Boží oheň - Fuego de Dios

Křesťanům bývá mnohé vytýkáno - temná minulost církve (hlavně inkvizice), pokrytectví kléru, touha po majetku, negativní vztah k antikoncepci, potratům a rozvodům, celibát  a ... kdovíco ještě. Čemu se ale divím je, že v zásadě nikdo křesťanům nevytýká, že dnešní církvi až příliš často chybí to, co bylo naprosto samozřejmé v církvi prvotní – a co vlastně do značné míry činí její působení ve světě legitimní: přítomnost lásky a moci. Mohlo by se také napsat „Mocná Boží láska“ anebo „Moc Boží lásky“. V knize Skutků apoštolských najdeme i tento příběh: krátce po ustanovení církve, po seslání Ducha Svatého o Letnicích, šli Petr a Jan do chrámu k odpolední modlitbě. Právě tam přinášeli nějakého člověka, chromého od narození; každý den ho posadili u chrámové brány, které se říká Krásná, aby prosil o almužnu ty, kdo tam vcházeli. Když viděl přicházet do chrámu Petra a Jana, prosil také je o almužnu. Petr spolu s Janem na něj upřeli zrak a řekli: „Pohleď na nás!“ Obrátil se k nim a čekal, že od nich něco dostane. Petr však řekl: „Stříbro ani zlato nemám, ale co mám, to ti dám: Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď!“ Vzal ho za pravou ruku a pomáhal mu vstát; a vtom se chromému zpevnily klouby, vyskočil na nohy, vzpřímil se a začal chodit. Vešel s nimi do chrámu, chodil, skákal radostí a chválil Boha. A všichni ho viděli, jak chodí a chválí Boha. Když poznali, že je to ten, co sedal a žebral před chrámem u Krásné brány, žasli a byli u vytržení nad tím, co se stalo.

Podobně i já jsem byl u vytržení, když jsem se začetl do „knihy skutků“ novodobého apoštola – amerického misionáře Davida Hogana. Jeho kniha – vlastně to jsou zápisy jeho vyprávění - je na internetu volně ke stažení. Přesto bych chtěl bych nyní pravidelně (každý pátek) otiskovat na pokračování úžasné svědectví o jeho pokračující misii mezi Indiány v Mexiku, protože tak si ji snad přečte více lidí. Snad to některé inspiruje, ty ostatní snad přesvědčí alespoň o tom, že misionáři nejsou jen škůdci a likvidátoři domorodé kultury. A kdo nevěří? Ať tam běží! Ať se zajede podívat do míst, kde v horách a pralese Mexika působí tento neotesaný Amík mezi těmi nejchudšími „Natives“... Já ale ještě více toužím, abychom už jen nečetli o tom, co se děje v někde Americe, Asii, nebo Africe, ale zakoušeli stejnou mocnou Boží přítomnost tady a teď. Jak ale říká bratr Hogan, jediné, co tomu brání, jsme my sami – naše malá víra a malá ochota důsledně následovat Krista.

Tuto knihu svědectví přeložil Lubomír Zimmer, je volně dostupná na www.own.cz

Těžké začátky

Již nějakou dobu jsem tam venku na bitevním poli. Jsem ženatý a mám čtyři děti. Tento týden se narodí můj vnuk. Jsem syn pastora. Podle mého názoru byl můj otec tím nejlepším Božím mužem, jakého jsem kdy potkal. Byl "Jižním baptistou" (pozn. překl: "Southem Baptist": jedná se o baptisty, kteří věří v nadpřirozené dary Ducha svatého) a byl to dobrý muž. Po celý svůj život měl na srdci jedinou věc a té mě celý můj život vyučoval: "Získávej duše pro Ježíše." Na tom jediném opravdu záleží. Pokud tohle nemůžete dělat, pak nejste k ničemu. Co si o tom myslíte?

Musím se vám za něco omluvit. Nemám žádnou zvláštní výmluvnost, nosím kovbojské boty a nebudu nosit kravatu, takže se na mě nehněvejte. Tak to je. To je veškerá omluva, kterou ze mne dostanete. Nenávidím pokrytectví. Pokrytci si zaslouží peklo, které taky jednoho dne dostanou. Nikdy nikomu nelžete. Jako malý chlapec jsem vyrůstal v baptistickém prostředí a moje víra byla nejdříve ničena skrze pokrytce. Náboženští démoni se snažili, aby to bylo pro mě zlé a chvíli se jim to dařilo. Ale pak přišel Ježíš. Jsem opravdu rád, že jsem zde! Cítím tady Ducha svatého. Haleluja! Ježíš! Fuego! (španělsky "oheň") Přes 20 roků pracuji velmi tvrdě v džungli. Postřelili mě, zbili mě, kamenovali mě, stalo se mi vše, co se přihodilo našemu bratru apoštolu Pavlovi, kromě toho, že jsem neztroskotal na moři. Ale pod vodou mi párkrát zmizely náklaďáky. S lidmi, kteří se mnou slouží, mám uzavřenou smlouvu. Nevím jestli vůbec víte, co to je smlouva. Doporučuji vám vstoupit do smlouvy s lidmi i se služboů, do které vás Bůh volá. Protože máte jeden cíl a tenje - zemřít za duše.

Díváte se na člověka, který zemřel sám sobě, aby sloužil druhým. A když budu jednoho dne stát před Ježíšem, tak On mi řekne: "Dobře, služebníku. Vejdi v radost svého Pána." To je ta jediná věc, na které opravdu záleží; vše co děláš, každý dech, každý krok je směrován k tomu Velikému bílému trůnu. Můj záměr je tyhle Indiány, pro které pracuji, přivést k Ježíši, sklonit se před naším Králem a On nám řekne: "Vy tam, chlapi, pojďte sem!" Můžeš nás tam hledat, protože tam budeme. Pracujeme s 18-20 různými kmeny Indiánů.. Jsme extrémně vydaní jeden druhému. Pokud něco nějakému Indiánovi slíbím, pak jediný důvod, proč bych to nesplnil, by byla moje smrt. Mluvím ve jménu Krále. Jsem velvyslanec Ježíše. Chápete, jak důležité je to, co říkáte a děláte pro druhé lidi?

Bůh k nám promluvil a řekl nám, abychom šli a pracovali s těmito lidmi, kterými ostatní pohrdají. Můj cíl je vyzdvihnout Ježíše, abych vás motivoval k tomu, abyste získávali duše navzdory ceně. Lidé říkají, a také se o tom píše v knihách, že tito lidé, se kterými pracujeme, již slyšeli evangelium Ježíše Krista. Je to ale lež. Jsou tam tisíce vesnic, tisíce, kde nikdy v životě neslyšeli jméno Ježíš - a to je hřích! Jsem tam téměř 25 roků a ještě jsem vás tam neviděl. A jsem velmi pilný, každý den jdu alespoň do jedné, většinou do dvou, někdy i do tří vesnic a tam kážu. Ještě jsem vás tam nikdy neviděl, to je divné.

Kdysi jsem byl členem gangu a byl jsem velmi horlivý pro ďábla. A když jsem se obrátil, tak tu stejnou horlivost, jakou jsem měl pro ďábla, jsem měl pro Boha. Protože ten oheň Boží zářil v mém srdci jasně, lidé mi říkali: "S takovým velikým ohněm dlouho nevydržíš. Musíš se trochu zklidnit, abys vydržel ujít velkou vzdálenost." Tohle ale v Písmu nenajdete! Tohle je náboženství! To je ďábel, který se tě snaží dostat ven z toho svatého ohně, který hoří ve tvém srdci. Neposlouchejte je. Nechci, abyste je nenáviděli, jen se na ně usmějte a běžte dál. Nemají pravdu. Protože teď jsme tady, o čtvrt století později, a máme více ohně, než jsme měli kdy předtím. Měl jsem ale problém. Nebylo to v tom, že bych postrádal horlivost. Problém byl v tom, že jsem si kladl otázku, kde je ta moc Ježíše Krista, o jejíž existenci jsme byli přesvědčeni. Myslím si, že je to otázkou pro většinu lidí. Mohu cítit Jeho přítomnost často, jsou některé písně jako třeba "Svatý a pomazaný", které když začnu zpívat, tak začnu slzet a hluboce se mě to dotýká, protože On je tak úžasný - ale kde je ta moc Boží? Kde je? Tedy - já jsem ji našel! Opravdu jsem ji našel. Není to žádná pohádka nebo žert. Není to nějaká iluze, která nám neustále uniká. Je to realita! A já chci, abyste ji také měli. A co je ještě důležitější - Ježíš chce, abyste ji měli. Tak ji získejte!

Tak jsem odešel na misijní pole, bez tréninku, bez biblické školy, tak jako máte vy tu výsadu zde (David mluvil ke studentům biblické školy). Neměl jsem tu výsadu slyšet mluvit některé ty veliké kazatele. Nikoho jsem neznal. Byl jsem jen "Jižní baptista", vyslaný charismatickou obnovou do pralesa. Vypadal jsem jako nějaká ohnivá koule sestupující z nebe, která začala zapalovat prales. Nevěděl jsem, co to vlastně dělám. Učíme se. Byl jsem tehdy pozvaný na jednu bohoslužbu a tenkrát jsem ještě neuměl španělsky - kromě pár slov. Bylo tam asi 400 Indiánů, kteří stáli okolo a Duch svatý byl na tom shromáždění mocně přítomen. Přinesli mi dopředu malé čtyřleté děvčátko. Posadili je. Nevěděl jsem, co s ní není v pořádku. Snažil jsem se s ní domluvit znakovou řečí, pak jsem se snažil od Boha získat nadpřirozené poznání a pochopení té řeči, snažil jsem se mít víru a být tam. Ale pak jeden starý Indián, kterého si velmi vážím, řekl... to je jednoduché, je neslyšící! Problém byl v tom, že se narodila hluchá. Tak jsem si tam poklekl a začal se modlit. Viděl jsem už spoustu věcí, viděl jsem Boží moc, jak srazila všechny na zem, lidé naříkali a sténali, a s tím jsem neměl co dočinění, prostě jsem tam byl. Ježíš přišel a já byl udiven nad tím co se děje. Lidé padali pod mocí Boží v lavicích po řadách - jedna řada za druhou, pak naříkali a sténali, nikdy jsem nic takového neviděl. Nekladu důraz na projevy, kladu důraz na Ježíše. Projevuj se, jak chceš, to na mě nijak nepůsobí. Já chci Ježíše.

Takže jsem tu holčičku držel a klečel jsem na zemi a již jsem ji viděl uzdravenou. Moje srdce bylo uchváceno Ježíšem a přetékal jsem radostí a vírou. "Věděl jsem", že se to stane - tak jsem se modlil a modlil a modlil, ale nic se nestalo! Byla tam přece taková mocná Boží přítomnost - mohl jsem to cítit! Velmi mě trápilo, že to děvčátko nebylo uzdraveno. Je to přece čtyřleté děvčátko a za nic nemůže. Takže pojďme najít toho viníka. Je to Boží vina? Je to chyba toho děvčátka? Koho je to tedy chyba? (z obecenstva se ozývá "Satan") Špatně! Satan nemůže zastavit moc Boží. Nemyslete si, že nepřítel mého Krále je tak mocný. Nemá právo zastavit Krále! Tuto zodpovědnost přijímám já. Já jsem těmi dveřmi, které jsou zablokované. Já jsem ten problém. Není to Ježíš, a ďábel nemůže zastavit mého Krále. Už jsem toho viděl spoustu. Něčemu takovému neuvěřím. O to se ani nesnažte - jen bych se vám vysmál, pro nedostatek zkušenosti.

Takže jsem plakal, stěžoval si, křičel, přikazoval jsem, skákal jsem a byl jsem velmi frustrovaný, protože ta dívenka zůstala hluchá. Jsem tedy pokořen - všechny ty Boží zázraky létají všude okolo mě, zatímco tahle dívenka, kterou jsem chtěl tak moc vidět uzdravenou, zůstala hluchá. Tohle tedy nepřijmu, udělal mi to ďábel. Něco se musí změnit. Musím najít ten problém a rozdrtit ho na kusy. Takže když jsem byl na kolenou, plakal jsem a držel to děvčátko, volal jsem k Bohu: "Prosím, pomůžeš mi? Aspoň trochu?" A On mi opravdu pomohl. Dostal jsem vidění. Vizí moc nemám, jen pár, možná 4 nebo 5 otevřených vidění, při kterých vše vidíte jako v televizi.

(příště: Vidění z Nebe)