Těžba ropy překročila vrchol – najdou se nové zdroje?

V moři úvah kolem budoucnosti ropy se dlouhodobě přikláním k názoru, který Římský klub hlásal již víc jak před 30ti lety, avšak tehdy špatně odhadl dobu, kdy se tak stane. Domníval se, že na Zemi prostě není dost zdrojů. Tohoto využívají optimisté poukazujíce na tento fakt: "Varování se nepotvrdila“. Dnes se ukazuje, že tento optimismus může pro celosvětovou ekonomiku mít stejný efekt jako růžové brýle.

Můj názor potvrdil mj. i The Economist. Tento týdeník nyní sebekriticky přiznává, že se v minulosti mýlil. Jedním z propagátorů teorie, že s ropou, pokud jde o těžbu, to půjde z kopce, je mj. Matthew Simmons, který se 40 let zabývá investováním do surovin, hlavně ropy. Během své mnohaleté kariéry v investičním bankovnictví se naučil nespoléhat na zbožná přání. Domnívá se, že závěry většiny světových analytiků v oblasti ropného průmyslu jsou až příliš optimistické, ať už se jedná o odhady, jak dlouho vydrží stávající ropná pole, jaké jsou šance na objevení nových ložisek či technické možnosti využívání nových zdrojů a prodlužování životnosti stávajících. Simmons nerad staví vzdušné zámky a dává přednost číslům. A podle údajů americké vlády světová těžba ropy od roku 2005 víceméně stagnovala. Právě svojí prací s fakty se Simmons proslavil v celém světě. Léto roku 2003 strávil ve svém letním sídle ve státě Maine zabraný do technických studií o stavu ropných polí v Saudské Arábii.

Zatímco Saudové hovoří o ohromných zásobách ropy, aniž by svá tvrzení příliš dokládali. Ve skutečnosti brzy nastane nevyhnutelný a prudký pokles. Když v roce 2005 Simmons vydal na toto téma knihu s názvem Twilight in the Desert: The Coming Saudi Oil Shock and the World Economy, saudští magnáti ji pohrdavě odmítli. Jiní v ní však viděli přesvědčivý důkaz teorie, že světová produkce ropy brzy dosáhne vrcholu, který už nikdy nebude překonán. Od Saudské Arábie se očekává, že svou produkci zvýší tak, aby během příštích let pokrývala většinu rostoucí poptávky po ropě. Pokud by místo toho těžba v této zemi klesla, nelze si dělat velké naděje, že by některá jiná země mohla nedostatek vyrovnat. Simmons nepolemizuje s hlavním tvrzením, kterým se jeho kritici ohánějí, totiž že díky zdokonalování technologie, popoháněnému vysokými cenami, bude jednou možné objevovat nová ropná pole, těžit více ropy ze stávajících polí a získávat syntetickou ropu z látek, jako jsou ropné písky, uhlí a břidlice. Myslí si však, že si tyto úspěchy vyžádají více času a budou mít menší dopad, než jaký jeho kritici předpokládají. Zdůrazňuje, že v současné době probíhá těžba ze všech světových ropných vrtů naplno a staré vrty jsou opouštěny rychleji, než jsou vybudovány nové. Technika, která se dnes při těžbě ropy používá, se vyvíjela od 70. let. Než se nová generace technického vybavení rozšíří, bude to chvíli trvat. Zastánci a odpůrci tzv. ropného vrcholu vedou v zásadě spor o načasování. Optimisté se domnívají, že technický pokrok bude natolik rychlý, aby vyrovnal klesající produkci. Simmons a jeho stoupenci jsou však toho názoru, že pokles přijde příliš brzy a bude příliš prudký, než aby se mu svět dokázal přizpůsobit. Celý spor by se dal snadno vyřešit, kdyby Saudové dovolili, aby jejich zásoby posoudili nezávislí auditoři. Zoufalství však Simmons nepropadá. Vkládá velké naděje do energie mořských vln a do získávání biopaliva z mořských řas. Jeho firma se angažuje v oblasti alternativních energií. Bůh mu žehnej.

Jak vidět katastrofu lze zvládnout, takže to vlastně není Apokalypsa. Chce to ovšem rychlé činy, jinou civilizaci, jinou filosofii. Je třeba urychleně nahradit málo účinné spalování uhlí v teplárnách a elektrárnách jeho chemickým zpracováním. Jsou takové osobnosti v Česku? Zrodí je tato krize? Neměl by na toto téma více hovořit s občany také Lidový dům?