Brutální zdražení elektrické energie se – čestně řečeno – dalo z ekonomického hlediska čekat. Když se někdo tváří překvapeně, je buď hloupý nebo nemá elementární informace. Poptávka včetně velmi výhodných vývozů převyšuje nabídku. V celé Evropě – nejen tady u nás v české kotlině. Tento růst není nákladový, nejde o to, že by se zvyšovala cena vstupů, že by tolik rostla cena práce. Toto je hra „neviditelné ruky trhu“. Protože cena služby nebo zboží je dána snahou vyrovnat nabídku a poptávku. A vysoká cena sníží poptávku. Zelení by měli mít vlastně velkou radost – toto je cesta k úsporám. Jenom je otázka, zda nejde o cestu sociálně poněkud poťouchlou a krátkozrakou.
Martina Romana má málokdo rád - ale dělá jenom to, co mu předepisuje zákoniDnes Česká ekonomika dlouhodobě roste o pět až šest procent ročně – to nutně vytváří určitý tlak na potřeby energií, elektřiny pak zvláště. Růst je založen na vyšší produkci průmyslu – jistě přispívají i služby a další sektory, ale průmysl je klíčový. Ani to není překvapení, nikdo si asi nemohl myslet, že vedoucí postavení převezme v našich podmínkách finanční sektor nebo zemědělství. Co ale roste nejrychleji, jsou nejziskovější obory, to je také normální. Jsou to ty, které mohou za dodávky platit více, protože jsou silné a mají dobrý odbyt. V boji o nákupy energií tak vytlačují odvětví, kde přidaná hodnota a ziskovost není taková, které si tedy nemohou dovolit platit tolik. Je to tvrdé, ale pořád jsme v oblasti čisté ekonomické logiky. Ta však nabízí ještě jedno řešení. Pokud existuje oblast ekonomiky, v níž nabídka kulhá za poptávkou a vytváří se tak velmi sympatický ziskový prostor, pak přichází nové investice zvyšující nabídku. V našem případě vzniknou nové zdroje, které přijdou s novou nabídkou a v důsledku pak zaplní mezeru zvyšující cenu. To se zde neděje. Nová elektrárna není na obzoru. V tom je problém české ekonomiky. ČEZ se chová tak, jak mu velí jeho podnikatelské cítění a konec konců povinnost – maximalizuje zisk pro akcionáře (a jen shodou souvislostí je to především stát). Zdražuje, protože dostane vyšší cenu. Že se to děje v prostředí, kde špatně funguje Energetická burza a trh je trhem s dominátorem, to je do jisté míry vedlejší. Pokud se nyní chceme rozčilovat nad tím, že elektřina je stále dražší, tak se ptejme, proč se dva roky nepohnulo naprosto nic směrem k výstavbě nových zdrojů (výkonných, nikoliv větrných elektráren, ty nás nezachrání)? Proč stojí diskuse o dostavbě Temelína (ať již by nové bloky stavěl ČEZ nebo někdo jiný)? Nebo o nové jaderné elektrárně jinde? To jsou nyní správně položené otázky, na které bychom měli dostat rychlé odpovědi. Bez nových zdrojů bude elektřina již jenom zdražovat. I když se práce burzy zlepší o tisíc procent (kdyby její pravidla neovlivňoval ministr Říman, jistě by se to dalo dosáhnout), i když vznikne sto nových větrníků v Krušných horách (upřímnou soustrast), i když se Zelení budou stavět třeba na hlavu a namontují si úsporné žárovky dokonce i k sobě domů, nebude to stačit. Nelze porazit ekonomiku vyzbrojen pouze přáním a touhou. Potřebujeme v příštích letech alespoň osm nebo deset tisíc MW instalovaného výkonu v nových zdrojích. Druhou cestou je pokles ekonomické aktivity a naprosté vynulování řady odvětví na úkor těch rychle rostoucích. Třetí cesta je regulace cen, která nemůže dopadnout jinak, nežli black outem.
