Demaskujeme argumenty: Alexandr Černý (KSČM) rozpouští NATO

Alexandr Černý je pečlivý diskutér. Přesto nesprávně používá klíčové pojmy a ne vždy postupuje logicky. Jeho výroky se proto výborně hodí na cvičné rozbory. Zároveň svými postoji ohrožuje bezpečnost suverénní České republiky.

I přes mé čistě subjektivního pocity, že by se pan Černý krásně vyjímal v mauzoleu živých za pěknou skleněnou vitrínou, je tento agilní postarší pán stínovým ministrem zahraničí České republiky. K jeho nejkontroverznějším výrokům patří zmínka z pořadu Českého rozhlasu Pro a proti, že by rád do budoucna postupně rozpustil Severoatlantickou alianci. Považuje ji totiž za největší zdroj napětí v současném světě.

Západ (čímž on rozumí „Spojené státy a další členy aliance“) se podle něj rozšiřuje východním směrem a touto politikou zvyšuje ono napětí.

Pan Černý si zde plete dva pojmy. Ač používá slovo „rozšiřovat“, má na mysli výraz „rozpínat se“. To znamená, že se někdo rozšiřuje, ale na úkor druhých. Na přímou otázku, zda má např. Ukrajina svobodnou volbu se rozhodnout, do jakých mezinárodních uskupení se bude hlásit, odpovídá poslanec Černý „ne“. Pokud podle něj nejsou národy střední a východní Evropy ve svém jednání oprávněny k samostatnosti, je jasné, že si rozšiřování plete s rozpínáním. Rozpínání se na úkor těchto států, pak na úkor Ruska, a tím pádem na úkor mezinárodní bezpečnosti.

Pan Černý tedy situuje Rusko do role oběti, na jehož úkor se něco děje. Na otázku, zda se Rusko chová racionálně odpovídá takto: „Rusko se chová pod tlakem, reaguje na to, co mu někdo vnutil.“ Ten někdo je z předchozích výroků samozřejmě NATO. Pan Janda, který mu v pořadu zdatně oponuje, však správně připomíná, že se všechny státy dobrovolně rozhodly ke členství v NATO. Pokud by tomu tak nebylo, velmi těžko by se dalo vysvětlit, proč některé evropské země jím obklopené přesto v NATO nejsou, proč lze mít člověka tak malé země jako ČR (Petr Pavel) na jednom z nejvyšších postů v řízení tohoto obranného spolku, nebo proč už dávno nemáme americkou základnu v Brdech.

Není tedy jasné jak může NATO Rusku něco „vnucovat“, zvlášť když, jak sám pan Černý opakovaně podotýká, je Rusko jaderná velmoc. Stejně jako se NATO „nerozpíná“, ale rozšiřuje, tak se nevnucuje. Pan poslanec si tedy opět jenom plete pojmy. Vnucování zaměňuje za legitimní požadavek, aby někdo plnil to, k čemu se v minulosti sám zavázal.

Světové společenství požaduje dodržování platných mezinárodních dohod, s nimiž v minulosti souhlasily i vlády Ruska. Protože země ve východní a střední Evropě si nejsou jisty, zda se na kohokoli mohou v tomto směru spolehnout, vstupují pak do spolku, který je ještě navíc preventivně ochraňuje, pokud by snad tyto dobrovolné dohody selhaly. Vývoje na Ukrajině, v Gruzii nebo Moldavsku je uklidnit rozhodně nepomáhají. Chtějí se tak ochránit před možností, že se nějaký větší národ rozhodne právě v jejich případě mezinárodní úmluvy nerespektovat.

Pointa je tedy právě v tom, že je zde nabízen řád, který se bude řídit podle mezinárodního práva, kterému všichni (i jeho tvůrci!) bezezbytku podléhají. Z druhé strany je však tento řád vnímán jako čistě mocenský nástroj. Tady pan Černý zastává názor, že mezinárodní právo existuje proto, aby mohly mocnosti světa řídit svět. To mu však, jak uvidíme dále, slouží pouze k tomu zpochybnit tento dokument a opravdu určitým mocnostem umožnit, aby si dělaly, co chtějí.

Mocenství je střet s uspořádáním světa, kterému nevládne žádný jeden konkrétní národ, ale právě ona abstraktní úmluva zvaná mezinárodní právo. Kdokoli by chtěl prosazovat čistě mocenskou politiku, nevyhne se střetu s ním. Jedna z možností, jak právo obejít, je zpochybňovat jeho platnost. To pan Černý dělá, když zmiňuje bombardování Jugoslávie. I kdyby měl v tomto konkrétním případě pravdu, nic to nemění na nelogičnosti jeho dalšího kroku. Logickým důsledkem by totiž mělo být ne stržení mezinárodního práva jako takového, ale potrestání viníků. O to se však pan Černý nezasazuje. Naopak bere tento prohřešek proti mezinárodnímu právu jako důvod k jeho úplnému zneplatnění.

Podobný význam jako mezinárodní právo má např. ústava země. Měli bychom tedy například požadovat, aby byla zneplatněna ústava ČR, ježto ji Miloš Zeman obcházel? To je naprosto nelogické. Naopak by to hrálo do karet komukoli, kdo by se chtěl v ČR chopit moci jinak, než mu to umožňuje ústava (např. pučem místo voleb do poslanecké sněmovny).

Jestli bombardování Jugoslávie bylo nebo nebylo překročením mezinárodního práva tedy není vůbec podstatné. Panu Černému by v jeho logice věci stačil jakýkoli jiný prohřešek proti tomuto právu, tak proč si vybírá zrovna toto bombardování? Z logického hlediska by měl pan Černý hledat důkazy, pak viníky, a pak spravedlivé rozřešení. On však místo toho pochybuje o obecné platnosti tohoto důležitého dokumentu. O co mu jde?

Pokud mezinárodní právo přestane platit, bude bez problému možné obhájit jakékoli mocenské kroky, které ho teď porušují. To jsou v případě Ruska samozřejmě intervence na Ukrajině. Tyto abstraktní úmluvy vyjadřují dobrou vůli všech podřídit se v rámci větší bezpečnosti něčemu jinému, než jsou konkrétní národy v případě mezinárodního práva, v případě ústavy konkrétní lidé. Jejich napadání je tedy návrat do „džungle“ mocenství, kde každý bojuje sám za sebe a kde vládne jen a pouze právo silnějšího. V případě argumentů pana Černého, který neuznává svobodné rozhodovaní slabších, menších zemí, je tedy naprosto zřejmé, proč to dělá, pokud jedná v zájmu Ruska.

Jenomže jako představitel zahraničního výboru a poslanec parlamentu České republiky je nepochopitelné, proč pan Černý místo za zájmy České republiky „kope za jiný tým“. Pan Janda se v pořadu podivuje nad tím samým. To, že voliči někoho takového zvolí není s podivem, protože podobnou analýzu jako tuto si udělá nebo přečte naprostý zlomek lidí, případně je to vůbec nezajímá, případně mají také zájem na tom „hrát za jinou stranu“.

Ať už je tato zrada vědomá, dělaná v rámci osobních benefitů či snad v rámci volebního populismu, jedno je jasné. Je to naprosto nepragmatické vidění, pokud chceme Českou republiku na mezinárodním poli chápat jako svrchovanou zemi. To z toho důvodu, že se zde stále nachází mnoho „divé zvěře“ – národů, které si chtějí přivlastnit nějakou kořist, v čemž jim brání vyšší pravidla jako mezinárodní úmluvy a obranné pakty jako NATO.

Pokud by někdy nastala ideální situace, kdy každý stát s dobrou vůlí přistoupí na nějakou vyšší mezinárodní úmluvu, pak by bylo opravdu možné rozpustit NATO. Protože ale těžko někdy budeme žít v ideálním světě, nejeví se tento požadavek jako reálný. Komunismus je ale také ideologie mocenství překrytá idealistickou lží mírumilovné společnosti, čímž je možná pan poslanec Černý ovlivněn. O to více je nutné dávat jasně najevo, že pragmatismus a řád by měly převládnout nad idealismem a mocenstvím.