Jak je to s limity ekonomického růstu?

Odpovědi na otázky typu: Je stagnace či pokles globální ekonomiky žádoucí? Vyřeší   energetickou a ekologickou hrozbu? Zahubí kapitalismus? a další otázky hledá spolu s 50-ti známými ekonomy hlavní komentátor Financial Times Martin Wolf v článku ²The dangers of living in zero-sum world economy.² Karikatura v pozadí článku prezentuje paniku, jež by vypukla v důsledku dlouhodobé či trvalé hospodářské stagnace, nebo dokonce úpadku v takových sférách jako je zdravotnictví, školství, justice apod. Autor klade otázky: Může pokračovat růst HDP ve všech zemích do nekonečna? Co se stane, když se tento vzestup zastaví? Tyto absolutně pro lidstvo osudové otázky jsou spojeny s problémy energetické bezpečnosti a se změnami globálního klimatu. V sázce je svět, ve kterém žijeme. A tím se dostáváme k otázce mezí růstu, neboť epocha drancování, rabování, pustošení přírody končí. Kdyby celá planeta emitovala skleníkové plyny jako Amerika, jejich množství by se zpětinásobilo. Totéž platí o energii.         

To jsou geopoliticky klíčové otázky, které však naše domácí politika zcela ignoruje. Představme si, že v našich podmínkách navrhneme zastavení ekonomického růstu. Proč ne, když  je třeba mít limity na emise a spotřebu energie, pak by měly být limitován i hospodářský růst. Zastavení ekonomického růstu by nepochybně vyvolalo politický rozklad. A také intenzivní distribuční konflikty mezi státy i uvnitř zemí  (neomarxisté  tomu říkají třídní boj) by se stupňovaly, což se v našich podmínkách, ale z jiné příčiny (díky vládní daňové politice), stejně již děje. Byl by to umíráček vyzvánějící demokracii a míru. Mnozí by vítali takové konflikty, zvláště environmentální a levicoví radikálové. Já s nimi ale ne plně souhlasím. Věřím totiž, že hospodářský růst může a bude pokračovat, v tom jsem zajedno s klasickými liberály. Nicméně se domnívám, že je nutno hledat v obou postojích racionální jádro, kterému odpovídá růst v objektivních mezích absorpčních a regeneračních vlastností přírody (tzv. environmentální růst). V tom spočívá úloha řízené veřejné regulace. Je to jediná naděje pro mír, demokracii a svobodu. Je třeba zvládnout ekologickou a energetickou výzvu, kterou vyvolal hospodářský rozvoj. Bude to nepředstavitelně těžký úkol. Podmínkou pro jeho úspěšné řešení je zdařilá investice do lidské tvořivosti. Pokud se to nepodaří, čekají lidstvo dny opravdu temné. Nikdy to nebylo tak pravdivé, jako je to dnes. Musíme dál žít ne v zero-sum (nulovém souhrnu), ale pozitivním součtu růstu world  economy. Jen tak bude možné mít demokracii a svobodu jako rozvíjející se ideál. Nic většího není v sázce. V sázce je příliš mnoho, vlastně všecko - budoucnost.