Jásej a plesej národe český, neboť jsme v rukou osvícence, který pobral veškerou moudrost světa a hlásá pravdy, které nás mají ochránit před veškerými nebezpečenstvími a pastmi, které na nás chystá EU, ekologická hnutí a další zlořádi. Ano už je tomu tak, krom neústupného euroskeptika, samozvaného superekonoma, osvíceného klimatologa a zaníceného antiglobalisty se nám naše hlava státu pustila i do chemického průmyslu a to se sebevědomím sobě vlastním. Jako neochvějný ochránce chemiček, které produkují miliony tun nebezpečného odpadu, vetoval novelu zákona, která má příslušným firmám spolu s v celé Evropě bezprostředně závazným nařízením REACH (Registration, Evaluation and Authorisation of Chemicals ) - přinést povinnost registrace všech používaných chemických látek. Předmětné evropské nařízení vešlo v platnost prvního června letošního roku a ukládá příslušným firmám registrovat chemické látky u Evropské agentury pro chemické látky, jenž sídlí v Helsinkách. Václav Klaus považuje tuto evropskou normu za chybnou. Podle něj jde o nákladnou legislativní proceduru, která zatěžuje podnikání a soukromý sektor v nebývalé míře a převádí veškerý chemický průmysl pod přímou kontrolu evropských byrokratů. Václav Klaus, jak je jeho zvykem, pak zavedl ve vztahu ke snaze centrálně kontrolovat produkci chemických látek, nový negativistický termín - nová celoevropská a centralistická chemická politika.
Václav Klaus ve svém až dogmatickém euroskepticismu ovšem bohužel shazuje ze stolu i normu, která má sloužit k efektivnějšímu monitorování pohybu nebezpečných chemických látek, ale např. i ukládá povinné nahrazování látek, které se pomalu rozkládají v přírodě a hromadí v živých organismech. Celkově se jedná o velice zdařilý kompromis, na němž se shodly jak členské státy EU (včetně ČR), tak i ekologické organizace a chemická lobby. I přesto, že jde o skutečně nákladnou proceduru, je nutné si uvědomit, že chemický průmysl nakládá s životu nebezpečnými látkami a jejich kontrola je proto skutečně na místě. Náklady spojené s aplikací evropského nařízení nemohou jakkoli ohrozit velice výnosný a mocný ochod s chemickými látkami.
Bránit schválení novely zákona, která jen evropské nařízení doplňuje o institucionální a sankční ustanovení, mi pak připadá stejné, jako zakázat české policii, aby stíhála a trestala evropské drogové dealery, byť jejich činnost je v celé EU nezákonná. Připusťme na chvíli, že platí Klausův názor, že evropské nařízení poškozuje náš chemický průmysl. I v tomto případě se musím kategoricky ohradit proti způsobu protestu proti této normě, který Václav Klaus zvolil. Prezident měl, pokud chtěl skutečně zabránit celoevropské registraci chemických látek, výrazně protestovat v Evropském parlamentu a Evropské komisi při schvalování tohoto nařízení a nikoliv bránit českým institucím, aby evropské nařízení prováděly a tím porušovaly dohodu ČR o přistoupení k EU.
Pokud se chce chovat Václav Klaus skutečně jako politik evropského formátu, pak by měl respektovat demokratické principy, na jejichž základě vznikla předmětná evropská norma. Panu prezidentovi nepřísluší ani povrchně hodnotit její dopady na chemický průmysl, který rozhodně nestrádá, ani bránit její realizaci. Hlavně by si měl uvědomit, že centrální evidence nakládání s chemickými látkami není věcí byrokracie, ale nutnosti. Ona centrální evidence má podpořit stávající kontrolní mechanismy a zejména pak má kontrolovat pohyb a složení jednotlivých chemických látek, které fakticky představují pro lidstvo daleko větší riziko než nekonvenční zbraně. Ne všechno, co je součástí evropského společenství je čistě byrokratické a likvidační. I v případě, že se pan prezident hodlá stát i odborníkem přes chemické látky a trumfne mne ve věcných argumentech, pak přesto jeho veto nelze ospravedlnit. Doufám jen, že parlament bude v této věci zodpovědnější.
