Dva příběhy cizoložných žen

Populární blogerka paní Soňa Diartová, díky které je naše veřejnost postupně zbavována všech předsudků (nebo nabývá iluzí?) o realitě života v islámské zemi, ve svém pronikavém eseji "Islám? Co to je?" píše mimo jiné (cituji i s pravopisnými chybami): „Je hned několik věcí, které bychom mohli muslimům závidět - rodinné právo a  islámské bankovnictví. V islámském právu najdeme mnoho věcí, které by naší společnosti prospěli, ale zničily by pochybné kšefty, které jsou u nás běžné. Banky by totiž nesměly mít poplatky a úroky. Dle islámského rodinného práva by se nemohli muži beztrestně nestarat o své děti a rozvedené manželky a o své rodiče.  Každému muži bych přála zodpovědnost muslima. Zodpovědnost za celou rodinu včetně rodičů, prarodičů a dalších částí rodiny.“

Pokud se týká bankovnictví, sice mi připadá jako naprostá pitomost představa, že by se jakékoli podnikání mohlo obejít bez zisku (moje podezření hned v diskuzi potvrdila jiná dáma se autentickými zkušenostmi z islámského světa, s nickem Tuubeen: Islámské bankovnictví úroky obchází tím, že banka nakoupí zboží, které dotyčný chce, a pak mu ho dráže na splátky prodá), ale to rodinné právo - to by se asi opravdu muslimům závidět dalo, kdyby... Kdybych právě nečetl třeba toto:

Zpráva Idnes: Západ protestuje proti plánovanému ukamenování třiačtyřicetileté Íránky Sakíneh Mohammadi Aštianiové. Podle íránského soudu se dopustila cizoložství. Dostala za to 99 ran bičem a už pět let je ve vězení. Teď ji čeká krutá smrt. Za její propuštění bojují vlády, humanitární organizace i celebrity. Pokud se nic zásadního nestane, čeká Íránku následující: věznici Tabríz, kde strávila posledních pět let, opustí jen proto, aby ji zabalili od hlavy až k patě do bílé plachty a tělo zasypali po hrudník do země. Pak začnou na její hlavu dopadat kameny. Budou dost velké na to, aby jí vážně zranily, ale ne příliš obrovské, aby ji okamžitě zabily. "Může to trvat více než 30 minut, než zemře nebo upadne do bezvědomí," řekl podle listu The Times Ahmad Fatemí z Mezinárodního výboru proti kamenování a trestu smrti. To vše se děje na základě islámského práva šaría. Co tedy vlastně je a není islám?

Zrovna nedávno jsem v časopise Ethos a pak na Neviditelném psu četl jiný příběh z autentického islámského světa, ve kterém hrálo kamenování cizoložné ženy zásadní úlohu - je to příběh muže jménem Majed el-Shafie (níže je vlastní překlad jeho životního příběhu, jenž je uveřejněn na jeho webu, v textu jsem použil i krátké citáty z rozhovoru s tímto statečným mužem uveřejněném v časopise Ethos 3-2010):

Narodil se v Káhiře v Egyptě v prominentní rodiné muslimkých právníků a šel ve šlépějích svého otce a strýce, když i on se rozhodl studovat práva. Jeho nejlepší přítel na studiích, Tamir, byl křesťan. Věnoval el-Shafiemu Bibli. Student práv strávil dva roky porovnáváním Bible s Koránem. Mladého Egypťana fascinoval zvláště Ježíšův přístup k ženě přistižené při cizoložství (Evangelium podle Jana, kapitola 8):

²Na úsvitě přišel opět do chrámu a všechen lid se k němu shromažďoval. On se posadil a učil je. ³Tu k němu zákoníci a farizeové přivedou ženu, přistiženou při cizoložství; postaví ji doprostřed ⁴a řeknou mu: „Mistře, tato žena byla přistižena při činu jako cizoložnice. ⁵V zákoně nám Mojžíš přikázal takové kamenovat. Co říkáš ty?“ ⁶Tou otázkou ho zkoušeli, aby ho mohli obžalovat. Ježíš se sklonil a psal prstem po zemi. ⁷Když však na něj nepřestávali naléhat, zvedl se a řekl: „Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem!“ ⁸A opět se sklonil a psal po zemi. ⁹Když to uslyšeli, vytráceli se jeden po druhém, starší nejprve, až zůstal sám s tou ženou, která stála před ním. ¹⁰Ježíš se zvedl a řekl jí: „Ženo, kde jsou ti, kdo na tebe žalovali? Nikdo tě neodsoudil?“ ¹¹Ona řekla: „Nikdo, Pane.“ Ježíš řekl: „Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!“ ¹²Ježíš k nim opět promluvil a řekl: „Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.“

„Byla v tom spravedlnost, láska a odpuštění,“ uvědomil si. „Šlo to do mnohem větší hloubky, než umožňuje pouhý Zákon. Poprvé v životě jsem pochopil, co znamená odpuštění. Žádné takovéhle odpuštění v islámu nenajdete,“ dodává Majed al-Shafie, který skrze tento biblický příběh byl dotčen Boží láskou a stal se křesťanem. Muslim, který se odvrátí od své víry, nad sebou vynáší rozsudek smrti. Majedova rodina ho vydědila a zřekla se ho. Místní úřady mu odmítly vydat průkaz totožnosti. „Bez průkazu se nemůžete vzdělávat, nemůžete si udělat řidičský průkaz, nemůžete dostat cestovní pas. Vlastnictví průkazu ovlivňuje v Egyptě všechny aspekty vašeho každodenního života.“
Začal pracovat, aby křesťanské komunity dostaly všechna stejná zákonná práva jako muslimská společnost v Egyptě. Vybudoval křesťanskou organizaci, kde za pouhé 2 roky se zvýšil počet členů na 24.000. Egyptská vláda to však již nehodlala dále tolerovat, zatkla jej a Majed skončil v tajné mučírně věznice Abu Zaabel v Káhiře. Během této doby ve vězení, Majed podstoupil strašné mučení po dobu 7 dní v podzemí věznice, od ponořování oholené hlavy střídavě do vařící a studené vody, přes zavěšení hlavou dolů, po pálení kůže cigaretami, zázračně přežil útok bojových psů, kteří odmítli jej napadnout. Byl ukřižován na poslední 2 a půl dne přičemž jeho otevřené rány byly polity směsí soli a citronu. To vše mohl přežít jen díky své víře v našeho Pána.
Nakonec unikl za bouře, skrýval se u beduínů na Sinaji, až konečně uprchl do Izraele, kde byl vězněn po dobu delší než jeden rok, protože si nebyli jisti, co s ním za těchto okolností udělat . Legálně v Izraeli nemohl zůstat, ale pokud by ho poslali zpět do Egypta, byl by popraven.
Díky zásahu Amnesty International, OSN a ICEJ byl Majed propuštěn z vězení a získal v Izraeli svobodu. Později se přestěhoval do Toronta, kde zahájil duchovní práci (stal se kazatelem) a založil a vede organizaci na podporu pronásledovaných křesťanů v islámském světě One Free World International.

http://onefreeworldinternational.org/home.html