Zastřelte chobotnici, modří ptáci!

Bürgermeister, zvaný familiérně v ODS Birgi, kdysi kývnul na Letnou, tam že bude stát nová budova Národní knihovny. Jak roztomile to zní, že? Tehdy druhý nejvýznamnější představitel města prostě… …„kývnul“. A teď jeho nástupci pro změnu hlavou „kroutí“. „Ne, ne, ne!“ řičí řinčivě klub ODS v zastupitelstvu hlavního města a jeho šéf se bije v prsa a sahá pro ohnivý meč svatého archanděla Gabriela. „My Prahu nedáme, radši ji zbouráme,“ hlásí modří. Že by hrozilo požrání milovaných olympijských kruhů odpornou zelenavou příšerou? A nepomohlo by přebarvení na modro, pane Kaplický?

V modré by se možná pražské ODS líbila více...iDnes

Kdo ví, bude-li tedy améba na Letné vůbec postavena. Neboť několika místním politikům na pražském zastupitelstvu se „nelíbí“…

Důležité je ono slovo ne-libí. Co to je vlastně rozhodnutí líbí/nelíbí? Jde o soud vkusu, který nemá racionální měřítka. Jeho platnost je pouze a jenom individuální. Pokud o operní pěvkyni kritik napíše, že její hlas zní jako krákorání vrány, samotné pěvkyni to jistě nebude po chuti a budou zde dva názory, mezi nimiž není možno rozhodnout. Lze udělat anketu mezi zbytkem publika a ostatními pěvci a dospějeme k tomu, že 60 ze sta souhlasí s kritikem, zbytek nikoliv. Budeme mít většinu, nikoliv ale nutně objektivní názor na to, jakou barvu a výraz má hlas oné pěvkyně. Zvláště, když u ostatních pěvců bude výsledek opačný.

Abych to více vysvětlil – nemluvíme o tom, zda ona diva pěla falešně nebo čistě, zda byla slyšet na druhém balkónu nebo ne. To je vcelku měřitelné a lze to objektivizovat fakticky, nikoliv většinou hlasů. Hovoříme o uměleckém dojmu, o výrazu, o tom, co není měřitelné.

Přiznejme si ale čestně: Názor zastupitele hlavního města má ve sporu o chobotnici na Letenské pláni naprosto stejnou váhu jako názor metaře z Nuslí. Je to podobné, jako u diskuse k referátům o fotbalovém utkání na sportovních stránkách nebo zde na iDnes. Jak často tam čteme udivený povzdech: „No já snad byl na jiném zápase než ten redaktor…“

Nutno říci, že tento poslední frontální útok proti návrhu architekta Kaplického je veden alespoň s prostou a naivní upřímností. ODS se to „NElíbí“. Několika desítkám lidí, kteří v drtivé většině o urbanismu a architektuře nic netuší, se to nelíbí. Ta prostá zrůdnost a snadnost rozhodnutí – byl jsem někdy zvolen lidem, tam proč bych nerozhodoval naprosto o všem? Kdo mi v tom zabrání? Straší mě, že kolegové ze sociální demokracie také špitají, že se jim to nelíbí… No a? Měli by se zamyslet nad tím, zda je to důležité nebo ne, zda mají právo na rozhodnutí ve věci vkusu – neboť oblast vkusu není politikum a oni byli zvoleni pro rozhodování politické.

Pokud by pražské zastupitelstvo chtělo svou úlohu brát vážně, pak osloví přinejmenším několik světových architektonických kapacit (ne českých, čeští architekti si jdou po hrdle s vášnivostí krevní msty a jsou vedeni jediným heslem, totiž: Když to nestavím já, nebo někdo z mojí party, ať to nestaví nikdo) a požádá tyto znalce o expertní názor. Odpovědné zastupitelstvo by nelitovalo peněz, pozvalo by do Prahy špičky z oboru a vyslechlo si je.  Pak by jednalo jako sbor politiků odpovědných za město. Jestli se budou rozhodovat na základě vlastního líbí – nelíbí, pak budou postupovat jako ÚV KSČ.

Jeho členům se také Havlovy hry nelíbily. A Bůh ví, že k tomu měli alespoň politické důvody.