Žádného psa novým kouskům nenaučíš

Ne, nerad bych byl pochopen špatně, neodvažuji se nazývati pána prezidenta, jeho mluvčího, ani kohokoli jiného psem, natožpak psem starým. Vždyť každý člověk vylepšuje své kousky až k dokonalosti a zřídkakdy na svých zvycích něco mění.

Čím více se posouvá hranice toho, co prezident a jeho mluvčí říkají, tím více tlačí novinářská obec na pilu a snaží se dotlačit prezidenta k přiznání toho, aby si uvědomil, co dělá špatně.

To je však nemožné. Nebudu teď obviňovat konkrétně Miloše Zemana, protože mám za to, že to co předvádí je hluboce zakořeněná lidská vlastnost. Málokdo umí zařadit zpátečku, když něco přežene. A čím více to okolí dává někomu takzvaně "sežrat" a otlouká mu o hlavu jeho faux pas, tím zarytěji brání dotčený svou osobu. Případně si tedy, jako v případě prezidentské kanceláře, najme člověka na to povolaného. Tento pak v podstatě plní jasně danou roli, kdy musí zpochybňovat všechna nařčení a odrážet útoky. Nejde ustoupit.

Co by měl v hypotetickém případě prezident udělat, chtěl-li by se přece jen umoudřit, jak po něm toliko vehementně žádají novináři a část veřejnosti?

Předstoupil by v rozhovoru před občany a sdělil jim, že se ve svém funkčním období několikrát unáhlil. Omylem se napil vína více nežli zdrávo a klopýtnul. Nu, uznejte, to se přeci může stát každému. Takový přešlap do místa neočekávaného donutí jednoho zavrávorat v naději, že se úplně nesklátí k zemi. Kdo to kdy viděl, aby se někdo v klenotnici válel.

Omluvil by se za výrazivo, jímž tak nešťastně popsal služební zákon. Od malička nás maminka učí, že je dobré ctít všechna ta rozličná pravidla, která nám dospělí dávají k dodržování. Natožpak když se jedná o samotný zákon! Častovat jej nemytými, střapatými slovy se nemá. Pan prezident to samozřejmě ví, avšak projednou mu tento prohřešek odpustíme, když odříká třicet otčenášů a na mou, tedy svou, duši odpřísáhne, že už nikdy více nic tak něpěkného z úst nevypustí.

Uznal by, že virem chřipky nakazilo Ukrajinu Rusko, a že je tedy potřeba oběma nabídnout vitamín C, horký čaj s medem, teplou deku a hořké pilulky. Prezident by řekl, že jako dítě pojídající jemu odpornou medicínu - rodič však ví, že to dělá pro jeho dobro, že to tak musí být - se na nás Rusko nehezky šklebí. Za nějakou dobu se však organismus uzdraví a dítko bude opět skotačit v trávě a na útrapy už si ani nevzpomene.

S úctou by se zahleděl na zemi našich předků, kterou jsme zdědili do mírného bezčasí. Pronesl by, že je nutné vážit si svobody, kterou máme, stejně jako růstu hospodářského: Přejme si nejen, aby nám úly přetékaly medem, v sadech vzkvétaly jabloně a na polích se vlnilo žluté obilí kam až oko dohlédne, ale abychom i my mlsali sladké plody svobody a sklízeli to dobré, co zaseli naši dávní i nedávní předkové.

Nakonec by před nás předstoupil pan Ovčáček. Pěkně by se usmíval, v ruce zvoneček, a smířlivě by nás konejšil ke sladkému spánku. Tak, zazvonil nám zvonec a pohádky je konec. Pan prezident vám přeje dobrou noc.