Jak ti letos bude Česko? Těžko …

Dnes již ekonomové přiznávají, že česká ekonomika je jako celek bublinou a je třeba se obávat, že v roce 2009 můžeme dopadnout jako dříve nafouklé Irsko, jehož HDP dle OECD klesne ještě o 1,7%. Šokující je Island, kde má být propad HDP o 9,3%, Itálie "jen" o 1% atd.. Řada tzv. osobností u nás i v cizině, vycházela z odhadu, že jde o normální hospodářský cyklus a pokud by tady byla recese, už se můžeme začít těšit na stagnaci a pak oživení. Nyní však na Západě začíná převládat názor, že nás nečeká opakování např. slabé recese z roku 2001 v Americe, ale že tato noc může být sakramentsky dlouhá.

Meziroční pokles cen ropy ve 3. čtvrtletí 2009 bude pravděpodobně nejprudší, když se bude srovnávat s vrcholem cen v roce 2008. Míra inflace v USA nakrátko přejde do záporných čísel. Vypadá to, že i inflace v Eurozóně pak dosáhne minima, i když ceny ve skutečnosti neklesnou. Evropská centrální banka (ECB) 6. listopadu srazila úrokové míry o 0,5% a inflace by mohla klesnout mnohem více než na 2%. Bank of England připouští 12. listopadu, že inflace se může dostat na mínus 1%, takže se objevil v jejich zprávě termín deflace. Příliš hluboký a příliš rychlý pokles inflace věští velmi špatné zprávy. Vznikla by smrtící kombinace klesajících cen a vysokého pákového efektu. Mohlo by to vyvolat dluhovou deflaci toho druhu, jak to popsal Irving Fisher v roce 1933. V tomto modelu zadlužené firmy i spotřebitelé spěšně splácejí půjčky, jelikož úvěrové zdroje vysychají. To poškozuje poptávku a vede ke snižování cen. Deflace na oplátku zvýší skutečné ceny dluhů. A protože reálné úrokové sazby nemohou být záporné, jsou v tu chvíli nepřijatelně vysoké. To vyvolá další splácení, a tak Fisherovými slovy "likvidace dluhů porazí sama sebe". Nejde o nějakou čistě a pouze teoretickou gymnastiku. Průzkumy ECB a FEDu ukazují, že mnohé banky mají stále menší ochotu poskytovat půjčky. Centrální banky se snaží posvítit na dividendovou politiku bank, na jejich celkové finanční operace. Také u občanů se projevuje menší ochota brát si půjčky. Takže se zřejmě po znárodňování bank začnou znárodňovat i podniky. Do toho zřejmě přijdou demagogické hlasy, že za této situace nelze usilovat o záchranu planety (ačkoliv tzv. mitigační a adaptační opatření mohou být právě tím správným nástrojem k oživení ekonomiky), a postkjótská jednání skončí ve ztracenu. Po překonání nejhlubší ekonomické krize, které nepřijde dříve než za tři roky, budou náklady na opatření, které mají předcházet klimatickým změnám, násobně vyšší.  Kdo bude za tyto ztráty z promarněné příležitosti odpovědný, když demagogičtí politici budou v politickém důchodu?

Firmy na celém světě omezují investice, prodeje automobilů prudce padají a Česko se bude otřásat v základech. Maloobchodní údaje z řady zemí na Západě jsou velmi otřesně až neradostné, což nemůže nedělat těžké starosti firmám, které semleli investoři tzv. private equity (V Česku se to zatím obvykle nepřekládá, v Německu se o nich často hovoří jako o všežravých kobylkách, termín politiků i v SPD) a jsou víc než po krk v dluzích. Prodeje zatím nereagují na snížení úrokových sazeb, které se ukazuje v podstatě bezzubým, mnozí obchodníci se budou muset uchýlit k obrovským slevám, nemají-li přímo zkrachovat. Existují odhady, že spotřebitelské ceny na Západě během příštího roku poklesnou o 2 až 3%, což by tedy byla hrozivá deflace. Centrálním bankéřům z toho už nenaskakuje pouze husí kůže, ale jsou z toho na infarkt. Není však třeba se o ně strachovat, všichni mají dost nahrabáno, stačí pohlédnout na příjmy šéfů v ČNB, kteří naříkají, že na Západě u jejich kolegů jsou mnohem vyšší. Stále více se hovoří o novém 17. listopadu, a to s heslem "ANO, ALE NE SAMETOVOU!". S ohněm si také u nás hrají majitelé domů, kteří chtějí hnát regulované nájemníky ke zdi. Jde o to, zda se tito neotočí a neudeří v sebeobraně.

            Vraťme se k ekonomice. Není vyloučeno, že Eurozóna bude v roce 2009 v záporných číslech, která budou zřejmě větší než praví OECD. A státy, jako je Česko, Polsko a Slovensko budou minimálně v stagnaci, spíše však v mírné recesi. Do Paříže tyto státy zřejmě dodaly čísla, která tamější experty zmátla. Proč taky ne, vždyť to dělaly od konce 2. světové války, jsou pod vlivem praktik z Moskvy. Tyto země jsou nebývale závislé na exportu. Zatímco ekonomiky typu Eurozóny či USA exportují zhruba 10 až 20% svého HDP, u nás a na Slovensku je to kolem 80%. Obě tyto země se postupně stávají v přepočtu na množství obyvatel největšími výrobci aut ve světě. A další nemalý podíl na HDP tvoří export automobilových součástek. Prosperitu těchto států proto dramaticky ovlivní probíhající a v budoucnu zvyšující se pokles prodejů aut na světových trzích. Některé země, např. Španělsko, vykazují propady prodeje přes 40%, což je více než ve Spojených státech, kde jde o něco méně, v říjnu šlo o 35%. ŠKODA to zatím nepociťuje, ale zde je řeč o roce příštím, zvláště pak o jeho druhé polovině a o roce 2010. Nejde jen o auta. Stejné potíže budeme asi mít, pokud jde o průmysl elektrotechnický a počítačové technologie, a samozřejmě se to bude týkat i stavebnictví. Optimistická nálada některých našich vládních představitelů brzy přejde, protože úvěrová potrubí jsou stále z velké části zablokovaná. Profouknout je zřejmě může pořádně pouze znárodňování bank a později i velkých firem, ale to se nedá dělat přes noc. Musí se s nimi (po zkušenostech z tzv. bankovního socializmu 90. let) zacházet superopatrně, pokud vůbec. Stačí se seznámit s výukou na pražské VŠE, aby člověk pochopil, že tamější absolventi budou naopak umět žvanit o laissez-faire a o von Hayekovi, ale pro nově znárodňované banky a později možná i firmy budou téměř nepoužitelní. Samozřejmě pokud se u nás znárodňovat bude jako v Americe, ale spíš ano než ne. V tichosti přece platí heslo "Amerika náš vzor", že?

            Pokles prosperity začínají pociťovat u nás už i ti, kteří si mysleli, že jsou "za vodou". Zatím se utěšují nadějí, že půjde pouze o zpomalení, jenomže jak praví lid obecný: "zlaté oči". Pokud se někdo domnívá, že většina občanů bude trpně snášet to, co je čeká, tak jak tomu bylo během rozkrádání v 90. letech, pak se hrubě mýlí. Mnoho občanů např. ví, kolik přesně máme miliardářů a milionářů, a jak k tomu mnozí přišli. Tehdy se pád životní úrovně mnoha lidí spojoval s tím, že se země potřebovala zbavit smutného dědictví let 1948-1989, lidé byli ochotni si utahovat opasky. Nyní každý, kdo neupadl v mládí na hlavu, ví, že vývoj zvláště od posledních voleb v roce 2006 je pohromou, vyvolanou ovšem též těžkými otřesy světového kapitalismu. Paradoxní je to, že od ČSSD po jejím příchodu k moci budou mnozí občané očekávat politiku málem napodobující Husákův "sociální" režim. A do toho někteří rádoby „levicoví intelektuálové" budou tvrdit, že Paroubek není Obama", a raději se ochotně spojí s některými lidmi z ODS, kteří mají velké zkušenosti jak "hrabat pod sebe". Jsou to, jak se říkalo za "totáče", opravdoví "mistři velkých sklizní", posedlí "numismatikou". Kupodivu bojí se např. nového hejtmana v kraji středočeském, o toho by se měl předseda ČSSD především opřít, aby odrazil útoky těch, kteří mu nevyhnutelně "půjdou po krku". Přijdou i u nás těžké doby, budou se dít věci nevídané, neslýchané, šokující! Kéž bych se mýlil a byl optimistou, jako TI ve vládě.