Radost z kojení

Je to asi 60 let, tedy na začátku 50. let 20. století, kdy lékařské věda přišla s názorem, že prostřednictvím kojení se do těla dítěte mohou dostávat škodlivé látky z okolního prostředí a z těla matky. V určitém smyslu měli tehdy pravdu – v případě, že je matka nemocná rozvinutou a neléčenou tuberkulózou, nebo užívá návykové látky. Existuje také nemoc, zvaná galaktozémie – vrozená neschopnost trávit mléčný cukr (laktózu) – pokud touto nemocí trpí dítě, může je mateřské mléko usmrtit. V naprosté většině ostatních případů je kojení nejen neškodné, ale naopak zdravé a prospěšné pro matku i dítě. Ovšem, v období 50. 60. a 70. let let vládlo přesvědčení, že mateřské mléko může dítěti uškodit především z důvodu nízké hygieny celého tohoto procesu. Proto bylo masově propagováno používání sušeného kravského mléka, které mělo umožnit dokonalou aseptičnost během krmení dítěte.

Tato doktrína byla prostřednictvím W.H.O. rozšířena po celém světě, včetně těch nejchudších zemí Afriky a Asie a měla velmi neblahé konsekvence: vedla spíše k velikému obohacení velikých potravinářských společností jako Nestlé, než k zlepšení zdravotního stavu lidí - naopak. ti nejchudší často pod vlivem sugestivních reklam často utráceli své poslední peníze, aby zajistili lepší budoucnost svým dětem. Jenže nastal pravý opak - ve většině zemí Afriky, latinské Americe, či v Asii nebyly dostupné nezbytné hygienické předpoklady pro použití náhradní kojenecké výživy – tj. kvalitní pitná voda a možnost uchovávat do zásoby připravené mléko v chladničce. Tyto okolnosti pak vedly k naprosto opačnému efektu, než byl slibován – použití kontaminované vody vedlo k velmi častým průjmovým onemocněním dětí a k jejich velmi vysoké úmrtnosti. V klamavé reklamě, jež tvrdila, že sušené mléko je pro děti to nejlepší, tyto koncerny pak pokračovaly i poté, co bylo vědecky prokázáno, že nejlepší výživou pro kojence je mléko jeho matky.* Dnes už o tomto faktu není potřeba nikoho přesvědčovat, protože je všeobecně znám, nicméně zdaleka tomu nebylo ani u nás ještě např. před 30ti lety, kdy bylo matkám z jakési setrvačnosti, či neznalosti dětskými lékaři u nás stále doporučováno přejít z kojení pokud možno co nejdříve na umělou stravu.

Jak se toto téma týká nás osobně? Myslím, že kojení je jednou z největších životních radostí mé ženy. Máme devět dětí a každé naše miminko bylo kojeno minimálně 1 rok. některé třeba i dva (i déle). Někdy svou ženu podezřívám, že její touha mít hodně dětí byla do značné míry generována právě touto její radostí z kojení.

Před časem jsme si dali práci a spočítali, kolik mateřského mléka asi „vykojila“. Při předpokladu minimálního kojení za den kolem 0,5 litru (raději se držíme při zemi) a předpokladu min. dvanácti let nepřetržitého kojení to dělá neuvěřitelných více než 2.000 litrů. Mé ženě se samozřejmě také občas přihodily různé nepříjemné komplikace provázející kojení, jako zatvrdliny v prsu, záněty, či rozkousané bradavky, ale žádná z těchto věcí pro ni nebyla překážkou, či důvodem, aby s kojením přestala. Našemu nejmenšímu dítěti už je ale sedm let a chodí do 1. třídy. Zdálo by se, že s kojením už bude mít žena utrum. Možná ale, že ještě ne docela: Naše nejstarší dcera bude mít totiž zanedlouho děťátko a já podezřívám svou ženu, že se těší, jak si při hlídání dopřeje své radosti a také jejímu miminku dá „cucnout“...

*poznámka: Bylo zjištěno, že v těch oblastech rozvojových zemí, kde tato firma (Nestlé pozn. MP) propagovala a prodávala své výrobky, došlo k podstatnému nárůstu úmrtnosti dětí do 5 let věku (6-25x se zvýšilo riziko úmrtí na průjmová onemocnění a 4x na pneumonie). Firma Nestlé byla obviněna z neetické propagace svých výrobků, z neoznačování těchto výrobků v jazyce spotřebitelů, z prodávání výrobků vydávaného za humanitární pomoc a za podplácení místních zdravotnických pracovníků. Firma Nestlé tato obvinění popřela, přesto však došlo k občanským protestům a bojkotu výrobků výše uvedené firmy v mnoha státech USA, Evropy, v Austrálii a na Novém Zélandu. V roce 1979 WHO a UNICEF svolaly shromáždění, které vyzvalo k vytvoření závazných mezinárodních pravidel prodeje umělé dětské výživy a zlepšení nutrice dětí v rozvojových zemích. Tato pravidla byla následně zakotvena jako dodnes platná doporučení zvaná Desatero WHO pro výživu kojenců a malých dětí.

z článku „Kojenecká výživa v reklamě, 1.lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze, Ústav hygieny a epidemiologie, autoři: Lenka Petruželková, Zuzana Stehlíková, Lenka Petrů, Jiří Štefánek 3.12. 2007