Dědictví Cyrila Svobody – podruhé

Po uveřejnění mého článku na blogu na téma pokrytectví v Božím domě jsem dostal několik e-mailů, jejichž autoři mi vytkli spojování dědické causy JUDr. Cyrila Svobody s tímto tématem. Přestože jsem už ve svém prvním článku uvedl, že následující text nemá být nějakým jeho odsouzením, je zřejmé, že mnoho lidí (možná většina) to tak pochopilo. Zároveň jsem dostal několik nezávislých a důvěryhodných informací, z nichž bylo zřejmé, že se Cyril Svoboda opravdu nezachoval v této věci nečestně a že nikdy nepatřil mezi politiky, kteří by ze svých politických funkcí těžili.

Nemám problém se omluvit, pokud jsem udělal chybu. V tomto případě jsem se opravdu nechal ovlivnit mediálním šumem a vystavil JUDr. Cyrila Svobodu do kontextu, který vůči němu nebyl slušný. A ještě hůře, zaměnil jsem pojem spravedlnost z právního hlediska, který měl nepochybně p. Svoboda na mysli, když mluvil o tom, že nemůže stvrdit nějakou dohodu, která je výsledkem manipulace s paní Kaprálkovou (jejíž dědictví je předmětem sporu), a pojem Boží spravedlnosti.

V předmětné věci došlo podle očitého svědka totiž k hanebným manipulacím s nemocnou starou paní Kaprálkovou (cituji z článku J. Zajíce na Christ.net):

Svědectví Soni Adamové, která zcela náhodně byla přítomna tomu, kdy manželé Kopečtí s advokátkou Domova Svaté Rodiny JUDr. Alenou Štumpfovou přinesli Marii Kaprálkovou do advokátní kanceláře JUDr. Jaroslava Palase k podpisu nové závěti. Soňa Adamová tam tehdy pracovala jako koncipientka (tedy pomocná právní síla):

„Paní Marie Kaprálková mně v osobním rozhovoru svěřila, že by závěť nikdy neměnila, kdyby se nebála, že se o ni manželé Kopečtí přestanou před smrtí starat a nebála se, že v bezmocném stavu bude „na pospas“ cizím lidem. To jsem v obecné rovině svěřila blízkým a známým lidem dávno před tím, nežli jsem obdržela předvolání ve věci. Paní Kaprálková měla u našeho rozhovoru slzy v očích a držela mě za ruku, resp. měla svoji ruku položenou na mojí.“

Samosoudkyně Andršová se ale rozhodla „uvěřit“ svědectví lidí, kteří měli eminentní zájem na tom, aby pravost nové závěti nebyla zpochybněna, protože se sami na jejím vytvoření podíleli – JUDr. Jaroslav Palas, který závěť sepsal, Mgr. Michal Knitl a Mgr. Hana Kukrálová, kteří v ní figurovali jako svědkové, a manželé Kopečtí, kteří Marii Kaprálkovou ke změně závěti přímo přiměli (jedno, zda z vlastní iniciativy, nebo jako prostředníci někoho jiného). A svědkyni Soňu Adamovou označila za „nedůvěryhodnou“. Právní řečí se „přiklonila“ k verzi obžalovaných – zatímco s argumenty žalobce (Cyrila Svobody) se „vypořádala“... (konec citace)

Jiný důvěryhodný člověk mi na adresu Cyrila Svobody napsal následující řádky: „Jako dlouholetý člen KDU-ČSL znám C. Svobodu prakticky od doby kdy vstoupil do této strany a to je snad už  více než 15 roků. Vždy vystupoval seriozně a choval se jako pravý křesťan. To neznamená, že nedělal např. politické chyby. Někdy jsem s ním v něčem nesouhlasil, ale stále si jej velmi vážím. Člověka přece nedělá funkce, kterou momentálně zastává, a on nepřestal být dobrým křesťanem a člověkem.“

Před delším časem jsem na blogu napsal několik článků na obranu Jiřího Čunka, jiného politika KDU-ČSL, který byl našimi médii na politickou objednávku zlikvidován a označen za „politickou mrtvolu“. Podobně jsem po zjištění skutečných okolností tohoto případu připraven bránit čest Judr. Cyrila Svobody, byť jsem s některými jeho politickými kroky rovněž nesouhlasil.

odkaz na článek J. Zajíce

http://www.christnet.cz/magazin/clanek.asp?clanek=3492