Velká Americká revoluce na spadnutí

                Je to z mé strany odvážné tvrzení v nesmírně vážné době pro celý svět. Mám proto naléhavou prosbu, aby tento  pro někoho "provokativní názor" nebyl brán čtenářem v úvahu, pokud nemíní brát v úvahu rozhořčení a nálady v USA jako předzvěst předrevolučního vření. U nás se tyto informace o stavu rozpoložení Američanů v podstatě nevyskytují. Ve Spojených státech je nepochybně také vlna nálad anarchistických, plných chmurných předpovědí, která neukazují východiska, světlo v tunelu. Je tam ale i evidentní sílící trend, který vyjadřuje oprávněný ostrý protest, že peníze v rozsahu 1/3 federálního rozpočtu mají být použity pro záchranu bank, aniž je vládou a kongresem jasně řečeno, že ti, kdo to zavinili, budou také postiženi, mj. zabavením velké části jejich obrovského majetku.

Přece v každé učebnici kapitalistické ekonomie je, že někdo v hospodářské soutěži vydělá a někdo ztratí, žádná se nezmiňuje ale o tom, že při průšvihu ztratí pouze daňoví poplatníci. Pokud stát tu či onu instituci zachrání, musí mj. dostat podíl na jejím vlastnictví, např. v podobě akcií. Jak patrno v USA je chaos, včetně Kongresu a celé administrativy. Média, která sledujeme, se celkem nejvíce osvědčila, dávají prostor "i ulici", včetně pravicového Wall Street Journal. Zklamal The Times svým názorem, že omezovat příjmy šéfů by prý bylo kontraproduktivní. Prý odejdou mimo finanční sféru. Kdo si ty „průseráře“ najme, kteří prokázali svoji neschopnost či bezmocnost v době, kdy začínají padat i nefinanční firmy? V tisku je plno fotek o nových bezdomovcích, o sebevraždách v důsledku krize, statistik, že "elity" mají podporu tak 10 až 15% obyvatel. Jinak řečeno „věrchůška“ podporuje sama sebe.  O stavu demokracie svědčí to, že někteří demonstranti v čele protestujícího proudu mají primitivní masky, zřejmě kvůli focení agenty FBI. Nebojí se ovšem dát novinářům svá telefonní čísla a jiná spojení. Rodí se nová masová hnutí, která mají zajímavé názvy. Nic o nějakém "socialismu". McCain naříká, že ho opouští straníci. Je se co divit?

Závěr: Americká média výše uvedené procesy možná přeceňují, možná podceňují.  Česká politika  by ale měla raději myslet na 90% Čechů a ne na 10% těch nahoře. Jak se ale vyrovnat s dilematem: nepodpořit rodící se paniku a současně ukázat, že Americký bankrot je u nás reprezentován hlavně ODS a Hradem?