Co nám přinesla EU?

Když jsem při referendu v červnu 2003 hlasoval proti vstupu do EU, pěkně jsem to od svého okolí schytal. Byl jsem častován jako zpátečník, dobrodruh, příznivec RVHP a mnoha dalšími (vesměs nepublikovatelnými) "tituly". Dnes po bezmála deseti letech už spousta občanů tohoto státu procitla a i díky dosluhujícímu prezidentovi Václavu Klausovi shodila růžové brýle a porovnává, co že nám to vlastně EU dobrého přinesla.

Ponechám stranou daleko nejhorší přístupové podmínky, jaké se našim vládám "podařilo" vyjednat (ve srovnání např. s Polskem). Pokusím se shrnout plusy a mínusy, které se dotýkají běžného života občana tohoto státu.

Volný pohyb osob a zboží po EU: Zde se dá mluvit o plusu (i když to usnadňuje například pohyb zločinců nebo drog po EU), nepotřebujeme pas, došlo k nějakému, byť neuvěřitelně byrokratickému sjednocení dokladů totožnosti a řidičských průkazů s evropskou legislativou.

Evopské dotace: Mnoho lidí zde bude mluvit o plusu, já si troufnu tvrdit opak. Vedou mě k tomu dvě skutečnosti. Jednak každé přerozdělování vede k nárůstu korupce (a ptám se, proč by občan SRN nebo Rakouska měl platit daně, aby si naši "byznysmeni" nebo politici stavěli paláce nebo skladovali milióny pod podlahou?). Jednak mi přijde spousta dotací nespravedlivých a nesprávných. Už zase slyším ty poznámky, že jsme čistými příjemci - no dalo by se o tom s úspěchem pochybovat. Kolik těch dotací jde na předražené a neprůhledné zakázky? Příkladem mohou být nesmysly, které vymyslel ve svém úřadě Dobeš a Drábek. Mimo to dochází v rámci rozdělování a kontrol dotací k obrovskému nárůstu evropské i domácí byrokracie.

Evropská legislativa: Zde vidím asi největší kámen úrazu celé EU. Úředníci v EU vymýšlí takové nehoráznosti, že nad tím zůstává rozum stát. Zářným příkladem může být likvidace našeho cukrovarnictví, povinné biosložky v palivech, které vedou ke zvyšování emisí a cen potravin (a přestože i v EU mají studie o negativním dopadu tohoto rozhodnutí, nehodlají to měnit) nebo nesmyslná nařízení o různých tvarech ovoce a našlo by se spousta dalších příkladů.

Integrace EU a přechod k jakési federalizaci: No to je absolutně vrchol nesmyslů, jaké se europolitikům vylíhli v jejich mozcích. Evropské země nemají společné základy, vždy budou existovat obrovské rozdíly mezi jednotlivými státy a zejména mentalitou jejich občanů. Evropská historie je například plná válečných konfliktů, jejichž důsledky jsou znát po staletích a rozdělují jednotlivá etnika.

O tom, kolik stojí EU její občany ani nemluvím. Jen chod bruselské centrály stojí 13 miliard eur, celkové náklady na úřednictvo EU jsou odhadovány na 60 miliard eur! Důsledky evropského záchranného balíku si ani netroufnu odhadnout.

V konečném výsledku mi vychází EU jako vysoce neefektivní byrokratický systém, který požírá sám sebe. Nedělám si iluze, že by se EU změnila. Podobně jako v našem parlamentu lze říci, že kapříci si rybník sami nevypustí. Ale aby tyto eurobyrokraty jednou nevypráskali občané zemí EU!