Jedna anketní otázka. Kdo vyslovil větu: „Jen silní politici mohou vytvořit silný a bezpečný stát, ten náš jím dnes bohužel není“? Dávám k dispozici tyto možnosti:
A) Benito Mussolini
B) Fidel Castro
C) Mirek Topolánek
D) Juan Domingo Perón
E) Stanislav Gross
F) Vladimír Putin
Premiér se rozohnil, mluvil o síle a vnitřních nepřátelích, ale zapomínal na dopady reforemiDnes
Jak říká klasik, cé je správně. Inu, modří už vědí…
Zní opravdu strašlivě taková slova od konzervativního politika. Vždy jsem žil v přesvědčení, že silný stát tvoří silní a sebevědomí občané, stabilní rodiny, finančně zajištěné obce a tak dále. Že by silnou demokracii měli tvořit silní politici, to je pro mě silná káva bez cukru i mléka. Ale možná tu nemluvíme o demokracii, ale o jiném zřízení, třeba o oligarchii.
K tomu by směřovaly i jiná prohlášení pana premiéra ze Žofína. Ve svém projevu hledal (a jak jinak, i nacházel) neustále vnitřní nepřátele. Objevil je u sebe ve straně, kde podle něj pořád někdo „natahuje ruku“ nebo podkopává jeho autoritu. Našel je ve sdělovacích prostředcích, které prakticky obvinil ze spolupráce s organizovaným zločinem. A tak dále.
Zajímavý je výčet toho, o čem Mirek Topolánek nemluvil. Vynechal především své letecké výlety po Evropě, dokonce ani nenadhodil láci bydlení svého pronásledovatele Pavla Béma, opomněl se zmínit o tom, že ministerstva nyní tají snad nejvíce informací od roku 1989, nediskutoval o brutálním zdražování zboží od základních potravin po energie, kterého jsme svědky, nenadnesl otázku sociálních dopadů reforem, nezajímala ho životní úroveň drtivé většiny lidí… Místo toho znovu předváděl svou zálibu v síle a svůj sklon k aroganci. Když hovořil o korupci, obviňoval své předchůdce, ale nezmínil žádný z mnoha případů podivných „výběrových“ řízení, která probíhají v poslední době.
Abych nebyl obviňován z toho,že něco účelově shromažďuji s demagogickým nádechem – doporučuji tento odkaz: http://ekonomika.idnes.cz/komu-da-vlada-nase-penize-to-je-tajne-db8-/ekonomika.asp?c=A071125_201836_ekonomika_zra
Žofínský projev Mirka Topolánka dokázal nade vší pochybnost, kam myšlenkově předseda ODS směřuje. Přitom měl být o vládnutí, dalším směřování jeho kabinetu, měl nám naznačit, jak se ODS postaví ke zjevně narůstajícím potížím naší ekonomiky. Ukázal pouze předsedu, který se třese o svůj post a snaží se zahnat jakoukoliv opozici do defenzívy dříve, než pořádně vystrčí hlavu.
