FEP 30: Ekonomický pilíř udržitelného rozvoje – makroekonomie VI

Základními makroekonomickými dopady  přijatých opatření Politiky udržitelného rozvoje budou  pokles agregátní poptávky v důsledku poklesu spotřebních výdajů,  dočasný růst inflace v důsledku nabídkových šoků a  návazný pokles agregátní nabídky.

Jednotlivé elementy agregátní poptávky se zachovají takto:

Câ; XMá;  Iá; G se nezmění … agregátní poptávka přesto klesne, protože nárůst investic a čistého exportu nevyrovná očekávaný pokles spotřeby podle rovnice multiplikačního efektu vládních výdajů:    

                                                                                1

                                                               ΔY = ------------ ΔG

1-c(1-t)

- kde c je mezní sklon ke spotřebě, který bude velmi nízký; C … spotřeba; XM … čisté exporty; I … investice; G … vládní výdaje 

Klasické teorie agregátní nabídky vycházejí z toho, že se v dlouhém období pohybuje na úrovni potenciálního produktu. To zřejmě v nových podmínkách již platit nebude. V situaci, kdy ekonomika potenciálního produktu z popsaných důvodů nemůže dosáhnout, bude agregátní nabídka, stejně jako agregátní poptávka, citlivá na celkovou cenovou úroveň, a to i v dlouhém období. 

Produkt ekonomiky se sníží na úroveň environmentálního produktu. Sníží se pouze „množství“ vyprodukovaných materiálních hodnot (tím se ale také sníží znehodnocení a zátěž životního prostředí). 

Krátkodobě stoupne cenová úroveň v důsledku jednak snížení objemu výroby a jednak zvýšení nákladů v důsledku zavedení nástrojů udržitelné ekonomiky.  Dojde ale také ke krátkodobé kompenzaci tohoto růstu cenové úrovně vlivem snížení ceny peněz (úrokových měr) v důsledku snížení poptávky po penězích ale hlavně vlivem poklesu agregátní poptávky.

Celková cenová úroveň v dlouhém období ale vzhledem k nutnosti narovnání cen některých statků a služeb (navýšení cen o náklady reprezentující vliv na životní prostředí vzroste (v několika etapách podle etap zavádění zmíněných nástrojů), aby se pak ustálila na vyšší úrovni.

Zde je třeba podotknout, že sice dojde ke snížení HDP, ale produkt a celkový blahobyt v logice chápání ekologického účetnictví může vzrůst. 

V souladu s hlavními myšlenkami Politiky udržitelného rozvoje je nutné (jak již bylo zmíněno) přehodnotit a zkorigovat některé hlavní ukazatele stavu ekonomiky, za něž bývají považovány nezaměstnanost, inflace, saldo platební bilance a růst národního produktu. Inflace a saldo platební bilance jsou ukazatele na jejichž chápání se v této souvislosti nic nemění.  

Jinak tomu je u růstu HNP a u nezaměstnanosti. Předchozí analýza ukázala, že HNP a odvozené parametry je třeba doplnit o ukazatel míry blahobytu, který je kombinací ekonomického a ekologického pohledu na věc. 

Vzhledem k implementaci programů podpory tvůrčí práce nelze již nezaměstnaost posuzovat bez dalšího členění jako jednoznačně negativní jev. Aktivní využití volného času musíme brát jako životní alternativu, jako postoj šetrný k životnímu prostředí a jako taková patří určitě k jevům vítaným. Naproti tomu  nezaměstnanost určitě po delší době přispívá k degradaci osobnosti a jde o pouhé spolehnutí se na sociální systém.  

V logice hlavních parametrů, které bývají označovány za hlavní indikátory stavu ekonomiky bude mít Politika udržitelného rozvoje pozitivní vliv (vycházíme z předpokladu, že inflace jako parametr je ze všech posuzovaných až na třetím místě v pořadí důležitosti):

·         klesne (pasivní) nezaměstnanost,

·         saldo obchodní bilance se vylepší,

·         národní produkt měřený klasicky klesne (což v souladu s myšlenkou udržitelného rozvoje automaticky neznamená negativní tendenci, zejména vzroste-li míra blahobytu!),

·         stoupnou ceny/inflace, které se ustálí na nové, vyšší hodnotě – hlavně v dlouhém období. Meziroční vývoj inflace po tomto skoku (který bude plánovaně rozložen na několik fází) bude probíhat obdobně jako před ním – důležité je, že se Politikou trvale udržitelného rozvoje nenastartuje inflační past, kdy ceny stoupají stále a rostoucím tempem,

·         dojde k růstu čistého exportu, tzn. k vylepšení salda obchodní bilance (klesnou importy do ekonomiky),

·         větší část peněz z veřejných rozpočtů bude věnována na perspektivnější a efektivnější účely (tvůrčí práce, ochrana životního prostředí, ekologické investice, vzdělávání, věda a výzkum, nové technologie …) namísto pouhého vyplácení sociálních dávek a tím vlastně vybízení k pasivitě.