Pokus, omyl. Pokus, omyl. …omyl. …omyl.

"Však uvidíme, jestli nový majitel například zámky prodá výrazně dráž. Teď jsou to jen spekulace," dodal Cikrt. To je, prosím, doslovná citace ze zprávy serveru Aktuálně, takže předpokládám, že pan mluvčí ministerstva zdravotnictví opravdu řekl to, co mu autor dává do úst. Je to nová definice způsobu prodeje státního majetku.

Nekupte to, za ty peníze...www.divcihrad.cz

Já opravdu netvrdím, že se vždy prodával veřejný majetek naprosto průhledně a transparentně. Ani na úrovni ministerstev, ani na úrovni krajů, o obcích už ani nemluvím. Ale poslední vzedmutí privatizační vášně pana ministra Julínka a jeho věrného mluvčího, to je dost silná káva.

Samozřejmě, že on takový zámek vypadá hodně pěkně a honosně, ale není to dům v centru města, že by se o něj draly stovky kupců, to nehrozí. Nikdo netvrdí, že to je kdovíjak lukrativní majetek. Avšak svou hodnotu má a než se ho zbavit za tři a něco milionu, což je z hlediska rozpočtu takového ministerstva položka významná tak akorát jako výplň za desetinnou čárkou, to již lepší službu udělá obci nebo kraji.

Musím se ale vrátit k té úplně první větě. Zde je ještě jednou: "Však uvidíme, jestli nový majitel například zámky prodá výrazně dráž. Teď jsou to jen spekulace," dodal Cikrt. Jinými slovy – my jsme neměli náladu to zkoušet, to nás opravdu nebaví. Tak jsme se toho zbavili na potkání a když to někdo zhodnotí, tak tedy uznáme, že to mohlo jít i lépe.

Na tom přístupu je příšerná ta ležérnost ke státnímu majetku. Znovu opakuji, že nehodlám řešit, jestli je tržní cena zámku u Krnova či u Opavy tři, deset nebo padesát milionů – u nemovitostí je to strašně problematická věc, každá nemovitost má svůj specifický trh. Ale odmítám si říci, že to prodám, jen aby někdo koupil a pak budu sledovat, za kolik to prodá on. Mám dost dlouhé zkušenosti z radnice a tvrdím, že kdybychom postupovali takto, vynesou nás lidi v zubech. Právem.

Samozřejmě, že pan Cikrt neřeší řadu dalších otázek, protože odpovědi na ně asi neexistují – například: nebylo ministerstvu divné, že kupcem je firma vzniklá tři měsíce před soutěží, která jinak nic nedělá? To je ale náhodička, že? Založíte firmu a hned vám o nos břinkne Popelčin oříšek. Asi platí, že štěstí přeje připraveným.

Nebo: Jakpak byla ta soutěž vlastně vyhlášena? Se snahou, aby se ji zúčastnilo maximum subjektů nebo jen tak tiše? Počet dva není odzbrojující a vyhrát ze dvou nabídek tou vyšší… Inu, to se dá, že?

A tak dále, a tak dále. Ale – každá soutěž se dá zrušit, pane ministře. A pak je možné ji vyhlásit znovu. Tento balík nemovitostí má pěknou reklamu, určitě se o něj bude zajímat spousta lidí a firem. Naprosto nesporně se sejde nabídek více a skoro bych se vsadil, že nějaká bude i vyšší.

Nejlepším důkazem, že všechny ty nejasné okolnosti jsou náhodička, bude opakování tendru nebo jak se vlastně soutěžilo. Já bych řekl, že zámek za tři miliony si někdo koupí. I za šest nebo více.