Do roka a do dne, hyn se ukáže ….

Martin Hekrdla, ačkoliv si jeho komentářů jindy nesmírně vážím, tentokrát přestřelil, když mou kritiku Martina Bursíka spojil s lobbingem nadnárodních energetických společností ve svém článku „Ne poprvé, ne naposledy“ (Právo, 4.5.2010). Nikdy jsem netvrdil, že problém globálního oteplování je přehnaný. Vždy jsem tvrdil pravý opak. Myslím si, že neúspěch postkodaňských jednání může mít pro lidstvo fatální důsledky. A i když některé chybné zprávy, zejména o tání himálajských ledovců, podlamují úsilí po dosažení globální dohody, nemohou být důvodem pro ignoranci významu klimatických změn pro budoucnost Země.  Pochybovači, jakým je i náš prezident, mají pravdu v tom, že je v této otázce řada nejistot, ale mýlí se, když prohlašují, že právě ony jsou důvodem pro nečinnost. Do roka a do dne bychom měli vědět, zda v mezinárodním společenství nakonec převládne konsenzus a sebezáchovný pud.

Kdo, dle mého názoru, ale škodí v ČR více než tyto pochybovači, jsou zelení demagogové, ke kterým řadím i Martina Bursíka. V Hekrdlou zmíněné stati „Už dost bylo Zelené demagogie“ jsem varoval před politikou boje proti všemu, proti jádru, proti modernizaci elektrárny Prunéřov II, proti prolomení limitů těžby na všech dolech v Severních Čechách atd.. Uvedl jsem na příkladech blackoutů v New Yorku, Německu, nebo v Moskvě, že naše zhýčkaná euroatlantická civilizace není na nedostatek energie připravena. Reálně totiž hrozí chaos, rabování, násilnosti a porušování práva obecně. Je to slabina naší společnosti, ale je to fakt. Zajištění energetické bezpečnosti naší civilizace musí být předmětem politiky a politického rozhodování. Proto vedle úspor a obnovitelných zdrojů je nutné stavět nové zdroje, zejména paroplynové a jaderné, a modernizovat některé uhelné elektrárny. Pro zajištění dostatku energie pro teplárenství je třeba prolomit limity těžby na lomu Bílina a rekonstruovat rozvody a přejít na obnovitelné zdroje a zemní plyn.

 Nejhorší je nečinnost. Například, v teplárenství nejistota ve státní energetické a surovinové koncepci znamená, že se už 20 let prakticky neinvestovalo do modernizace centrálních zdrojů zásobování teplem. Cena tepla stoupá stejně, jako stoupají tepelné ztráty a stoupá cena uhlí podněcovaná spekulanty. Rád bych, aby si čtenáři i Martin Hekrdla uvědomili, že si nemyslím, že je nutné prolomit limity těžby uhlí v lomu ČSA a zbourat Horní Jiřetín a Černice. Myslím si ale, že je nutné o tom co nejdříve rozhodnout, právě proto, aby se konečně začalo v teplárenství investovat. Jestli mi někdo vyčítá, že jsem nedokázal svůj názor o zákazu prolomení limitů na lomu ČSA v sociální demokracii plně prosadit, možná neví, jak to ve velké politické straně chodí. ČSSD je stranou, kde se názory vytváří demokraticky a je přirozené, že se zde protínají různé programové názory. Konsenzus, a to považuji za své velké vítězství, panuje v tom, že o prolomení limitů na tomto lomu si rozhodnou lidé Ústeckého kraje sami v referendu. Protože příslušný zákon i přes odpor pravice a prezidenta jsme prosadili, vím, že se blíží konec nejistoty. Ekologie se musí dělat s citem a rozumem. I referendum by mělo být vyhlášeno do roka a do dne.

Mimochodem, Právo mi tuto reakci odmítlo zveřejnit, Bůh ví proč?