Dnes začala na indonéském ostrově Bali konference, která se zabývat přípravou nové globální strategie boje proti emisím skleníkových plynů po roce 2012, kdy vyprší platnost první fáze Kjótského protokolu. Určitě se dá očekávat, že zelený ministr Bursík, který povede českou delegaci, se nezachová jako náš prezident a nebude smysl konference zpochybňovat. Jeho problém je jinde. Svým vládním působením jeho veškeré kroky jdou přesně opačným směrem. Například, když skupina poslanců ČSSD a jeden lidovecký poslanec předložili návrh novely zákona o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů, odmítavý postoj ODS, která kvůli povolenkám emisí žaluje Evropskou komisi, se přímo nabízel. Co si však myslet o zelených, kteří v této otázce stojí za českými konzervativci a návrh zákona shodili společně s klubem ODS a KSČM ze stolu?
Snahou novely ČSSD bylo stanovit snížení emisí skleníkových plynů o 50 % do roku 2050, tedy cíl, který je v souladu se směřováním celé Evropy. Na podzimním summitu předsedů vlád v Lisabonu bylo razantní snižování emisí jedním z nejvíce diskutovaných a také chápaných témat. Česká vláda a dokonce i české ministerstvo životního prostředí však reálné kroky ke splnění této nutnosti odmítli. Smutným paradoxem je, že Strana Zelených, jejichž předsedou je ministr životního prostředí Martin Bursík, ještě ve svém volebním programu „Kvalita života“ v roce 2006 slibovala: „…v souladu se společným prohlášením ministrů životního prostředí EU 25 prosazujeme snížení emisí skleníkových plynů o 50 % do roku 2050 ve srovnání s rokem 2000.“ V rozporu s vlastním programem zelení poslanci jako jeden můž návrh nepodpořili.
Rok se s rokem sešel, standardní volební období přehouplo do druhé poloviny a tuzemští zelení se podílí na udržování jedné z nejskeptičtějších a ideologicky nejpředpojatějších unijně-evropských vlád. Co na tom, že Česká republika produkuje dvojnásobné množství emisí skleníkových plynů na hlavu než je světový průměr. Co na tom, že snížením produkce emisí skleníkových plynů můžeme přispět k růstu kvality života celé planety. Co na tom, že nekontrolované vypouštění škodlivých exhalací je zcela neslučitelné se zdravím životem, je-li slučitelné se svědomím a politickými zájmy představitelů ODS a jejich vládních sputniků. A tak jsme se klasifikovali na největšího producenta CO2 na jednotku HDP v Evropské unii. Nejen proto nemůže být žaloba proti Evropské komisi kvůli množství přidělených povolenek úspěšná. Vláda, než aby na mezinárodní úrovni přijala odpovědnost za realizaci ochranu evropského klimatu, se dopouští zbytečného aktu. Podání žaloby k Evropskému soudnímu dvoru není totiž ničím jiným, než projevem zoufalosti neschopných euroskeptiků.
Jelikož daleko největším zdrojem emisí skleníkových plynů je energetika, musí vláda zajistit nevratné zakotvení podmínek pro maximální využití potenciálu úspor energie a obnovitelných zdrojů energie. Vláda však činí pravý opak. Například premiér vyznává stádní princip kolektivní nezodpovědnosti, když tvrdí, že cíle EU v oblasti snižování emisí skleníkových plynů jsou nesmyslné, pokud si stejné cíle nestanoví i ostatní velcí emitenti - USA, Čína, Indie, Rusko. Ministr průmyslu a obchodu se zase nechává slyšet, že snaha EU ohledně boje s oxidem uhličitým nabývá prý hysterických rozměrů… Bursík přikyvuje.
Že ryba nevoní od hlavy, je prastaré české haiku. Nezbývá proto než zmínit čerstvého prezidentského kandidáta a čestného předsedu ODS, který zpochybňuje globální oteplování jako takové a ve jménu svého hypertrofovaného ega je schopen přinášet oběti. Třeba ve formě nezvolení ČR za nestálého člena Rady bezpečnosti OSN. Dokonce i analýza Ministerstva zahraničí přiznává, že jedním z významných důvodů byla „absence vnitropolitického konsensu v některých otázkách, zejména klimatických změn“.
Vedle úspor je dalším prostředkem ke snižování skleníkových plynů v atmosféře podpora obnovitelných zdrojů. Jak se k tomu staví vláda? Rozhodnutí vlády, aby Česká republika nabídla EU, že v roce 2020 bude vyrábět pouhých 8,6 % energie z obnovitelných zdrojů, zatímco EU se k témuž datu zavázala, že využije celých 20 %, je signifikantní. Přitom na základě provedených analýz je zřejmé, že vláda by při jednání s Evropskou komisí měla pro ČR navrhnout podíl obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě energie v roce 2020 ve výši 14 %. Česká republika má nevyužitý potenciál spíše v oblasti výroby tepla, které tvoří zhruba tři čtvrtiny našeho celkového potenciálu obnovitelných zdrojů energie. Nabídka 8,6 % je však totální selhání.
Není možné se smířit ani s rezignací vlády na splnění stanoveného cíle 8% podílu obnovitelných zdrojů na hrubé domácí spotřebě elektřiny. Výkonná moc touto rezignací nerespektuje nejen mezinárodní dohody, ale i zákony České republiky. K příčinám rizika nenaplnění tohoto cíle patří především zredukování dotací z fondů EU na 20% investičních nákladů pro výstavbu zelených elektráren z možných 90% na MŽP, snížení podpory na MPO, zrušení podpory pěstování energetických bylin (čímž dojde ke zhroucení celého systému pěstování energetické biomasy z důvodu ekonomické nerentabilnosti) a v neposlední řadě nenaplnění požadavku směrnice týkající se zjednodušení povolovacích procesů při instalaci zelených elektráren.
K iniciativě Mze na zrušení podpory pěstování energetických bylin je nutné uvést, že tyto byliny mají nejen ekologický přínos, ale působí také protierozně, neboť je půda celoročně pod vegetací. Bez této podpory také budou ztraceny finanční prostředky vložené do výzkumu a ověřování nových druhů energetických bylin. Pěstování bylin k energetickému využití zajišťuje zemědělcům příjmy také z nepotravinářské produkce a tím lépe diverzifikuje možná rizika jejich podnikání. Je tedy zcela zjevné, že se občané, a v tomto případě zejména zemědělci, se v žádném případě nemnohou spolehnout na žádnou z vládních deklarací, neboť co platilo včera, je dnes zcela jinak.
Pouhou 20% dotací pak mají na výstavbu zařízení na výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů přispět evropské fondy v rámci operačního programu Životní prostředí. Zatímco v sousedním Slovensku, Polsku či Maďarsku sahá evropská podpora násobně více, vyjednal český ministr životního prostředí takové podmínky, které rozvoji elektřiny z obnovitelných zdrojů budou spíše bránit. Při původním předpokladu dotací ze strukturálních fondů kolem 85 % mohly obce předpokládat, že za dva až čtyři roky dosáhnou relativní energetické samostatnosti a že si ještě přilepší stálým příjmem do svých tak chudých rozpočtů. Současně nastavené podmínky pro města a obce jsou nepoužitelné.
Program EKO-ENERGIE spadající pod operační program Podnikání a inovace MPO, je zaměřen na podporu úspor energie a využívání obnovitelných a druhotných zdrojů energie. Je však na něj vyčleněno pouhých 6 % prostředků tohoto operačního programu, tj. cca 6 miliard korun. Původní alokace finančních prostředků, kterou pro program EKO-ENERGIE schválila vláda pod vedením ČSSD, byla při tom 10,5 mld. Kč, ministr Říman však tuto alokaci snížil na pouhé 4 mld. Kč. Je pravda, že po té, co na první výzvu programu EKO-ENERGIE, na kterou bylo vyčleněno asi 900 mil Kč, přišly žádosti o podporu ve výši přes 10 mld. Kč, byly celkové prostředky navýšeny na 6 mld. Kč, přesto je to stále jen o něco více než polovina prostředků s nimiž počítala vláda ČSSD. Redukce programu, kterou udělal ministr průmyslu a obchodu Říman, splnit závazky ČR v oblasti úspor energie a využívání obnovitelných zdrojů energie rozhodně neumožní. Na program totiž půjde méně než 1 mld. korun ročně.
Není ani známo, že by vláda podnikala nějaké aktivity v oblasti legislativního řešení podpory výroby tepla z obnovitelných zdrojů. A to přes to, že se k tomu zavázala ve svém programovém prohlášení. Při tom právě v oblasti tepla je náš potenciál produkce energie z obnovitelných zdrojů největší (třikrát vyšší než v oblasti elektřiny). Vládní strany při tom zamítly v Poslanecké sněmovně iniciativu poslanců ČSSD na legislativní zakotvení podpory tepla z OZE. Produkce tepla je tedy podporována pouze z Operačních programů, jejichž financování zajistila vláda ČSSD a které přes to redukovala současná nomenklatura.
Postoj příznivců vládní koalice a potažmo postoj vládní delegace na Bali je nadmíru snadno čitelný. Když chcete, snižujte si emise jak chcete. Nevětranou českou kotlinu však nechte uležet. Oxid uhličitý je totiž náš pravý euroskeptický kamarád.
