Válka už v Evropě je

V článku blogera Jána Simkaniče Proč bude válka se mísí strach z blízkosti války a varování, abychom situaci nepodceňovali. Ale my ji nepodceňujene, zato se učíme žít v nové realitě doby.

Pan Simkanič na příkladu Sýrie nejprve ukáže, jak rychle se dá mírumilovná země rozvrátit válkou. Pak přejde k výčtu věcí, které se dějí v Rusku, načež poukáže na naši víru v to, že se nic stát nemůže, protože žijeme podle hesla nějak bylo, nějak bude. Celý článek je pak zakončen tím, že musíme pevně doufat v to, že válka, na kterou nejsme vůbec připraveni, opravdu nenastane, protože její započetí stejně není v naší moci. Rozbuška může přijít náhle a odkudkoliv, protože procesy, které se na jejím vzniku podílejí, jsou příliš nevyzpytatelné. Autorovi se tedy zjevně nelíbí, že nejsme připraveni “konvečně” válčit, prestože nás to pravděpodobně čeká. A pokud to neuděláme, čeká nás osud ne nepodobný Sýrii nebo východní Ukrajině.

Raději se tedy dobře připravme, protože vypuknout to může kdykoli. Těžko říci, kdo jsme zde přesně my (vlády západních zemí, vlády sousedící s Ruskem, armáda NATO, občané Evropy?) a jak se máme připravit. Autor zde mlčí, ač je to ta nejlogičtější otázka, která se ihned po přečtení článku nabízí. Nezodpovězení této základní otázky svědčí o částečném nepochopení dnešní doby a také o příliš jednoduchém spojování několika nesouvislých věcí dohromady.  Těžko říci, jak by západ měl přesně reagovat, pokud tedy nechce sám přímo “klasicky” napadnout agresora.

Předně je jasné, že ve válce už jsme. Ekonomické sankce proti Rusku, které už rok válčí s Ukrajinou, jsou snaha poškodit protivníka s tím, že neriskujeme životy vlastních občanů a vojáků a neděláme to zatím přímo vojenskými zásahy na fyzické cíle, ale jen nepřímo. Navíc moc dobře víme o ruském pojetí hybridního konfliktu. Jeho součástí jsou i dezinformační kampaně či snaha mást veřejnost, která je podle tohoto článku v Armádních novinách první fází konfliktu nové generace. A ta už dávno probíhá po celé Evropě.

Často máme strach, aby se historie neopakovala. Historie se ale opakuje, ovšem ne tak úplně. Je to paradox, tak trochu jako například Darwinova evoluční teorie - druhy zůstavají, ale s každou novou generací se nezřetelně mění a vyvíjejí. Je to pak po několika tisících letech ten samý druh, nebo nějaký úplně jiný? Myslím, že stejně zmateni jsme i teď. Hledáme paralely v minulosti (např. okupace Sudet - okupace Krymu, roky 1914 a 2014), ale ony ty paralely fungují jen do určité míry. Mluví se o tom, že je zpět doba studené války, ale že to vlastně není tak úplně to samé. Putin a (někteří) ruští občané prahnou po slávě Sovětského svazu, ale současně žijí a tvoří Ruskou federaci, ne Sovětský svaz.

I tento současný světový konflikt, pokud se ve své nové formě rozhoří na více místech než jen na východní Ukrajině, bude probíhat tak nějak svým způsobem. V tomto je opravdu historie jaksi neuchopitelná. Ostatně i válka je lidskou invencí a jedna strana výmýšlí nové způsoby, jak převést tu druhou. Asi by si mnoho z nás přálo, aby zpět byla doba, kdy je jasné, co se děje a jak se to děje. Doba, kdy si země navzájem skutečně oficiálně vyhlásily válku. Ale tento konflikt opravdu není střetem řeckých chrabrých reků, kdy muži statečně bojovali tváří v tvář a padlým hrdinům se stavěly mohyly. Dnes je v Rusku smrt na bitevním poli “státním tajemstvím”.

Je to konflikt mimo jiné založený na nejistotě, že bude válka, ale nevíme kdy, že budeme čelit nepříteli, jen nevíme jakému přesně. Ostatně například v Česku už teď tak nějak symbolicky bojujeme, snažíme se navzájem přesvědčit, jestli válka, která už dávno vedeme v našich myslích mezi sebou, vůbec bude. V takovém prostředí je pak nasnadě napadnou zemi “zevnitř”. Využijí se předem znesvářené strany na domácí scéně, takže obrana proti Rusku bude zároveň zásahem proti občanům dané země, což vyvolá stejný koloběh absurdních situací, obviňování a bojů jako na Ukrajině.

Možná že takovýto válečný stav nakonec i zdárně přečkáme. A možná se ani nedočkáme ničí kapitulace, ježto nebude vítězů a poražených. Nevíme. V nepředvítelném světě se teprve za pochodu učíme, jak reagovat na neokoukaného (ne)přítele. Pořád je to Rusko, ale ne tak úplně ten samý druh.