Nezaměstnanost a dluhová krize přibarvuje hospodářskou recesi

Vzhledem k oslabování dolaru pro Ameriku narůstá navíc i krize měnová, kterou ovšem pocítí celý globální monetární systém. Angel Gurria, gen. sekretář OECD v této souvislosti varuje, že propad zaměstnanosti nahradí krizi úvěrovou. Je to celkem pravda, ovšem credit lunch není ještě zcela věcí minulosti (Le Monde 17. Září). Údaje o nezaměstnanosti za červenec tr. a předpověď hovoří o nevídaném růstu: Německo by mělo mít koncem roku 2010 11,8% osob bez práce, Francie 11,3%, Itálie 10,5% atd. Nemělo by být žádných pochyb o tom, že zhoršení u západních sousedů se projeví i v Česku. Také z tohoto hlediska se zdá být rozumné, že ČSSD vyvolala odložení parlamentních voleb na příští rok. OECD předpokládá, že i zmírňující se krize zničí 25 milionů pracovních míst na jejím teritoriu. Bude to nové poválečné maximum. Od konce roku 2007 zaniklo do července 2009 kolem 15 milionů pracovních příležitostí. Tento proces bude hýbat s politickou situací, ne údaje o pohybu HDP, tento ukazatel je navíc nyní vážně zpochybněn díky iniciativě J. Stiglitze a jeho týmu, čemuž dává velkou podporu Sarkozy. Není to náhoda, neboť ukazatel kvality života bude určitě podle znalců ve Francii určitě vyšší také díky přírodě, venkovu, architektuře apod., než např. v některých jiných západních státech.

  Největším rizikem u vysokého nárůstu počtu lidí bez práce je to, že bude spojen se změnou struktury. Nejhorší situace je ve Španělsku, Irsku a v Americe. Výhled trhu práce by byl ještě horší, kdyby vlády neprosadily expanzivní měnovou a fiskální politiku. Jenomže v tom je zakopaný pes. Současná monetární politika států připravuje půdu pro Velkou inflaci, a fiskální strategie klestí cestu Velké dluhové krizi. S tím se bude muset něco radikálního dříve, nebo později dělat a jsme u začarovaného kruhu. Tyto protiúdery proti dluhovému maléru a inflace vytvoří možná podmínky pro novou recesi, s případným mezičasem v podobě stagflace. A tak jsme u toho, co zdůrazňuje nejen N. Roubini, ale i bezejmenní redaktoři v The Economist. Podívejme se nyní podrobněji na dluhovou spirálu. Ken Rogoff varuje, že zřejmě směřuje k vážné dluhové krizi. Vlády celého světa rozprostřely pod velkou částí finanční soustavy gigantickou záchrannou síť. Současně velmi schodkovými rozpočty, hospodářství podpořily, přispěchaly centrální banky, včetně ČNB se snížením úrokové míry téměř k nule. Pavel Řežábek se už nechal slyšet, že ta naše je příliš dole. Uvidíme. Může být konečnou odpovědí všeobecná trvalá vládní štědrost? Žádná kapsa není bezedná. Současná politika není trvale udržitelná. Neexistuje ovšem teorie, jež by dokázala stanovit správně přijatelnou míru veřejného dluhu. ECB 30. září znovu nabídla bankám neomezené úvěry s jednoletou splatností za svou hlavní úrokovou sazbu na úrovni 1%. Jak dlouho to může dělat? 

Historické zkušenosti ukazují, že i předlužené hospodářství může přežívat a dokonce být druhou největší světovou ekonomikou, tj. být Japonskem. Občas je slyšet ujišťování i u nás, že vlády nevyhlašují platební neschopnost. Ve skutečnosti se to děje, a to i nepřímo, tj. prostřednictvím inflace. Spojené státy v 70. letech rozpustily velkou část svého dluhu v inflaci. I tak lze stahovat dolary, které nyní cpou do domácí i světové ekonomiky. Největší bolení hlavy nyní vyvolává velká závislost Ameriky na zahraničních půjčkách, zejména z Číny, Japonska, ze zemí, exportérů komodit, jako je nafta. Asiaté už z toho mají bacha, aby se jejich hromadění amerických dluhů nerozplynulo v inflaci. Jsou státy, které mají stabilní veřejné finance, patří k nim Norsko, kde právě levice vyhrála volby, ovšem díky ropě a plynu. Británie se bude řadu let potýkat s  rozpočtovým schodkem a s rostoucím dluhovým břemenem. Brown právě naznačil, že začne snižovat výdaje, což nepochybně postihne i sociální oblast. Podíl veřejného dluhu na HDP v USA se má do roku 2018 zdvojnásobit. IHTribune 16. září: "Brussels fears budget deficits will be worse than forecast". Předpověď pro eurozonu v roce 2010: 84% HDP v roce 2015 by mělo jít už o 105%, "if no action is taken". Je to varování Komise EU, která předpovídá ve 3. čtvrtletí růst HDP 0,2%, tedy stagnaci. V dalším čtvrtletí ještě méně: 0,1%. Je jasné, že v případě velkých a dlouhodobých deficitů hrozí ztráta důvěry ve schopnost vlády zastavit růst zadlužení. Pokud trh s dluhopisy pojme podezření, že by ta, či ona vláda, nebyla schopna dostát svých závazků, nebo že by vsadila na inflaci, úrokové míry vyletí nahoru a zastaví zotavování ekonomiky.  

V tisku se objevují rady, jak má vypadat dobrá a stabilní fiskální politika. NERV se pokusil ji načrtnout pro Česko a členové nezapřeli, že se chtějí vetřít do přízně oligarchii. Prý všichni musíme nést na svých bedrech bolestivá řešení. Takže prodavačka, nebo důchodce, který žije "z ruky do huby" se má podílet stejně jako milionáři. Pokud by šlo o zvýšení DPH, pak ti chudí platili více, protože kromě jídla a bydlení na víc nemají. Britští konzervativci chtějí zřídit Úřad pro rozpočtovou odpovědnost, který by na vládu dohlížel a v případě nedodržování pravidel ji praštil přes prsty. Podobné úvahy se vedou i v Americe. Chtějí tím posílit mezinárodní postavení dolaru a udržet zájem asijských centrálních bank o americké vládní dluhopisy. Zvýšení ceny zlata, ke kterému došlo nedávno, a to nad $1.000 za unci, odráží jak strach o dolar, tak obavy z možných dopadů rostoucího veřejného dluhu na inflaci. Veřejný dluh u nás není neudržitelný, může ještě růst.