Schůzka prezidenta s předsedou vlády a ministrem financí znovu otevřela debatu na téma přijetí nové měny, na kterou už podezřele dlouho jenom sedal prach.
V prvé řadě je jasné, že většina Čechů euro nechce. Pomiňme teď to, že většina Čechů určitě nemá ekonomické vzdělání, takže to vlastně není nijak směrodatné. Vždycky mě ostatně udivovalo přesvědčení, že o některých věcech by se mělo rozhodovat masově v referendech, namísto aby o tom bylo rozhodnuto někým, kdo má o tomto tématu hluboké znalosti.
Na druhou stranu však musím podotknout, že ani študovaní ekonomové se jednoznačně neshodnou, protože budoucnost nikdo věštit neumí. Ekonomie navíc není fyzika, která dokáže předpovědět, co se za daných podmínek skutečně stane. V ekonomice máme prostě příliš mnoho nepředvítatelných faktorů a svobodně smýšlejících aktérů.
Nelze ani udělat experiment ve smyslu zavedení obou měn najednou, takže bychom vyzkoušeli, co se lépe osvědčí. Je to typické buď a nebo s tím, že ani nemáme šanci zjistit, jak by si druhá měna v tom samém období bývala byla vedla.
Ale co když by ten rozdíl nebyl nijak zásadní? Je to provokotaviní a hypotetická úvaha, která jde proti všem vyhraněným debatám na toto téma. Česká republika je stabilní a prosperující země uprostřed Evropy s výkonnou ekonomikou navázanou na eurozónu. Přechod k novému platidlu nás pravděpodobně ani nevyšvihne mezi ty úplně nejbohatší země světa, ani nepošle střemhlav do propasti bídy.
Tato "teorie stability" by mohla v konečném důsledku nahrávat těm, kteří se staví proti přijetí. Pokud se zase tak moc nezmění, proč bychom měli novou měnu zavádět a investovat do toho peníze? Na druhou stranu by mohla pomoci zmírnit zbytečnou hysterii. Pokud se zase tak moc nezmění, není nutné dělat z eura strašáka.
