Tento týden jsme oslavili den Země. No a? Zdá se, že jedeme dál. Pojďme se ale společně zamyslet, proč tento svátek slavíme. Planeta Země nám poskytuje podmínky pro život. Lidstvo se však obecně chová tak, jako by tyto podmínky byly neměnné, dané a tedy za všech okolností konstantní. Je to patrně jeden z největších omylů jak celého lidského společenství, tak člověka samotného. Člověk věnuje například daleko větší pozornost starosti a péči o svůj vůz, než o to, kam co vyhodí, či jakým způsobem ovlivňuje svojí činností životní prostředí.
Jsou však omyly a chyby, které lze napravit a jsou omyly a chyby, které mají fatální důsledky. Vztah mezi člověkem a naší planetou se řídí principem kauzality - tedy vztahem mezi příčinou a důsledkem. Veškeré přírodní jevy mají přímý vliv na lidstvo a totéž platí i obráceně. Činnost lidstva má vliv na životní prostředí a tedy i na přírodní vlivy a jevy. Pochopitelně existují přírodní procesy, které se dějí zcela nezávisle na existenci lidstva. Ovšem tento proces je dán tím, že naše planeta je tvořena hmotou, která je pochopitelně mnohem větší, než celková organická hmota tvořená samotným lidstvem a všemi živými organismy. Lidstvo tedy nemůže ovlivnit procesy související s jádrem naší planety, pohybem zemské masy a s vulkanickou činností. Jedná se o procesy pod povrchem naší planety, kde se lidská činnost žádným způsobem nedotýká probíhajících procesů. Jinak je tomu ovšem na povrchu naší planety, kde se lidstvo na všech kontinentech již bohužel nesmazatelně podepsalo svojí činností na nevratných změnách. Jakkoli je oslava Dnu Země často bagatelizována, klimatické změny v posledních letech jednoznačně poukazují na závažnost vlivu lidské činnosti na životní prostředí. Termíny jako recyklace, obnovitelné zdroje energie, enviromentalismus aj. již nejsou pouhými frázemi a tendenční ekologickou propagandou, ale stávají se nejdiskutovanějšími tématy a to v zájmu zachování života na naší planetě.Den Země by tak neměl být pouhým svátkem ekologie, ale měl by být oslavou života, který nám umožňuje naše modrá planeta. Oslavou planety, jejíhož daru si často nevážíme a svojí činností si vytváříme životní podmínky neslučitelné s naší existencí.Hledání alternativních zdrojů energie a snaha o zlepšování životního prostředí se stávají moderním životním stylem a politickými průmyslovými směry až teprve ve chvíli, kdy se na naší zemi odrážejí naše činy a lhostejnost k prostředí, v němž žijeme.Rád bych tedy poukázal na to, že pokud chceme žít ve zdravém prostředí, musíme se podle toho chovat. Nikdo jiný, než my sami, nemůže lépe ovlivnit naše životní prostředí. Že to dokážeme negativně, o tom jsme se již přesvědčili. Umíme to ale i pozitivně? To ukáže až čas, jestli ovšem ještě nějaký máme…Já pevně věřím, že ano, ale již jej nesmíme marnit pouhými proklamacemi. Den Země by měl být zahájením převzetí zodpovědnosti za naše životní prostředí a to nikoli pouze kolektivně, ale zejména individuálně. Chceme-li žít ve zdravém a krásném prostředí, nelze to bez respektu a pokoře k Zemi, z níž veškerý život pochází.
