Evropské předsednictví a rozjíždějící se globální krize

Komentátor Práva M. Hekrdla před 1. májem napsal: ²Den po dni se v globálních metropolích prohlubuje shoda, že zeměkoule najednou vstupuje do řady krizí, k nimž navíc nelze v minulosti dohledat žádnou analogii². Ani v roce 1973 (ropné šoky), ani v roce 1929 (velká deprese). Poprvé se současně rozjíždí krize finanční, měnová a ekonomická, potravinová, energetická  a ekologická. Úhrnem krize šestinásobná. Vůbec se často poukazuje na dějinami prověřenou přizpůsobivost systému. Jenže čeho je moc, toho je příliš.

Mluvit o krizi politiky a krizi alternativ je nošením dříví do lesa. O co se přesně tak urputně rvou Obama a Clintonová, ví jen Langerova vědma. V tomto prostředí Francie předsedá Evropě. Francouzských priorit je řada. Paříž když hovoří o životním prostředí, tak se příliš soustřeďuje na problematiku klimatu, a pokud jde o jeho řešení, na jadernou energii. Ve skutečnosti je nyní zapotřebí dávat do popředí i světovou situaci pokud jde  o pitnou vodu, jak o tom naléhavě hovořilo Světové ekonomické fórum v Davosu, např. představitel firmy Nestlé, Coca-Cola apod.. Stejně vážná je situace, pokud jde o ničení života v mořích, drastický pokles počtu ryb, znečišťování chemickými látkami. Formulace o tom, že ekologická politika EU musí být vedena též v zájmu konkurenceschopnosti podniků v Evropě v praxi znamená, že se hospodářství staví nad ekologii. Co dělat? Tvrdě nutit exportéry, jako je Čína, aby měli stejné požadavky na životní prostředí, jako bude mít Evropa. Bude to protekcionismus v zájmu záchrany naší planety. Jinak by se mohla Evropa přetrhnout a nic by se ve světě v této sféře nezlepšilo. V Poznani v prosinci 2008 má být konference OSN  o klimatu, poslední příležitost pro nalezení souhlasu s pokračováním Kjótského protokolu po roce 2012. Paříž by měla kontaktovat v listopadu zvoleného nového presidenta USA ještě než nastoupí, i Kongres USA, aby tlačili na končící administrativu k větší vstřícnosti.

Podaří se to? Na klima navazuje otázka energie, i když se netýká jen toho, co dělat s oteplováním, ale hlavně jde také o energetickou bezpečnost. Poslední vývoj kolem ceny ropy a plynu, zaostávání investic do těžby i zpracování apod. svědčí o vážné krizi, podobně jako ta potravinová, finanční apod. Jádrem tedy bude pro Francii i Evropu bezpečnost dodávek, jakož i provoz jaderných elektráren, zacházení s jejich odpady. Řeč bude nutně v této souvislosti i o Rusku, ČLR. Z hlediska vojenského také o Iránu, vůbec o OPECu, ceně ropy a plynu. A tvrdě je třeba nastolit otázku plýtvání energií ve Spojených státech. To může nutně zostřit vztahy v atlantickém společenství, ale co se dá dělat?

I velmoc Francie má s odpovědností, kterou nese jako předsednická země za Evropskou unii, vážný problém. Snaží se jej ale řešit. Vláda ČR, která má převzít štafetu, jak se zdá, se těší především na recepce a jiná společenská setkání – alespoň tak zatím příprava „Evropy bez bariér“ vypadá.