Ex-muslim hovoří

Když jsem se pokoušel najít na Internetu nějaké informace o islámu a jeho učení, nalezl jsem poměrně rozsáhlý kvalitní  text Úvod do islámu, jakkoli psaný z ateistického hlediska. Jeho součástí byla i polemika bývalého muslima s pisatelkou Haifou, moderní muslimskou ženou, žijící v Americe. Přetiskuji zde názory tohoto muže bez jakékoli cenzury a úprav – i když mnoha s východisky pisatele nesouhlasím, protože je pokládám za velmi podnětné. Haifa rovněž nesouhlasí s názory tohoto Aliho, který se stal ateistou. Píše mu v závěru svého dopisu:

„Milý Ali, vaší práce si vážím. Obávám se však, že lidé jako vy, jinak nádherní lidé, jsou schopni islám úplně zničit. Proto si myslím, že pokud se má toto náboženství zachovat, musí se reformovat. Modernizace je možná. To, co se děje na Blízkém východě je něco odporného, a Západ se musí snažit pomoct těmto oblastem a odstranit toto šílenství. Jsem si plně vědomá, že tam by mě za moje názory ukamenovali. A to je právě důvod, proč my, lidé žijící na Západě, máme povinnost s tím něco udělat. I kvůli nám samým. A také jsem vděčná, že žijeme v Americe a že mám možnost svobodně vyjádřit svůj názor. Bůh žehnej Americe...“

Ali odpovídá:

Milá Haifo,

děkuji za výstižný komentář. S radostí ti oznamuji, že jsi to TY, kdo není muslimkou. Před mnoha roky jsem sám měl přesně ty stejné názory jako teď ty. Dokonce před rokem 1979, tehdy v časech před islámskou revolucí, byla drtivá většina Íránců přesně jako ty.Měl jsem několik příbuzných, kteří byli ajatolláhové, ale byli umírnění, a jen jeden z mých příbuzných byl fanatickým muslimem. Moje matka nikdy nenosila čádor, snad jen tehdy, když potřebovala skočit do obchodu za rohem, a nechtělo se jí kvůli tomu oblékat. Po revoluci se však ze dne na den všechno změnilo. Z chlapců a děvčat, kteří ještě před nedávnem vymetali diskotéky a tancovali rock’n‘roll, se najednou stali tvrdí islamisti, kteří se pod Chomejního vedením vyhrnuli do ulic a s ústy zpěněnými nenávistí křičeli „Smrt Americe, smrt Izraeli.“

Když se mohli zmodernizovat křesťané, píšeš, proč by se nemohli i muslimové? Odpověď je jednoduchá: v Novém zákoně není tolik násilí a teroru jako v Koránu. Nevěřím, že to, co je napsané v Bibli, je založené na faktech, naopak, jde většinou o mýty a legendy. Avšak bez ohledu na to, zda skutečně existoval nebo ne, Ježíš Kristus je v Bibli vykreslený jako světec, jako ztělesněné dobro. Pokud tedy nikomu nevadí, že musí věřit pohádkám, křesťanství ho může přivést k tomu, aby se stal dobrým člověkem. Samozřejmě, všude se najdou fanatici, odkaz Ježíše Krista však nemá s fanatismem nic společného. Stačí si vzpomenout na příběh s prostitutkou, kterou chtěli Farizejští ukamenovat. Odpověděl jim: „Nechť ten, kdo je bez viny, první hodí kamenem“. Učení Krista dělá lidi lepšími, a to by mělo být tím pravým účelem každého náboženství.

Islám je však úplně odlišný. Muhammad, autor islámu, byl skutečným netvorem. Nebyl žádnou mytologickou bytostí, o jeho reálné existenci existují důkazy, jeho skutky byly reálně zaznamenané. Připisují se mu sice mnohé, často absurdní zázraky, avšak když si všechny ty nesmysly odmyslíme a analyzujeme jeho skutečný život, objeví se před námi obraz totálního psychopata. Muhammad v žádném případě nemohl být duševně v pořádku. V celém jeho životě nenajdeme ani jeden jediný pozitivní čin, ani jediný akt dobroty. Všechny projevy vlídnosti a štědrosti v jeho osobě byly jen prostředkem manipulace a politiky.

Vezměme si například jeho štědrost k obyvatelům Mekky. Jednoho dne Muhammadova armáda zaútočila na velký kmen Hawazinů, přičemž většinu mužů z tohoto kmene pozabíjeli a zmocnili se jejich žen, dětí i celého jejich majetku. Stařešinové kmene potom přišli za Muhammadem a prosili ho o slitování. Aby měli větší šanci na úspěch, vzali se sebou Šhimu, dceru jeho kojné Halimy, která ho pět roků kojila. Šhima měla Muhammadovi připomenout všechny ty roky jeho dětství mezi Hawaziny a jak vlídně se k němu všichni v té době chovali, a tím obměkčit jeho srdce. Odpověděl jim, že pokud konvertují na islám, můžou si vybrat, jestli zachrání svoje ženy a děti, nebo svůj majetek. No uznej, je to nějaká volba? Hawazinové si vybrali své příbuzné, a jejich majetek rozdělil Muhammad mezi bohaté a vlivné obyvatele Mekky. To se nelíbilo ostatním kmenům, které se po jeho boku zúčastnily výpravy proti Hawazinům, a začaly se dožadovat svého podílu z kořisti. Aby se vyhnul hrozícím nepokojům ve vlastním táboře, spustil Muhammad dojemné kázání, ve kterém jim mimo jiné pověděl: „Chci obměkčit srdce Mekkánců, aby přijali islám“. Těm, kterým se nedostalo nic z vojenské kořisti, nabídl svéráznou satisfakci: „Místo světského bohatství tady máte Božího proroka. Co má pro vás větší cenu? Bohatství tohoto světa nebo zvěstovatel Alláhův?“

Tento prohnaný muž byl odborníkem na podvody a manipulaci. Zničil životy tisíců Hawazinů a všechen jejich majetek, všechna jejich stáda a velbloudy dal vlivným rodinám z Mekky, aby „obměkčil jejich srdce pro islám“. V životě tohoto člověka není jediný příběh, že by něco udělal z dobroty svého srdce. Všechno co udělal, bylo naopak vypočítavé a manipulativní. Byl to psychopatický narcis, mnohem horší než Hitler.

Rozdíl mezi křesťanstvím a islámem, to je rozdíl mezi Ježíšem a Muhammadem. Je to však jako porovnávat den s nocí. Jak byl Ježíš symbolem dobra, tak byl Muhammad ztělesněnou inkarnací všeho odporného a zlého. Ptáš se, zda se dá islám reformovat? Odpověď je NE, nedá! Abychom mohli islám reformovat, museli bychom se zbavit dvou věcí, a to Muhammada a Koránu. Velkou část z této knihy bychom museli jednoduše vyškrtnout. To však nemůžeme udělat, protože na to jednoduše nemáme oprávnění.

Muhammad vyhlásil, že své náboženství přivedl k dokonalosti. (Korán, 5:3) Takže se nám naskýtá otázka: Jak můžeme zlepšit něco, co už je dokonalé? Korán nemůžeš změnit. Nemůžeš ho reformovat. Vše, co můžeš udělat, je snažit se ho reinterpretovat a tvářit se přitom, že verše jako „zabíjejte nevěřící, kdekoliv je najdete,“ mají ve skutečnosti úplně jiný význam.

Také můžeš namítat, že tyto části Koránu jsou zastaralé a už se do dnešní doby nehodí. Problémem však zůstává určit, kdo je tím oprávněným člověkem, aby určil, které časti Koránu jsou zastaralé, a které se naopak do naší doby hodí. Kdo má takovou autoritu, aby mohl učinit takovéto rozhodnutí? Když se budeš držet svého svědomí a povíš si, že ty verše, které hlásají vraždění jsou přežitkem, někdo jiný, například ajatolláh Chomejní může namítat a říct: „Proč vy, mullové, následujete jen verše o modlitbách a půstech? Proč čtete jen verše o milosrdenství a ne verše o zabíjení? Korán nařizuje: zabíjej, zajímej! Proč se držíte jen těch částí Koránu, které hovoří o milosrdenství? Milosrdenství je proti Bohu!“

Kdo má právo rozsoudit vás a říct, že ty máš pravdu a on ne? Nakonec, pokud si i tak musíš sama vybrat, která učení jsou dobrá a které ne, nač pak potřebuješ vyznávat jakékoliv náboženství? Když umíš sama určit, co je dobré a co je zlé, nepotřebuješ nikoho, aby tě vedl za ručičku. Jsi dost zralá na to, aby jsi našla svou vlastní cestu, objevila svůj vlastní vnitřní kompas. Co ti v tom případě brání podívat se i na ostatní náboženství a filozofické směry a vybrat si i z nich jen to dobré? Tak to dělají lidé, jejichž mysl je svobodná. Nepotřebuješ žádné náboženství. Jsi sama sobe průvodcem i prorokem.

Turistická příručka, která nám někdy pomáhá a někdy nás zase plete, je špatná turistická příručka. Když se zeptáš cizince na cestu a on ukáže na všechny možné světové strany, můžeš tomu člověku důvěřovat? Má jeho pomoc jakoukoliv hodnotu? Samozřejmě, jeden ze směrů, na který ukazuje, je určitě ten správný. Ale když se i tak musíš držet svého vlastního rozumu, abys zjistila, který to je, jaký má vůbec význam ptát se takového nedůvěryhodného člověka? A co ti ostatní, kteří neměli tolik důvtipu jako ty a nechali se svést na nesprávnou cestu?

Přesně tak funguje Korán a všechny ostatní náboženské knihy. Naučí tě mnoho dobrého, ale současně s tím i mnoho zlého. Potřebujeme vůbec tato náboženství? Už nám dál nepomáhají. Všechno, co nabízejí, je vágní slib nějaké odměny po smrti, což může pomoct akorát tak těm největším ubožákům. Jak máme uvěřit takovému slibu, když všechno ostatní, co tato náboženství hlásají, se ukázalo jako nepravdivé?

Říkáš, že křesťané si přesto dokázali vybrat z Bible jen ty dobré věci. Ano, většina z nich to dokázala, ale určitě ne všichni. Stále se najde mnoho fanatických a hněvivých křesťanů, kteří jsou přesvědčeni, že do nebe se dá dostat jen skrze Ježíše Krista. Jejich počet je naštěstí dost nízký, ale jasně nám to ukazuje, že křesťanství není zdaleka žádnou zaručenou cestou do Krajiny Osvícení.

Islám však v žádném případě reformovat nelze. Abys ho mohla zreformovat, potřebovala bys na to někoho se stejnou nebo větší pravomocí než Muhammad. To je však nemožné, protože Muhammad prohlásil, že on je tím posledním prorokem. Shodou okolností jsem právě dnes dostal e-mail od jednoho z čtenářů, otce Leviho, a ten navrhl, že „zastavit expanzi islámského fašismu lze jen tím, že budeme podporovat sektu Ahmadovců.“ Uvádím citát z jeho dopisu:

„Ahmadismus může byt klíčem k vyřešení problému islamismu na základě dvou hlavních faktorů. Za prvé Ahmadové na rozdíl od běžných muslimů uznávají, že Korán lze měnit. Za druhé Ahmadové oficiálně odsuzují militantní džihád. Džihád vůči kafírům (nevěřícím) odsoudil totiž už zakladatel sekty, Mirza Ghulam Ahmad (1835-1908) a vyhlásil ho za harám (hřích). Hlavní proud islámu nelze reformovat, navždy zůstane barbarskou ideologií, kterou byl už na začátku. Ahmadistický islám však reformovat lze! Tento rozdíl je nenápadný, přitom však zásadní. Pokud civilizované národy investují do podpory ahmadismu, může to zachránit svět! Jelikož muslimové určitě nebudou konvertovat na víru, která by se výrazně odlišovala od té, na kterou si zvykli, je potřeba, aby v islámském světe získala dominanci právě sekta Ahmadovců.“

Já k tomu dodávám, že podobný přístup jako sekta Ahmadovců má například i islámská sekta Bahá‘í, i když Bahá‘íové se považují za více univerzální náboženství. jejich učení se zdají být dosti moderní, prosazují například rovnost mezi mužem a ženou. Avšak problém s Ahmadovci, Bahá’í i všemi ostatními odnožemi islámu je ten… že jsou odnožemi islámu. I když se jejich stoupenci distancují od násilí, které je obsažené v Koránu, dokonce v případě Bahá’í úplně odmítají Korán a mají svoje vlastní svaté knihy, kde po násilí nenajdete ani stopy, tato náboženství mají stále své kořeny v islámu a uznávají Muhammada jako proroka Božího.

Bez solidních základů nemůžete postavit příliš vysoký dům. Základem těchto náboženství je islám a islám je podvod. Muhammad nebyl žádný prorok žádného boha. Ježíši Kristu se připisuje výrok: „Jen pravda nás osvobodí.“ Ať už tyto slova řekl on nebo kdokoliv jiný, ten člověk velmi dobře rozuměl principům, které stojí za každým zrozením. Věřím, že toto je ta nejvyšší moudrost. JEN PRAVDA NÁS OSVOBODÍ.