Premiér je už proslulý fascinujícími výroky (o novinářích, sociálně slabších, korupci) stejně jako odbočkami vládních leteckých strojů na domluvené lyžovačky v Alpách. Je zvyklý vyjadřovat se i konat tak, jako by mu všechno patřilo, jako by mu patřil celý stát, jako by se nemusel zodpovídat nikdy a nikomu. Když nějaký novinář píše či točí nepěkně o jeho (ne)poctivém psíkovi Dalíkovi, hned je z něj prodejná děvka. Všichni jsou zkorumpovaní hajzli, jenom pan premiér a jeho haf-haf, to je dvojice poctivců. Takže kdo se tu diví, když mají sraz v Alpách, že si tam zaletí vládní speciál. Přece každý volič musí pochopit: premiér pracuje za nás za všechny, haf-haf mu radí jako divý. To by nemohli stíhat, takové množství poctivé, dělné práce a ještě se trmácet někde za vlastní peníze mezi ostatními sockami běžným letadlem nebo – ta hrůza – dokonce po veřejné dálnici autem!
To je ale veselé, říká nám Mirek Topolánek - Euro nebude, hahahaha.iDnes
Ale trasa vládního speciálu mě zase tolik netrápí, jako spíše prohlášení Mirka Topolánka, že euro nebude. Česká ekonomika nebude připravena tak, aby od roku 2012 mohla přejít na euro, pravil premiér. A když jeho povídačky o škůdcích, spiknutích a placených reportážích již jenom málokdo bere vážně, tentokráte by měli zpozornět opravdu všichni.
Nabízí se totiž několik otázek.
Za prvé, proč tedy vlastně koalice dělala svou reformu, když nebudeme připraveni? Pokud si správně vzpomínám, pak rozhodujícím cílem reformy byl proces označený jako stabilizace veřejných financí a jeho cílem pak plnit všechna konvergenční kritéria, tedy i poměr schodku rozpočtu k domácímu produktu. Abych jenom zdůraznil, co třeba zdůraznit je – všechna ostatní kritéria česká ekonomika dlouhodobě plnila, absolutní objem dluhu je nízký a nepředstavuje vážný problém, inflace byla v letech 2002 až 2006 naprosto pod kontrolou, zvyšuje se až nyní a příští rok se můžeme se splněním konvergenčních podmínek v této oblasti zřejmě rozloučit. Po předvánočním a předvolebním rozdávačném parlamentním šílenství 2005/6, na němž se rukou společnou podílely VŠECHNY POLITICKÉ STRANY (v čele s velmi aktivními lidovci – odpovědnost ale neseme všichni), šlo o deficit, o nic jiného.
Výsledkem reforem bude, že Česká republika přestane plnit více kritérií než to jedno z minula. Pod oblíbeným krycím jménem Topol v převleku za předsedu vlády vystupuje hrobník českých nadějí na další integraci s Evropou.
Reforma není reforma, to je hlavní potíž. Toto slovo znamená změnu stávajícího stavu směrem ke stavu lepšímu – nyní je však zjevné, že výsledek bude podstatně horší. Již jenom proto, že tento proces nastartuje vyšší inflaci a to přesně v době, kdy by s ní měla ekonomika potíže i bez koaličních změn. Sejdou se dva vlivy, každý špatný – objektivní tlak na růst životních nákladů daný růstem cen energií, potravin, deregulací nájmů a řady dalších produktů. K tomu se připojí příšerný nápad s růstem daně z přidané hodnoty. Výsledkem bude výbušná směs, která příští rok exploduje občanům přímo do obličeje.
Mirek Topolánek si chystá alibi. Tak bychom měli chápat jeho prohlášení o nepřipravenosti na euro i s tím dodatkem o penzijní a zdravotní reformě (nějak nevidím, že by se na nich intenzivně pracovalo – naopak se ztratil čas jalovým jednáním o čemsi "reformním"). Přitom chce zakrýt fakt, že v jeho podání nemá slovo reforma onen tradiční význam, ale ten druhý, který již všichni zapomněli: reforma je totiž také mlynářský stroj. Pěkně nás semele.
