Afrika v pohybu

Vzhledem k tomu, že naše republika je stále svým způsobem „zaostalá“, jako dřívější součást východního bloku komunistických satelitů Sovětského Svazu, nevnímáme události ve světě tak bezprostředně, jako státy západní a jižní Evropy, které jsou mnohem více zapojeny do světových události. Tyto země jsou v již několik desetiletí konfrontovány masivním vzrůstem migrace z Afriky (ale i z některých zemí Asie).

Tento problém byl žhavý již za loňského českého předsednictví EU, ale byl do značné míry v našich médiích přehlušen pádem vlády, zosnovaným Jiřím Paroubkem a následným hašťěřením naší politické scény. Již tehdy se řešily různé problémy související s migrací, mimo jiné redistribuce uprchlíků z hlavních cílových zemí do jiných států EU.

Česká republika ovšem odmítá navrhované přerozdělování nelegálních přistěhovalců mezi zeměmi Evropské unie. To se snaží prosadit středomořské státy, které se s přílivem běženců nejvíc potýkají. V Unii se z toho stává ožehavé téma. "Vedlo by to naopak k nárůstu imigrace," tvrdí české ministerstvo vnitra. Přistěhovalci trápí zejména Kypr a Maltu. Ostrovní státy proto přišly s konceptem tzv. sdílení břemene. Žadatelé o azyl by podle nich mohli být rozmístěni po celé Evropě v nových i starých zemích EU

Většina těchto uprchlíků putuje – často za dramatických okolností - do Evropy za vidinou ekonomického profitu, někteří ovšem i proto, že ve své domovské zemi jsou pronásledováni, nebo čelí krajně nestabilní politické situaci (Súdán, Somálsko). Podle informací, které získala humanitární organizace Oasis z Rakouska, jež se na uprchlíky zaměřuje, 90% všech z nich jsou muslimové. Tito lidé jsou ve svých domovských zemích vystaveni krajně obtížné životní situacií, jejíž řešení vidí v odchodu do bohatých zemí Evropy a Severní Ameriky.

Evropská Unie se chce prezentovat jako solidární se zeměmi třetího světa. Podle OSN totiž například v minulém roce přijala jen sedm procent světových uprchlíků, což je podle Bruselu málo. Navýšením počtu tak chce Unie zvýšit svoji roli na globální humanitární scéně a posílit si mezinárodní prestiž. Návrh počítá se zavedením jednotné azylové procedury. Chce také navýšit počet přijímaných imigrantů, domnívá se totiž, že tím sníží ilegální imigraci.

Každému je ale. předpokládám. zřejmé, že umožňováním imigrace, jež je v drtivé většině muslimská, se bude ještě více prohlubovat veliké nebezpečí, kterému Evropa již dnes čelí, vzhledem k nízké natalitě evropských národů – postupné proměně jednotlivých zemí v regiony s převažující muslimskou populací a tedy s reálnou hrozbou smrti evropské civilizace...

Jak už jsem napsal v článku Švýcaři proti minaretům, EU jako organizace bez duchovní vize nemá šanci se svým plytkým bezzubým humanizmem nalézt nástroje, jak by této situaci čelila. Protože je zároveň v demokratickém státním zřízení nemožné násilně někoho nutit k přijetí nějakého náboženství (což je bězná praxe v zemích islámských) – nehledě na to, že taková praxe je tou nejohavnější manipulací, ke které nutí lidi jen totalitní režimy, zdá se, že osud Evropy je neodvratně zpečetěný.

Přesto je tu stále přítomná duchovní moc, která je nabídkou záchrany pro všechny lidi bez rozdílu – přemáhající moc Kristovy lásky. Je pozoruhodné, že tato moc se projevuje úžasným způsobem právě na kontinentě, z něhož odchází tolik migrantů do Evropy – v Africe. Např. katolický server CS.Gloria.tv uveřejňuje následující pozoruhodné video: http://cs.gloria.tv/?media=43726

L. Halík, který tento server provozuje, to komentuje: Proč Kristus uzdravuje nyní obvykle v Africe, a ne v Evropě, to přesně nevím. Asi jsou hodni Boží milosti na rozdíl od nás. Snad je to tím, že Afričané obvykle nechodí na umělé potraty ani nebrání početí skrze antikoncepci či přerušovaným stykem jako v Bibli darebák Onan. Proč tam Bůh dnes obvykle uzdravuje skrze některé protestantské misionáře, a ne skrze katolické či pravoslavné kněze? Asi proto, že ti protestantští misionáři i dnes ještě věří v peklo i nebe a učí o nich.

Václav Lamr má jiný názor: „Bůh není dle svého slova ,“přijímač osob“ (nikdo u něj nemá „protekci“). Nestraní někomu, ale jedná po etapách. Dnes jedná skrze ty misionáře v Africe, zítra bude jednat v Evropě. Evropa čelí útoku islámu, a jen evangelium v moci Ducha s dary které demonstrativně zjevuje božství Ježíše může zvrátit situaci. Muslimové se dnes v Africe obracejí, např v Etiopii, protože se setkávají s Boží mocí skrze Duchem naplněné křesťany. To se dělo i v Indonesii, na Filipinách. Tam se skrze charismatiky obnovila katolická církev tak, že se na to papež jel podívat. A v Americe charismatické hnutí laiků (tzv. Obchodníků plného evangelia - FGBMFI) zasáhlo 10 milionů katolíků, takže jeho zakladatel Démos Shakarian byl pozván na audienci k papeži do Vatikánu. Dnes toto hnutí, kde pracuje i mnoho katolíků koná evangelium v moci v Nikaraguji a Hondurasu. Jdou do nemocnic, modlí se VE JMÉNU JEŽÍŠE a nemocní odcházejí zdraví domů. Nekonají žádné náboženství, ale zjevují život Ježíše v moci. Ve válce se nedívám, zda bratr je katolík, pravoslavný či protestant. Duch svatý tyto rozdíly stírá, ale i respektuje. Jsou naší volbou, ale ne vždy dobrou a užitečnou.

V Číně Duch svatý rozdíly odstranil. Tam církev roste mocně. Bez farářů a bez kostelů, v bytech, domech a na ulicích. Často Duchu svatému denominační rozdíly vadí. Denominační katolíci či protestanti konají dílo Páně podle toho zda zavírají či otevírají dveře církví Duchu svatému. Pán Ježíš si používá křesťany, Kristovce, kteří v Něho věří a nehledí na to, zda jsou to protestanté, charismatici. Být křesťanem je více než být katolíkem či protestantem. Na tom se shodli kardinál Suares a jeden protestanský teolog. Co se týče těch, co užívají dar uzdravování: Nejsou to klasičtí protestanti, jako Luteráni, ale letniční a charismatici. (Ti přijímají moc Kristovu a pomazání a dary) Mohu ubezpečit, že v USA jsou charismatičtí katolíci a farnosti, kde se také dějí dary a uzdravování. Obvykle po liturgické mši se dává volno pro proroctví, dary a uzdravování. Děti kážou dětem i na ulici a poskakují radostí. Např v kostele sv. Aloise v Chicagu. Vedle tradičních katolíků, protestantů totiž roste rychle další skupina křesťanů, a to jsou právě letniční a charismatici. Zvláště v jižní Americe. Charismatické hnutí, které používá dary Ducha dle 1 Kor 12 kap jde napříč církvemi...Ostatně, již v 16. století katolický misionář František Xaverský používal duchovní dary, dar mluvení v cizích jazycích a uzdravování, když působil v Číně.“

Já se domnívám, že hlavní překážkou, proč téměř nevidíme mocné projevy Ducha svatého v Evropě, je naše malá víra. Ani Ježíš Kristus neučinil mnoho nadpřirozených činů a zázraků v Nazaretu, ze kterého pocházel, přesně z téhož důvodu. Jinak souhlasím s Václavem v jeho názoru, že jen evangelium v moci Ducha svatého, „víra skrze lásku konající“, zjevující Ježíše Krista, je schopna zvrátit situaci, ve které se Evropa ocitla.