Bursík pohřbil využití obnovitelných zdrojů

Je skutečně tristní a v tomto případě snad až groteskně absurdní sledovat jak předseda Strany zelených a ministr životního prostředí v jedné osobě zaživa pohřbívá výrobu elektrické energie z obnovitelných zdrojů. Na vině je Bursíkem vyjednaných  pouhých 20% dotací z evropských fondů na výrobu zelené elektřiny v rámci příslušné části Operačního programu životní prostředí určené k podpoře výroby energie z obnovitelných zdrojů. Šance, že by tak naše města a vesnice byly motivovány využít obnovitelné zdroje k výrobě ekologické elektřiny, se díky Bursíkovu zásahu rovnají nule. To znamená i konec nadějí na vybudování sítě životně důležitých decentralizovaných energetických zdrojů.

Taková podpora je pro většinu obcí a měst spíše výsměchem, nežli vážně myšlenou vládní politikou směřující k zajištění trvalého zvyšování podílu obnovitelných zdrojů na spotřebě primárních energetických zdrojů. Ona totiž 20-ti % podpora z pohledu obecních veřejných financí je totéž jako podpora žádná. Na celé věci je nejabsurdnější fakt, že pan ministr Bursík se před parlamentními volbami bil v prsa a zvolával heroická hesla o důležitosti státní podpory při  výstavbě energetických zdrojů využívajících obnovitelné zdroje energie. Po volbách jsou však jeho kroky zcela opačné. Argument pana ministra Bursíka, že se jedná o samofinancovatelné projekty a to právě díky zákonu o obnovitelných zdrojích, který sám Bursík podpořil, je skutečně výrokem, který by měl viset nad vstupem do každé radnice a měl by se stát zlatým hřebem ekonomických učebnic. Vykládat starostům o investičně náročných projektech s více jak desetiletou finanční návratností jako o samofinacovatelných je nehorázné diletantství a výsměch podpory ekologické energetice. Většina obcí a měst je v takovém stavu, že další mnohaleté zadlužování je pro ně zcela nepřijatelné a pokud by bylo možné hovořit o samofinacovatelných projektech, tak s maximální návratností v horizontu dvou až čtyř let, čehož při původně předpokládané podpoře kolem 85% bylo možné dosáhnout.

V antiekologické politice pana ministra Bursíka nechápu několik věcí. Proč  vlastně pan ministr Bursík prosazoval zákon o obnovitelných zdrojích, když v podstatě vzápětí řekne obcím, že žádná podpora nebude, protože se díky jemu prý jedná o dobrý „kšeft“. A rovněž nechápu jak splnit  vytvoření podmínek pro naplnění indikativního cíle podílu zelené elektřiny na hrubé spotřebě elektřiny v ČR ve výši 8% k roku 2010, když  osobně pan ministr Bursík učiní díky pouhým  20% čerpání dotací z evropských fondů tyto projekty nerealizovatelnými. Přitom se jedná o dotace z evropských fondů, do nichž ČR a tedy všichni daňoví poplatníci přispívají nemalé finanční prostředky, a které se tak, díky panu Bursíkovi, stanou v rámci projektů zákona o výrobě elektřiny z obnovitelných zdrojů pro ČR nedostupnými a tedy nečerpatelnými! Zmiňovat se o tom, že například ministr Říman v rámci svého operačního programu umožnil na investice do zelené elektřiny  čerpat  soukromým firmám až 30% dotací, je v případě pana Bursíka zcela zbytečné. To je i důvod, proč je neobhajitelný argument, že díky snížení dotací obcím, tedy na úkor měst a vesnic, ministr dojedná pro podnikatele vyšší výkupní ceny za zelenou elektřinu u Energetického regulačního úřadu (jsem zvědav o kolik desetihaléřů). 

Pan ministr životního prostředí Bursík a předseda Strany zelených činí kroky, kterými doslova a do písmene pohřbívá možnosti, jež jsou v rámci ekologie prioritou a v rámci využívání obnovitelných zdrojů energie, nezbytností.  Mimo to zmařil šanci obcí zajistit si alespoň malý příjem z prodeje elektřiny ze slunečních, větrných nebo malých vodních elektráren. Pan ministr se patrně rozhodl nejen obcím, ale i životnímu prostředí škodit či snad ho i zlikvidovat. Pak si ovšem nejsem jist, zda si zvolil správně politickou stranu a potažmo i ministerstvo.