Tak máme zase dlouholetou kauzu, kdy naši dobře placení soudci již pět let bádají nad tím, zda prezident republiky viděl něco, co existuje nebo neexistuje a do jaké míry je vnučka Ferdinanda Peroutky Terezie Kaslová
tímto ¨údajně nepravdivým výrokem raněna na své něžné dušičce, že je nutná omluva českého státu, prezidentské kanceláře, případně samotné hlavy státu.
Prezident Zeman své výroky o F. Peroutkovi pronesl v lednu 2015 na pražském fóru k holokaustu, kde hovořil o selhání intelektuálů při nástupu nacismu. Uvedl, že novinář zveřejnil článek „Hitler je gentleman“ v časopisu Přítomnost. Článek se však v archivech nepodařilo nalézt a dle některých historiků neexistuje.
Kdyby se článek připisoval třeba Karlu Čapkovi, nedivil bych se, kdyby příbuzní vehementně protestovali. K soudu se však dostavila paní s tunou másla na hlavě. Nevím, jestli někdo udělá Miloši Zemanovi radost a (nezfalšovaný) článek skutečně objeví, ale když se podíváme na další Peroutkovy články z té doby – „otvírá se nám kudla v kapse“. Paní Kaslová musí mít skutečně kachní žaludek, když s vědomím postojů svého děda v té době (ale už v roce 1920 obhajoval práva Němců na naši zem, kam „…přišli jen o pár století později, než jsme z ní vyhnali keltský kmen Bójů“), se odvažuje utrácet státní peníze za vleklý soudní spor.
Rovněž nechápu, jak může existovat novinářská cena Ferdinanda Peroutky, zejména když je v rámci jejího udělování deklarováno: „Vyznamenaní cenou by měli mít vlastnosti, které jsou oceňovány na Ferdinandu Peroutkovi – naprostou bezúhonnost, vysokou mravní integritu, osobní zodpovědnost za společenské důsledky svého publicistického působení“.
Nebádal jsem nijak důsledně ve článcích Ferdinanda Peroutky, přesto mě v článku Dynamický život, který vyšel v Nezávislém týdeníku Přítomnost 26. dubna 1939, zaujaly některé jeho myšlenky:„Německá říše oslavila padesáté narozeniny svého Vůdce Adolfa Hitlera způsobem, který odpovídá všem oněm pronikavým úspěchům, jež tento muž za pouhých šest let své vlády svému národu přinesl. Jak dnes věci stojí, nemají Němci nikoho, koho by ve své Walhalle, ve své galerii národních hrdinů postavili výše.“
„…po šesti letech vlády Adolfa Hitlera stojí celý svět pod dojmem, že vysychající Francie a rozpačitá Anglie jsou odsunovány do pozadí svalnatou rukou Německa hýřícího mladými silami...“
„…všechno, co se Němcům před deseti lety zdálo snem, učinil dnešní jejich Vůdce skutkem; nasytil velkými kusy německou národní hrdost, utlačenou po světové válce; položiv připravený meč na západní hranici, zajistil si právo pořádat střední a východní Evropu po svém…“atd atd.
Také to cítíte? Jako by tam chyběla už jen ta tři slova.
