V upřímné snaze ovlivnit prezidentské volby ….

…..ještě jeden  komentář k V. Klausovi, resp. jeho vědeckému dílu ²Modrá, nikoli zelená planeta² s podtitulem ²Co je ohroženo: klima nebo svoboda?², poslední kapitole nazvané ²Co dělat?²:

 Již v prvních větách prezident tvrdí, že je vše v pořádku, že není třeba se vzrušovat, hledat nějaký nový způsob života pro obyvatele naší planety: ²První a vlastně jedinou rozumnou odpovědí je: nedělat nic, respektive nic zvláštního. Je třeba nechat probíhat – žádnými věrozvěsty absolutních pravd nespoutanou – spontaneitu lidského vývoje, protože jinak všechno dopadne ještě hůře“. Žádným géniem či diktátorem neorganizovaný souhrnný výsledek jednání milionů samostatně uvažujících lidí je neskonale lepší než jakékoli vědomé konstruování vývoje lidské společnosti. Al Gore, papež či jakýkoli racionální ekolog nemá na mysli model v podobě zkrachovalého systému v SSSR, ten víceméně obhajují pouze neostalinisté.  Klaus to dobře ví, ale píše: ²Jak nám ukázal komunismus, velikášské lidské  ambice, neskromnost a nepokora mají vždy (tedy nejen v bývalých zemích RVHP) špatné konce. Pokus environmentalistů nemůže dopadnout jinak².

            V tomto svém postoji není Klaus důstojný a na jiném místě téže kapitoly tvrdí: ²Vedle tisíce malých věcí je třeba udělat i pár věcí velkých, nicméně věcí základního systémového typu, nikoli věcí specificky ekologických. Je třeba vytvořit společenský systém, který musí být schopen…zajišťovat lidskou svobodu…a ekonomickou racionalitu, což znamená  i úspornost, která je navíc totožná s racionalitou ekologickou a která je jedinou cestou k prosperitě a bohatství². Ve skutečnosti může být zcela hospodářsky racionální zlikvidovat ve městě park a na jeho ploše postavit vily nebo obchodní středisko. Mnozí občané kolem to vidí jako katastrofu, děti nebudou mít možnost si v parku hrát aj.

            Klaus se domnívá, že jedině ekonomický růst může průběžně vznikající ekologické problémy řešit a dlouhodobě vyřešit a to působením dvou hlavních faktorů, které jsou s ekonomickým růstem neoddělitelně spojeny². Má na mysli technický pokrok a bohatnutí společnosti a z něho plynoucí přesun poptávky lidí…k luxusnějším statkům, mezi něž na jedno z předních míst patří právě ochrana životního prostředí². Nepochybně jsou bohatí lidé, kteří dávají přednost malému autu, nezabírají úrodnou půdu na výstavbu obrovských přepychových obydlí, jedou raději vlakem než aby letěli soukromým letadlem atd. Možná, že je v budoucnu nějaká obrovská ekologická katastrofa přesvědčí, aby žili skromně, ale zatím je to iluze, to připouští i šéfové velkých korporací, kteří se snaží, aby jejich výrobky příliš neškodily životnímu prostředí. Klaus připouští: ²Lidé se nechovají jen veblenovsky², ale na jiném místě tvrdí, že ²Lidé se při růstu bohatství nechovají veblenovsky². Budiž našemu profesorovi ke cti, že upozorňuje na slavnou knihu T. Veblena z roku 1899 ²Theory of the Leisure Class², neboť její obsah přesvědčivě ukazuje, co již tehdy dělalo s lidmi bohatství. Veblen se do teorie zapsal nesmazatelně svojí ²Teorií zahálčivé třídy², je to nejčtenější kniha posledních 100 let. Podrobil zdrcující kritice materialistická kritéria úspěchu v americké ²kultuře peněz². Protože existence člověka i rodiny závisí na peněžním příjmu, staly se peníze a bohatství měřítkem, podle něhož jsou posuzovány všechny lidské kvality a aktivity. Místo tvůrčí lidské práce se ideálem stalo okázalé zahálení a spotřeba. Vyznávání těchto zvrácených hodnot a jejich vtělení do společenských institucí, norem chování, vede k hromadnému mrhání tvořivou lidskou prací a hospodářskými zdroji vůbec. To vše je umocněno demonstrativní spotřebou, jejímž cílem není uspokojování lidských potřeb, ale předvádění společenského statutu příslušníků těch či oněch společenských skupin. Tato myšlenka se stala známou pod názvem ²Veblenův efekt². Již v roce 1904 Veblen předpověděl příchod fašismu. Podle něj důsledky úsilí maximalizovat zisk jsou hospodářské cykly, oddělování vlastnictví a řízení ve velkých korporacích a dokonce i růst vojenských výdajů a války, které jsou vyvolávány tím, že politická moc je ovládána businessem. Určující silou a motorem pokroku byl pro Vemblena, podobně jako pro SaintSimona a Marxe technický pokrok. Ten povede postupně k takovým změnám, které vyvolají buď stav chronické deprese, nebo koncentraci zdrojů v rukou velkých monopolů. Obojí bude mrháním zdroji. Nakonec dojde k revoluci vědců, inženýrů, odborníků.