Geotermální energetika je v plánu a vytrhne nám trn z paty

V současné době nejasné energetické politiky vlády je velmi aktuální otázkou zvyšování soběstačnosti obcí v zásobování elektřinou a teplem. Důvodem je jednak omezení závislosti občanů na zdražování energií, jednak zajištění zásobování energií v případě nenadálých výpadků dodávek. Při snaze o maximální soběstačnost v zásobování teplem a elektřinou je možným a velmi perspektivním řešením využití geotermální energie v geotermální teplárně, která produkuje jak elektřinu, tak teplo (případně i chlad). Teplo vedle vytápění v domácnostech a veřejných budovách lze využít například pro vyhřívání vody v koupališti, pro vytápění skleníků, pro dodávky tepla či chladu pro průmysl, pro sušení biomasy atd.

Pro výrobu elektřiny je potřebná teplota 150 nebo ještě lépe 200 °C. V České republice nejsou dostatečně horké prameny či podzemní zdroje horké vody jako na Islandu nebo Kamčatce, je ale možné použít tzv. systém HDR (hot dry rock – horké suché horniny). Tento systém je založen na tom, že v dostatečně velké hloubce je v zemské kůře prakticky vždy dostatečně vysoká teplota. Toto teplo je jednak zbytkové teplo, které se uchovalo z dob, kdy země vznikla z rozžhavené hmoty, a jednak se neustále doplňuje díky rozpadu prvků obsažených v zemské kůře. I u nás jsou proto oblasti, kde je teplota kolem 200 °C již v hloubkách 4 až 5 km. To potvrzuje i to, že ve srovnatelných geologických podmínkách v Austrálii, Německu, Francii a Švýcarsku již bylo několik geotermálních elektráren postaveno nebo se další budují.

Pro přenos tepla z těchto hloubek je ale nutné horniny uměle rozrušit, zvětšit jejich puklinovou propustnost a zavést do nich vodu, která přenese teplo na povrch. Tímto způsobem lze přeměnit horké suché horniny v zemské kůře na umělý rezervoár – výměník tepla. Postupuje se při tom tak, že ve vhodné lokalitě jsou vyhloubeny dva až tři vrty. Mezi konci těchto vrtů se pomocí tlaku vytvoří propustná oblast. Studená voda je pak zaváděna z povrchu vsakovacím (injekčním) vrtem, v hloubce prostupuje vytvořeným propustným rezervoárem, který se chová jako tepelný výměník, k jednomu až dvěma krajním vrtům a při tom se ohřívá na teplotu 200 °C. K povrchu se potom ohřátá voda vrací těmito krajními čerpacími (produkčními) vrty jako pára s vodou a na povrchu předává své teplo do sekundárního okruhu, kde již je tato energie používána k výrobě elektřiny a tepla.Výroba elektřiny metodou HDR má mnoho výhod. Jde o zcela čistou energii neškodnou pro přírodu a životní prostředí. Neprodukuje žádné znečištění (skleníkové plyny, oxidy dusíku, oxidy síry, prach či pevné odpady). Tento způsob výroby energie není závislý na počasí jako například solární či větrné elektrárny. Po technické stránce se jedná o decentralizované zdroje elektřiny, které mohou fungovat zcela autonomně a zajistit tedy krizové zásobování energií. Mohou pracovat prakticky bez přerušení celý rok a přitom jsou regulovatelné podle okamžitých potřeb.

V ČR byla v letech 2002 až 2003 zpracována studie, financovaná částečně Světovou bankou a částečně Ministerstvem životního prostředí, která na základě dostupných geologických údajů vytipovala kolem 30 lokalit, kde by mělo být vybudování geotermální elektrárny nejen velmi výhodné, ale i možné z důvodů různých existujících omezení. Tento přírodní potenciál se zastupitelé některých měst rozhodli využít a svým usnesením se připojili k projektu zřízení veřejné výzkumné instituce spolu s městy Liberec, Nové město pod Smrkem, Opočno, Dobruška, Úvaly a Nová Paka. Instituce již byla zřízena a nyní se čeká na její registraci ministerstvem školství. Se vznikající institucí budou spolupracovat i Litoměřice, kde již byl  proveden průzkumný vrt do hloubky 2100 metrů a v současné době se ještě provádějí některá geofyzikální měření. Cílem této veřejné výzkumné instituce je provedení obdobných geologických a geofyzikálních průzkumů především ve výše jmenovaných městech. Tento průzkum spočívá ve vyhloubení průzkumného vrtu do hloubky zhruba 2,5 km a provedení velkého množství geologických a geofyzikálních prací, měření a analýz a jejich komplexního vyhodnocení. Teprve na základě tohoto výzkumu bude možné s určitostí říci, zda je daná lokalita skutečně vhodná k výstavbě geotermální elektrárny.

Náklady na provedení průzkumného vrtu a souvisejících prací se pohybují kolem 70 milionů Kč. Tyto prostředky nejsou jednotlivá města schopna zajistit, již proto, že hrozí až 30-ti % riziko, že se nepotvrdí vhodnost dané lokality pro výstavbu elektrárny. Propad veřejného rozpočtu v tomto rozsahu si nemůže dovolit žádná obec. Bylo proto nutné toto riziko minimalizovat spojením šesti projektů a zároveň zvýšit potenciál pro získání dotací a darů. Zřízení veřejné výzkumné instituce tyto podmínky splňuje. Již nyní je přislíben dar v řádu miliónů korun od jedná nadnárodní firmy a s dalšími energetickými giganty se jedná (firmy si dar na výzkum mohou odečíst z daní). Především ale předpokládám, že instituce bude moci čerpat z operačních programů EU zaměřených na podporu výzkumu a vývoje a podporu obnovitelných zdrojů. Náklady partnerských měst na zřízení této instituce představuje vstupní poplatek v řádu set tisíc korun a poskytnutí vhodného asi hektarového pozemku za účelem provedení průzkumu. Za tento relativně symbolický vklad každé město od instituce získá projekt výstavby geotermální elektrárny a výsledky provedeného průzkumu.   Jak s těmito dokumenty obec naloží, bude čistě v rukou politické reprezentace města. Může projekt prodat, může se rozhodnout, že elektrárnu vybuduje na náklady města s využitím úvěrů a dotací (rizika po kladném průzkumu jsou již minimální), nebo založí se silným investorem společný podnik.Náklady na vybudování vlastní elektrárny (tj. vyvrtání tří hlubokých vrtů, vytvoření podzemního výměníku, nákup a instalace technologie na výrobu elektřiny a tepla, připojení elektrárny na elektrickou síť a tepelné rozvody) jsou asi 1,1 mld. Kč. Z toho zhruba polovina jsou náklady na provedení hlubokých vrtů včetně jejich pojištění. Předpokládaná roční produkce elektřiny je asi 35 – 40 GWh/rok, což při výkupní ceně 4,50 Kč/kWh znamená roční tržby kolem 170 mil Kč. Možná roční produkce tepla je asi 1,2 – 1,4 PJ, což by při výkupní ceně 120 Kč/GJ na patě zdroje znamenalo tržby 145 – 170 mil Kč/rok. Pokud budeme v průměru reálně uvažovat využití poloviny vyprodukovaného tepla, tak lze předpokládat tržby za teplo kolem 80 mil Kč/rok. Celkové tržby by se tedy mohly pohybovat kolem 250 mil Kč/rok, což znamená hrubou nediskontovanou návratnost investic (bez dotace) 4,5 let, reálně (při financování úvěry) 8 až 9 let. Část z těchto nákladů bude možné hradit i z až 85 % dotací z evropských fondů v závislosti na tom, jakou strategii investování město zvolí. Vedle Litoměřic se i Liberec společně s ostatními partnerskými městy stávají průkopníky využití geotermální energie nejen u nás, ale s určitou rezervou i v Evropě. ČR může prostřednictvím konečného počtu asi 500 geotermálních tepláren zajišťovat až 1/3 spotřebované elektřiny a až ½ spotřebovaného tepla. Zastupitelé všech partnerských měst svým rozhodnutím položili základ nejen budoucí prosperitě svých obcí, ale i vytvoření celonárodních institucionálních podmínek pro využití tohoto, dle mého názoru, nejperspektivnějšího obnovitelného zdroje energie.