V naší zemi existuje tradice mlčenlivého přitakání špatnostem ze strachu o vlastní (či rodinný) osud, šikovně pěstěná po několik dekád komunistického režimu .
Víte, proč daleko menší David přemohl Goliáše? Jistě, bylo to jistým důvtipem a dovedností. Ale v prvé řadě se David proti Goliášovi nebál postavit, ač ten byl větší a strašlivější.
Pan Palaščák, známý z kauzy podplácení trenéra Růžičky, se tak bál o osud svého syna, který celý život hrál hokej, byl objektivně dobrý a přesto měl ve Slavii skončit, že se rozhodl poddat stávajícímu systému a použít úplatek.
V Reportérech ČT z kauzy Agrofert a Agro Jevišovice je zmiňován nejmenovaný zaměstnanec, který nechtěl svému bývalému zaměstnavateli (a poškozenému) kropit pole herbicidem. Bylo mu však nadřízenými pohroženo vyhazovem, on se zalekl, a tuto hanebnost provedl.
V naší zemi existuje tradice mlčenlivého přitakání špatnostem ze strachu o vlastní (či rodinný) osud, šikovně pěstěná po několik dekád komunistického režimu. Režim se změnil, ale lidé zůstali a mnoho jich dále bezskrupulózně používá agresivní a autoritativní metody.
Jsem dalek toho, abych morálně odsuzoval ty, kteří se těmto praktikám nepostaví. Člověk skutečně riskuje ztrátu zaměstnání, konec kariéry svého dítěte, případně peněžní a materiální postihy.
Na druhou stranu neriskujeme život jako za války nebo celou kariéru jako za minulého režimu. Žijeme ve svobodném světě a nikdo nám nebrání uplatnit se znovu někde jinde. Jistě, znamená to úsilí navíc a možná i spoustu odříkání.
Někdo se těm krakaticím však postavit musí, jinak jim budou narůstat další chapadla. Ve filmu Ve stínu i v upoutávce na něj je tato pěkná scéna s detektivem Ivanem Trojanem a jeho malým synem.
"Vzpomínáš, jak jsme četli o tý krakatici co se nedá porazit? Tak s jednou takovou příšerou se teď musím utkat.""I když se nedá zabít?""Když se s ní často budeme prát, tak se unaví a zeslábne. A třeba ji jednou někdo porazí."
