Protievropské české předsednictví EU a klimatický balíček

Příští rok 2009 bude významným především z hlediska završení postkjótských jednání. Na kongresu v Kodani by měla být přijata nová mezinárodní úmluva o ochraně klimatu, která by měla přinést závazek snížení úrovně emisí skleníkových plynů (varianty řešení jsou různé: nejméně však o 50%  do roku 2050). Ač chcete nebo ne, uzavření této smlouvy je podmínkou pro odstranění příčin změn klimatu, resp. jeho udržení v podobě, jak jej dnes známe. Jakékoliv změny, které nastanou přibližně po roce 2050 už budou nevratné a s nedozírnými ekologickými, ekonomickými a sociálními následky. Dnešní dopady hospodářské krize jsou jen odvárkem věcí příštích. Přesto klimatické změny nevnímáme jako prioritu. Dokonce hospodářskou krizi, kterou můžeme překonat v řádu jednotek let, nadřazujeme tak výrazně, že by měly být pozastaveny práce, resp. „zmírněny požadavky“ tzv. klimaticko-energetického balíčku.

Naše předsednictví EU by mělo této destrukci ekologické politiky EU zabránit. Je nutné, aby byla zachována důvěryhodnost EU jako lídra postkjótských jednání a aby byl klimaticko –energetický balíček v původní podobě přijmut. Vedle toho by mohlo české předsednictví přispět k řešení souvisejících otázek:

1.       vypracovat návrh soudržné politiky v oblasti vědy, výzkumu a vývoje

2.       vypracovat udržitelnou průmyslovou a energetickou politiku

3.       navrhnout systém podpory udržitelného dopravního systému

4.       navrhnout systém podpory zvyšování energetické účinnosti ve všech odvětvích

5.       iniciovat přezkum směrnice o zdanění energie za účelem zvýšení některých sazeb

6.       iniciovat změnu směrnice o DPH, kde sazby mohou hrát významnou roli při zvýšení využívání energeticky účinného zboží a energeticky úsporných materiálů

7.       vytvořit systém podpory adaptačních opatření.

ČR by jako předsedající země měla jít příkladem při snižování spotřeby energie ve veřejných budovách a u státního vozového parku a iniciovat podobný postup na úrovni Evropské komise a EP. ČR by mohla též vytvořit a navrhnout podmínky, aby nedocházelo k přesunu emisí CO2 v energeticky náročných odvětvích do nečlenských zemí a tím na celoevropské úrovni zabránit eko-dumpingu při dovozu zboží. Tím by totiž naše vláda našemu průmyslu pomohla nejvíce.

Topolánkova vláda však činí pravý opak. Snaží se prodej povolenek na emise skleníkových plynů v aukcích odložit z následujícího obchodovacího období až na rok 2020.  Tím vlastně připravuje ČR (a každý jiný členský stát) o mimořádné příjmy, které mají být využity právě na podporu vědy a dále na tzv. adaptační opatření, kterými se má předcházet důsledkům klimatických změn, kterým zabránit již nedovedeme (nedostatek vody, sucho, zvýšení teploty o 2 stupně). ČR se též snaží relativizovat závazek snížení emisí skleníkových plynů tím, že požaduje, aby výchozí základnu pro snížení činil rok 1990, kdy ČR měla extrémně vysoké emise, když v porovnání s tímto rokem splňujeme závazek již dnes. Logický referenční rok je 2005, tedy rok od kterého existují první ověřené emise skleníkových plynů. V oblasti výkonnostních emisních norem pro automobily ČR spolu s Polskem a SR navrhuje dosažení 120g CO2/km nikoliv od r. 2012, ale o tři roky později. Údajně pod tlakem automobilového průmyslu. Dle informací, které mám k dispozici, evropské automobilky masivně vyvíjejí vozy na alternativní pohony. Zvláště elektromobily již na trh uvádějí, nebo uvádět brzy budou. Dokážu si představit jednání se ŠkodouAuto a dalšími tuzemskými automobilkami o podpoře vývoje či zavádění alternativních pohonů z veřejných zdrojů, což by jim právě pomohlo překonat dopady hospodářské krize. Předmětem jednání je i návrh směrnice o geologickém ukládání CO2. Ministr Bursík však tyto projekty nepodporuje a tak se reálně připravujeme o pomoc od EIB, která hodlá po r. 2012 financovat tzv. Carbon fund, a zároveň o výtěžek z prodeje přebytečných povolenek na emise CO2.      

Jestliže již dnes je pozice vlády k těmto problémům protievropská, nedá se ani očekávat změna v okamžiku, kdy povedeme jednání o klimaticko-energetickém balíčku. Pochybuji, že nastartujeme proces společné energetické politiky, když doma ji nejsme schopni přijmout. Ani při nákupu nových policejních aut jsme se nezmohli na nic jiného než na jejich přemalování – tendr žádné ekologické požadavky ani neobsahoval. Jak můžeme chtít změnu sazeb ve směrnici o zdanění energie, když 2. etapa ekologické daňové reformy v ČR je v nedohlednu?

 Myslím, že není v silách ČSSD při jednání o podpoře českého předsednictví něco na postoji dnešního kabinetu změnit. Jsem ale přesvědčen, že se ČSSD musí od této neudržitelné politiky distancovat. Odpovědnost za destrukci klimaticko-energetického balíčku, potažmo potenciálně za neúspěch konference v Kodani je příliš velká a je třeba z historického hlediska jasně označit Topolánkovu ODS a Bursíkovu SZ za viníky. Jakékoliv ústupky a přehlížení problému ze strany sociální demokracie by nás dlouhodobě jako stranu poškodily.