru investovat tak obrovskou finanční částku do stavby svého školícího střediska. Možná je naopak tak „prefíkaný“ že v tomto oboru větří možnost rychlé návratnosti investic a chce se podílet na profitu společnosti Avenna.