V páteční karlovarské příloze DNES byl dne 04. 02. 2011 na druhé straně publikován sloupek redaktora tohoto deníku pana Radka Duchoně pod názvem „Třikrát hokej: play off, peníze a rváč Duda“. Kdo jej nečetl, toho si dovolím stručně seznámit se závěrečnou pasáží uvedeného článku. Abych nebyl obviňován z dezinterpretace, budu citovat jmenovaného redaktora doslova: „…V souvislosti s hokejem nelze v těchto dnech nezmínit třetí bod, a tím je úlet hokejisty Radka Dudy. Ten si agresivně a zbaběle troufnul na třiašedesátiletého muže a zmlátil ho. Jeho počínání nejde omluvit a všichni čekají, jak vše posoudí policie. Ta jistě bude pevná v kramflecích a jasným tvrdým stanoviskem, a potažmo i stanoviskem soudce, všem ukáže, že bezbranní lidé přecházející přechod pro chodce se prostě a jednoduše nebijí a nemrzačí.“. Tolik nám sdělil jmenovaný novinář k mediálně známé kauze posledních dnů.
Hokejista Radek Dudafoto: Jiří Bervida, MF DNES
Nad uvedeným článkem jsem povytáhl obočí, a protože jsem chtěl znát názor ostatních kolegů advokátů naší kanceláře, dal jsem jim jej přečíst. Byli stejně zaražení jako já. Pak se u nás v kanceláři rozproudila nad článkem novináře Duchoně bouřlivá diskuse, během níž padaly zajímavé příspěvky a nápady. Uvádím jen ty nejzajímavější z nich.
(1) Zrušme policii i soudy! Nepotřebujeme tyto instituce. O vině a trestu budou ode dneška rozhodovat novináři.
(2) Zaveďme lidové soudy, které budou rozhodovat na základě požadavků veřejného mínění! (Tento nápad byl hned v zápětí většinou kolegů odmítnut, protože to už tady v době nedávno minulé bylo, a tato instituce se neosvědčila).
(3) Zřiďme ministerstvo propagandy! Autor uvedeného článku může být první ministr (Tato myšlenka napadla jednoho mého kolegu v souvislosti s uveřejněnou informací o mrzačení chodců na přechodech).
Nakonec jsme se dohodli, že ani jeden z nápadů bychom nedokázali realizovat v praxi, a bylo rozhodnuto, že na svém blogu napíšu článek nikoliv o komunální politice v Karlových Varech, jak jsem psal dosud, ale že napíšu jakýsi apel adresovaný všem novinářům. Apel by se měl týkat dodržování základních etických pravidel ze strany členů novinářské obce.
Úkol nelehký, ale pojďme do toho, ono to nějak dopadne.
Česká republika, ve které žijeme, je postavena na demokratických základech. Máme tady zákony a jedním z nich je i Listina základních práv a svobod. Tato právní norma je dokonce součástí ústavního pořádku, jinými slovy jedná se o jakýsi zákon nad zákony.
V článku 40 Listiny jsou uvedena základní pravidla regulující trestní represi. Tato pravidla zní takto: „Jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy.“ a „Každý, proti němuž je vedeno trestní řízení, je považován za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena.“. Tyto základní principy jsou dále rozvedeny v dalších speciálních zákonech, jako je trestní zákoník a trestní řád.
Potom je v Listině článek 10, kde se říká, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, a každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života. I tyto principy jsou dále rozvedeny v zákonech nižší právní síly, zejména pak v občanském zákoníku a v tiskovém zákoně. Myslím si, že tyto základní principy nám pro potřeby tohoto apelu stačí. Asi nemá cenu přesně uvádět znění dalších právních norem. Jedná se o článek určený na můj blog, ne do Bulletinu advokacie.
Sami novináři, minimálně ti, co jsou sdruženi v Syndikátu novinářů České republiky (http://syndikat-novinaru.cz) jsou si vědomi existence těchto pravidel, a proto se zavázali, že při své práci budou dodržovat Etický kodex novináře (http://syndikat-novinaru.cz/1/5/36/etika/eticky-kodex). Jedná se o listinu, v níž jsou formulovaná pravidla, které by měli novináři při své práci dodržovat. Mimo jiné se v Kodexu v bodě 3.d můžeme dočíst, že by novinář měl dodržovat přísně zásadu presumpce neviny a hned v následujícím bodě 3.e se praví, že za nejzávažnější profesionální chyby se považuje pomluva, neprokázané obvinění, překroucení dokumentů, faktů a lži.
Jak je to hezké a jednoduché, řeknete si. Ano, teoreticky ano. Ale jak to funguje v praxi? Zkuste si zadat v google zdánlivě nesouvisející hesla jako „Radek Duda“, „Alexandr Vondra“ nebo „JUDr. Milan Kindl“ a budete překvapeni, co budou mít tato hesla společného.
Já překvapený nebudu.
Naše kancelář vedla za naše klienty vícero sporů proti velkým i nadnárodním vydavatelům tiskových periodik. Na mé dotazy, zda je jim znám Etický kodex novináře, řada novinářů těchto periodik u soudu zcela bezelstně a upřímně v pozici svědků vypovídala, že tento kodex je jim samozřejmě znám, ale že nejsou členy Syndikátu novinářů České republiky, a že jej tedy nemusí dodržovat (tuto odpověď jim asi doporučil jejich vychytralý advokát). A když jsem se pak ptal jejich šéfredaktorů, zda mají v rámci redakce upravený alespoň nějaký vnitřní etický kodex, jehož pravidly by se novináři dané redakce měli řídit, dostalo se mi uražené odpovědi, že to by byla cenzura, a ta je v jejich periodiku zakázaná.
A při tom je to vše tak jednoduché. Zkuste milí novináři dodržovat zmíněný Etický kodex novináře, dobrovolně, i když nejste členy Syndikátu.
Zkuste milí šéfredaktoři zakotvit alespoň některá základní etická pravidla novinářů do vnitřních směrnic zaměstnavatele, aby se těmito pravidly museli novináři vašich redakcí povinně řídit. Vždyť to není o cenzuře, ale o poctivé novinářské práci. Vaší každodenní novinářské práce je v každé demokracii zapotřebí, jste přece jejími hlídacími psi.
Vím, že to vy – novináři – nemáte vůbec jednoduché. Vydavatel potřebuje vysoký náklad (kvůli inzerentům), šéfredaktor vyžaduje nové neotřelé náměty a výbušné titulky, které dokážou oslovit široké masy čtenářů, a vy si pak „honíte triko“ po ulicích, soudech, úřadech s fotoaparátem v jedné ruce a s diktafonem v druhé.
Zkuste se však zamyslet nad tímto apelem. Je přece lepší usínat večer unavený jako Pan novinář nebo Paní novinářka, než jako pouhý pisálek bulvárního plátku.
Tento můj příspěvek tedy není o Radkovi Dudovi, který možná skutečně napadl na přechodu nějakého důchodce. Není ani o tom napadeném důchodci, kterému se podobný incident stal již opakovaně. Nemá být ani obhajobou silničních pirátů či hrubiánů všeho druhu.
Nechci se navážet ani do autora výše uvedeného příspěvku v deníku DNES (dané téma ve mně klíčilo již delší dobu, a bohužel to teď padlo na něj).
Chci vás – novináře – všechny jen požádat, abyste ke své práci přistupovali s maximální zodpovědností. Přes ty všechny vaše potíže popsané výše, pravdou zůstává, že máte ve svých rukou neskutečnou moc. A pokud s touto mocí nebudete nakládat obezřetně, můžete doslova a do písmene zničit život mnoha lidem. A o lidech tenhle svět, ve kterém všichni společně žijeme, přeci je.
post scriptum Vzkaz pro novináře Radka Duchoně: Ozvěte se, rád si s Vámi zajdu na pivko :-)
