ADIEU, TESCO...

V páteční MF DNES ze dne 20. dubna 2012 jsem se na straně A9 dočetl, že manažer společnosti Ahold, provozovatele maloobchodního řetězce Albert, jakýsi pan Jan Van Dam, rozeslal svým zaměstnancům hromadný dopis, ve kterém obviňuje kontrolory ze Státní veterinární správy a ze Státní zemědělské a potravinářské inspekce z toho, že pracují na politickou objednávku. A sdělovací prostředky, které nás v poslední době s jistou mírou pravidelnosti informují o zjištěných prohřešcích, pak jmenovaný manažer pasuje do role pseudoochránců veřejnosti, kteří profitují z toho, že poukazují na klamání a poškozování spotřebitelů.

Ve stejném deníku jsem si pak v sobotním vydání dočetl, že podle ministra zemědělství Petra Bendla i ministra průmyslu a obchodu Martina Kuby není na intenzivních kontrolách obchodních řetězců nic špatného a jejich zvýšený počet na začátku roku jen posílí tlak na kvalitu potravin.

 V sobotu se taky demonstrovalo v Praze. Nejfrekventovanější heslo organizovaných odborářů bylo – nechceme vládu zlodějů.

 V sobotu jsem v Praze nedemonstroval, nejsem v odborech. Místo toho jsem absolvoval pravidelný týdenní nákup v Tescu v Ostrově. V Tescu nakupuji léta a týdenní útrata se pohybuje vždy kolem dvou tisíc korun. Poslední dobou utrácím spíš víc, děti mi rostou, víc toho sní, a DPH roste dokonce rychleji než moje děti.

 Následující neděli ráno jsem připravoval pro svou rodinu snídani, a radostně rozbaloval „čerstvou“ paštiku, kterou jsem si den před tím koupil ve „svém“ Tescu. K mému překvapení byla „čerstvá“ paštika pokryta plísní (viz fotka). Přiznávám se, že mi to dost zkazilo náladu. Tento můj negativní zážitek byl zřejmě umocněn slovy pana Jan Van Dama, uznávám.

 Asi se něco podobného stalo většině z nás. Nic neobvyklého, řeknete si. Proč o tom psát?

 Tento můj článek považujte za finále mého protestu, takovou jeho tečku.

 Svůj protest, demonstraci, jsem zahájil hned v neděli. Paštiku jsem pěkně zabalil a po snídani jsem sedl do auta a zajel do „svého“ Tesca. Nechal jsem si zavolat manažera prodejny, a vysvětlil jsem mu svůj problém. Svůj problém viděný očima spotřebitele. Nešlo jen o tu plesnivou paštiku. Vysvětlil jsem mu, že jsem si v minulosti v Tescu již několikrát koupil potraviny, s jejichž kvalitou jsem nebyl spokojený (skončily na kompostu či v koši). Taky jsem mu sdělil, že jsem dlouholetý zákazník Tesca, a že jsem několikrát v minulosti musel prodavačky upozornit na to, že v regálech mají prošlé sýry nebo jogurty. A nakonec jsem mu vrátil zákaznickou kartu Tesco Clubu se slovy, že v jejich prodejně mě už nikdy neuvidí. Přiznám se, neříkalo se mi to zrovna dobře. Ačkoliv jsem advokát a jsem zvyklý se rvát za práva svých klientů, přece něco jiného je, když stojíte v soudní síni, a něco jiného je, když se před vedoucím prodejny dovoláváte svých vlastních práv coby zákazníka a spotřebitele. Navíc mě v mé oneman demonstration nepodporovala žádná desetitisícová síla davu. Tuhle bitvu jsem si zkrátka musel vybojovat sám. Tu zákaznickou kartu jsem tedy nakonec položil na pult a se vztyčenou hlavou jsem vypochodoval ven na parkoviště, kde ze mě najednou vše spadlo. Nervozita i pocit naštvanosti byly pryč.

 Zajel jsem do jiného obchodu, kde jsem dokoupil pár drobností, na které jsem při sobotním nákupu zapomněl. Prodavač mi při placení popřál s úsměvem krásný den a já jemu taky. Venku svítilo sluníčko a já se taky smál, a cítil jsem se neskutečně svobodný.

 Večer jsem si pak do svého mobilního telefonu uložil dvě důležitá telefonní čísla 542 426 625, to je číslo, kde přijímá podněty spotřebitelů Státní zemědělská a potravinářská inspekce (http://www.szpi.gov.cz/), a dále pak 353 449 026, což je číslo karlovarského inspektorátu Státní veterinární správy (http://www.svscr.cz/).

 V Tescu už mě nikdy neuvidí. Do Prahy s odboráři demonstrovat jezdit taky nebudu. Myslím si, že s tou vládou zlodějů nemají tak docela pravdu. Naše země nevzkvétá. Stejně je na tom celá Evropa. Na dluh se nedá žít věčně.  Místo toho jsem zahájil permanentní stávkovou pohotovost za práva nás všech, spotřebitelů. Jestli máte chuť se nenechat okrádat, nemusíte jezdit s odboráři demonstrovat proti vládě do Prahy. Zkuste si do svých mobilů uložit čísla na ty státní inspekce a začít se chovat jako zodpovědní spotřebitelé. Možná taky zjistíte, že ti skuteční šíbři sedí úplně někde jinde, než ve Strakově akademii, a že se s nimi potkáváte častěji, než si myslíte.