Co mění volby na Ukrajině? "Nic."

Podle prvních večerních odhadů zvítězily strany současného prezidenta a premiéra. Tudíž se vlastně "nic" nemění.

I bez nějaké erudice co se politické scény na Ukrajině týká se dá z místních voleb vyvodit několik zajímavých závěrů. Zvítězily tzv. "prozápadní" strany (prozápadní je uvedeno v uvozovkách, protože výraz západ sám o sobě je problematický, jakoby označoval jakési impérium, něco jako býval Řím, což je dle mého soudu velmi zavádějící). Řekněme tedy, že si Ukrajina zvolila cestu budování demokracie. Pokud však něco takového myslí vážně, čeká ji ta těžší cesta. Tou snazší by byl příklon k matičce Rusi, která by se za nebohé Ukrajince o vše postarala.

Ukrajinci v příštích letech okusí to, co například Češi za pětadvacet let svobody nebyli s to pochopiti. Tedy že svoboda je více než což jiného především těžká řehole a zřeknutí se autoritativních jistot, v nichž se tak pohodlně žije. Že všeobecné ekonomické blaho není a nemá být důsledkem demokracie, ač je často jejím vedlejším produktem. Že svoboda od každého občana vyžaduje velkou dávku sebekázně a trpělivosti.

Na současné situaci, v níž se Evropa nachází, se mnoho nezmění (rozuměj - vůbec nic se nezmění). Sankce zůstanou sankcemi, evropské státy budou dál nedůvěryhodně mžourat směrem na východ a Putinova rétorika neochabne - nějací fašisti se v tom parlamentu jistě zase najdou. Ukrajinci tak pomalu zjistí, že to je všechno především na nich a že pořádek jim zvenku v zemi nikdo dělat nebude.

Je to nezáviděnihodná pozice. Nové politické vedení země bude muset pochopit, že do něj občané vložili to nejcennější, co v současném stavu mají - naději. Naději, že tito představitelé nebudou zemi řídit ze zájmů osobních, ale že budou zastupovat zájem veřejný (tuto větu bych některým našim politikům nechal za trest napsat stokrát po sobě, tak jako to kdysi musely dělat děti, které zůstaly po škole).

Volby samotné tedy ve své podstatě nezmění nic. Snahy nastoupit cestu vedoucí k demokracii totiž už zemí nějaký čas rezonují, což někteří kvitují s povděkem a jiní se proti tomu naopak vymezují. Je to nicméně další formální stvrzení této cesty, což budou ti první zákonitě oslavovat a ti druzí vehementně popírat a všemožně zpochybňovat. Je to ale přechod od všeho formálního k opravdovým skutkům, kterého budou muset lidé a čelní představitelé docílit v následujících měsících a letech.

Bude to částečně bolestivý proces, jehož hmatatelné výsledky přijdou až časem. Pokud však touha po svobodném uspořádání a celkové nápravě veřejných institucí bude upřímná a nezvrhne se v nějaké parcelování země oligarchy, může se z otloukánka, jemuž se jeho soused směje, že je zemí-nezemí kdesi "na okraji" jeho hranic, vyklubat úspěšný stát. Podceňovat kohokoli za jakýchkoli podmínek se totiž málokdy vyplácí.