Zpochybňování vlivu člověka na životní prostředí, respektive na klimatické změny, se stalo štítem prozřetelnosti pana Václava Klause, s nímž se vydal do bitvy o uznání na mezinárodním poli a o funkci prezidenta, ale který mu poněkud brání ve výhledu. Tímto postojem se nám snaží vnutit, že on jediný odhaluje pravdu o celosvětovém globálním spiknutí, za nímž stojí environmentální lobby, které straší lidstvo za účelem vidiny tučných zisků.
Klausova tvrzení však rozhodně nelze vnímat jako mučednické věrozvěstování, neboť popírají samotný princip kauzality, tedy zásadní vztah mezi příčinou a následkem. Jedno vyvolává druhé.Bez principu kauzality by nic nedávalo smysl. Nic by se nedělo bez vzájemných vztahů a vlivů.
Příčina a následek je obecně platným principem veškerého dění, z čehož lze logicky usuzovat že desítky milionů automobilů, teplárny, továrny,průmyslové koncerny, zkrátka veškerá zařízení produkující zplodiny, nevyhnutelně musí mít vliv na životní prostředí, potažmo na klimatické změny a to ve stávajícím rozsahu zcela zásadní.
Klíčovou veličinou je přitom množství příčinných podnětů a těmi je stále rostoucí počet obyvatel naší planety a veškerého zařízení a vybavení, které lidstvo ke své existenci používá. V tomto smyslu je tedy opět logické, že sto milionů lidí, nebude mít na klimatické změny takový vliv jako šest miliard lidí a jejich produkty.
Pokud pan prezident argumentuje tím, že se v historii naší planety odehrávaly podobně rozsáhlé klimatické změny a to bez vlivu lidí, měl by také dodat, že za všemi klimatickými změnami musí být vždy logické příčiny. Těmi může být jak vulkanická činnost, tak např. dopad meteoritu, obrovské požáry atd. Rozhodně se však nic neděje jen tak.
Obrovským množstvím exhalací a skleníkových plynů, jakožto produktů lidstva, jsme se rozhodujícím způsobem zasloužili o stav životního prostředí a jeho změny. Stávající atmosférické koncentrace oxidu uhličitého a metanu jsou podle odborných a velice spolehlivých měření mnohem vyšší než kdykoli během posledních 650 000 let, a na základě méně přímých geologických metod byly takto vysoké hodnoty obsahu CO2 v atmosféře dosaženy před 40 miliony let. Tato fakta pan prezident popírá svými „odbornými“ argumenty -„Teploty se globálně zvýšily jen minimálně a rizika, která pro člověka plynou z planetárního oteplování, jsou zanedbatelná“. Co k tomu dodat‘?
Planetární ekosystém již není schopen absorbovat zejména nadprodukci skleníkových plynů a dalších chemických látek, což předznamenává totální ekologický kolaps. Ten můžeme již nyní pozorovat právě na úrovni náhlých klimatických změn a to na celé naší planetě. Další kroky, které nutně musí následovat, pokud lidstvo své počínání a postoje radikálně nezmění, již mohou mít za následek návrat přeživšího lidstva do pravěku. Nutno podotknout, že opravdu nejde o hysterické vyhrožování, či vyvolávání paniky.
Tato fakta může popírat pouze ten, kdo sleduje své osobní zájmy jako je popularita, zájem médií, či snaha o hájení finančních skupin, kterým nevyhovuje využívání obnovitelných zdrojů, hledání alternativních zdrojů energie, či investice do moderních technologií, které snižují produkci škodlivých emisí. I v tomto případě je možné aplikovat princip kauzality. Nic se neděje bez příčin, a tak je možné si i v případě pana prezidenta Klause položit otázku, co je příčinou jeho snahy popírat nepopiratelné, tedy existenci lidstva a jeho vliv na životní prostředí? Rozhodně to nebude snaha ochránit celosvětovou ekonomiku před globálními bludy.
Jak se totiž ukazuje, hledání alternativních zdrojů energie, využívání obnovitelných zdrojů, výroba elektrické energie a aplikace nových technologií do průmyslového odvětví za účelem snižování produkce skleníkových plynů naopak rozvíjí nové možnosti investic a řada firem, např. světové automobilky, se již vydaly na cestu využívání např. hybridních motorů.
Realita globálního oteplování je tak oním potřebným, ale i nechtěným impulsem pro zásadní změny, které mohou prospět jak životnímu prostředí a tedy kvalitě života celosvětové populace, tak i celosvětové ekonomice. Výzkum a vývoj dostává nové impulsy a finanční prostředky nutné k nalézaní nových materiálů, technologií a alternativ pro výrobu energie.
Naše planeta není oddělená od činnosti lidí. Společně tvoříme jednolitý organický systém, který na sebe vzájemně reaguje. Slova pana prezidenta Klause tak jakoby odmítají odpovědnost lidstva za to, že si sami zhoršujme prostředí, v němž žijeme, a co hůř, proklamují, že s tím nemá cenu cokoli dělat, protože za všechno může pouze sama příroda, na níž nemáme žádný vliv. Zatímco panu prezidentovi se líbí sníh a sluníčko, přímořské národy si zvyšování hladiny oceánů tolik neužívají a stejné je to i se zvyšujícími se počty hurikánů, tornád, extrémních veder, či naopak extrémně nízkých teplot.
Pan prezident není vědec, který by se po desetiletí zabýval ekologií, může být tedy pouze vášnivý čtenář, který se díky božskému prozření, vydal do boje proti lžím, které se šíří o vlivu člověka na životní prostředí. To je však příliš povrchní, než aby to mohla být pravda. Můžeme říci jistě pane prezidente, Vy máte vždy pravdu. Anebo se můžeme zeptat čí zájmy hájíte pane prezidente? Je boj Klause proti snižování skleníkových plynů ve spojení s energetickým gigantem Exxon Mobile náhodné? Jsou skutečně úmysly o odhalení celosvětového ekologického spiknutí zcela nezjištěné? A jaké důkazy má vlastně pan prezident na podporu svých bludů? Naštěstí pro lidstvo je zjevné, že si pan prezident Klaus může říkat co chce, ale to jediné, čeho dosáhne je celosvětová ostuda.Ta však nedopadne pouze na jeho hlavu, ale na celý národ, který reprezentuje. Čím by Václav Klaus byl bez národa, resp. funkce prezidenta? Obávám se, že tlachalem. Jako nezbytně nutné hlasitě odmítnout Klausovy pózy a přijmout odpovědnosti člověka za stav životního prostředí, ať již funkci prezidenta získá či nikoliv.
