Pro potřeby cílů Politiky udržitelného rozvoje v sociální oblasti jsme již analyzovali aktivity lidí, přičemž jsme kladli důraz na zjištění, zda konkrétní aktivity jsou sto uspokojit zájmy člověka v plném rozsahu, provedli jsme legislativní analýzu a zjišťovali jaké mikroekonomické dopady bude podpora netržní práce mít. V dnešních posledních poznámkách, které se zabývají sociálním pilířem udržitelného rozvoje, proto nezbývá, než si provést makroekonomickou analýzu s důrazem na to, jaký vliv má tato politika na zaměstnanost, resp. míru nezaměstnanosti.
Na zaměstnané, eventuelně podnikající jsme pohlíželi z hlediska délky zaměstnání (plný úvazek a zkrácený pracovní úvazek, či jiná forma sdílení pracovního místa), a pokud se jednalo o zkrácený úvazek, zajímalo nás, zda takto získaný volný čas využívají podle použitých kritérií pasivně nebo aktivně.
Zaměstnané na plný pracovní úvazek jsme dále dělili podle míry uspokojení potřeb člověka na pracující, kteří zvolili účast na netržní práci za účelem uspokojení základních životních potřeb, na pracující, kteří v zaměstnání, resp. podnikání hledají prostředek k získání maximálního výdělku (job) a na pracující, pro které je práce tvorbou, tvůrčí činností. Tvůrčí práci jsme pak označili za schopnou uspokojit zájmy člověka v plném rozsahu a tedy žádoucí z hlediska podpor Politiky udržitelného rozvoje.
Pro dělení zaměstnaných na půl pracovního úvazku, kteří využívají svůj volný čas aktivně zvolme kritérium legality jejich aktivit ve volném čase. Volný čas strávený činnostmi ve prospěch člověka a společnosti a legálním způsobem lze například orientovat na rodičovství, politiku, občanskou aktivitu, charitativní činnost, vzdělávání se, samozásobení apod.. Toto je tedy okruh činností, které by Politika udržitelného rozvoje měla podpořit pro jejich schopnost uspokojit zájmy lidí v plném rozsahu.
Skupina nezaměstnaných, zejména dlouhodobě, je ekonomicky závislá na státní podpoře. Cílem Politiky udržitelného rozvoje je dosáhnout stavu přirozené nezaměstnanosti.
Poslední základní skupinu obyvatelstva v ekonomicky aktivním věku tvoří autonomní, tj. nezávislí na zaměstnaneckém nebo podnikatelském vztahu. K jejich dalšímu členění slouží hledisko legality a aktivity/pasivity při získávání prostředků na uspokojení materiálních potřeb. Politika udržitelného rozvoje se zaměřuje na podporu legální a aktivní činnosti – především samozásobení.
Aktivní politika zaměstnanosti, na rozdíl od současného pojetí, by měla vytvářet pracovní příležitosti tam, kde jsou předpoklady, že se bude jednat o tvůrčí práci a tam, kde bude politika aktivní zaměstnanosti integrována s politikou ochrany životního prostředí. Ostatní programy aktivní politiky zaměstnanosti mohou být z hlediska Politiky udržitelného rozvoje kontraproduktivní.
Politika podpory netržní práce vytváří nové pracovní místa tím, že podporuje legální, z hlediska životního prostředí a společnosti přijatelné volno-časové aktivity za předpokladu, že se zájemce o takovou podporu vzdá alespoň z části svého pracovního místa.
Politika udržitelného rozvoje si neklade za cíl omezit výhody sociálního státu, proto i podpora v nezaměstnanosti zůstává její součástí.
Působením vhodné kombinace aktivní politiky zaměstnanosti a politiky podpory netržní práce budou zajištěny podmínky k uspokojení potřeb lidí, přičemž míra nezaměstnanosti se bude přibližovat k hodnotě přirozené míry nezaměstnanosti a zároveň ekonomika bude směřovat k udržitelnému růstu.
Vliv aktivní politiky zaměstnanosti na míru nezaměstnanosti:
Integrace politiky životního prostředí a aktivní politiky zaměstnanosti dle Statistického rozboru opírajícího se o údaje zemí OECD za posledních 10 let generuje v průměru nárůst pracovních míst zhruba o 2% (nejvyšší je v USA 3%)[i]. Z uvedeného je patrné, že aplikace takto zaměřené aktivní politiky zaměstnanosti, která je sice v souladu s principem trvale udržitelného ekonomického růstu, nepostačuje k vyrovnávání rozdílu mezi environmentální mírou nezaměstnanosti (VŽP) a přirozenou mírou nezaměstnanosti (V*). Přesto lze očekávat, že s přibližováním se k udržitelné ekonomice se význam této environmentální aktivní politiky zaměstnanosti zvýrazní, resp. jejím působením poklesne rychleji míra nezaměstnanosti. Míru nezaměstnanosti po zavedení aktivní politiky zaměstnanosti označme jako VAPZ. Skutečnou míru nezaměstnanosti pak bude vyjadřovat rovnice: V = VŽP - VAPZ
Programy politiky podpory netržní práce snižují pasivní nezaměstnanost tím, že podmínkou podpory státu (bezplatné poskytnutí zemědělských nemovitostí, osvobození od platby položek ve prospěch veřejných rozpočtů, alt. přímý příspěvek) je buď vyřazení žadatele ze seznamu nezaměstnaných na úřadech práce, nebo zkrácení pracovního úvazku (např. sdílení pracovního místa), čímž se zvýší nabídka pracovních míst. Účastníci programů pak tráví volný čas aktivně mimo formální zaměstnání (aktivní využití volného času). Na výši a formách podpory závisí bezprostřední snížení míry nezaměstnanosti ΔVtp (%); na úspěchu programu a postupné změně v hodnotové orientaci lidí závisí další v čase rozložené snižovaní míry nezaměstnanosti. Míru nezaměstnanosti po zavedení politiky podpory aktivního využití volného času označme jako VPVČ. Skutečnou míru nezaměstnanosti pak bude vyjadřovat rovnice: V = VŽP - VPVČ
Míru nezaměstnanosti po zavedení obou politik Politiky udržitelného rozvoje označme jako Vtur. Skutečnou míru nezaměstnanosti pak bude vyjadřovat rovnice: Vtur = VŽP – (VAPZ + VPVČ)
Z uvedeného lze dokonce očekávat, že v čase tt bude nejen dosaženo hodnoty přirozené míry nezaměstnanosti, ale že trend snižování míry nezaměstnanosti bude pokračovat. Případné potvrzení této subhypotézy by znamenalo, že by se udržitelná ekonomika při aplikaci Politiky udržitelného rozvoje mohla na trhu práce časem potýkat s nedostatkem na straně nabídky práce.
Závěrem mohu prohlásit, že integrace důrazné politiky životního prostředí, která má potenciál zbrzdit hospodářský růst a tím zvýšit míru nezaměstnanosti, a aktivní politiky zaměstnanosti a podpory netržní práce nezpůsobí negativní změny na poli nezaměstnanosti. Výkyvy v nárůstu vytváření nových pracovních příležitostí ve srovnání s dosavadní praxí aplikace aktivní politiky zaměstnanosti budou nanejvýš dočasné. Budeme-li vycházet z uvedeného předpokladu pokles nezaměstnanosti se vlivem ekologizace aktivní politiky zaměstnanosti nezmění. Naopak politika podpory netržní práce povede ke znatelnému poklesu nezaměstnanosti.
[i] (Zdenek Štěpánek, Možnosti integrace cílů politiky životního prostředí a politiky zaměstnanosti, MŽP, Praha 1999, str. 46
