U nás v Parlamentu se potlouká řada lobbyistů. Neříkám davy, ale málo jich také není. Většina z nich pracuje korektně – přinesou pečlivě zpracovaný materiál o problému, snaží se kontaktovat poslance a vysvětlovat, proč se má něco změnit nebo něco naopak ponechat. Ti opravdu dobří dokonce přímo řeknou, pro koho pracují. Jestli mám rád stravenky se mě ale nikdo neptal. Což bych u člena rozpočtového výboru skoro předpokládal, když už má někdo zakázku se stravenkami spojenou. Přece jenom – do daňových věcí máme celkem hodně co mluvit.
Tu je máme, kutily: Melčák a Pohanka v plné kráseiDnes
Netuším ani, jestli společnost „no comment!“, která měla za úkol udržení daňových výhod pro stravenky, vůbec někoho u nás ve výboru kontaktovala. Pokud ano, snad bychom to měli my ostatní alespoň vědět. Zajímalo by mě ale vážně hodně moc, kde je těch 100 tisíc euro, které měli lobbyisté dostat za svou práci (neviditelnou, stejně jako je neviditelná ruka trhu?). Kampak doputovaly tyto peníze?
Já si v Poslanecké sněmovně pamatuji jenom dva horlivé zastánce daňových výhod pro stravenky – pány Melčáka a Pohanku, přeběhlíky a bývalé členy ČSSD, kteří drží nad vodou vládní koalici. Vždy se oháněli tím, že zachovat výhody pro stravenky chtějí odbory. Co já jsem kdy hovořil s odborovými funkcionáři, tak ti chtěli především zachovat daňovou progresi, nezvyšovat zdanění potravin a základních životních potřeb a řadu dalších daleko podstatnějších věcí. Pokud vím, tak stravenky jsou v porovnání s tím vážně drobnost bez většího významu.
Topolánkův batoh nebo balíček nebo batůžek či jak nakonec tu hromadu změn zákonů pan premiér vlastně nazýval, měl v původním znění (bez nepřehledné změti titulků, které do věci dodala sama koalice) z pohledu ekonoma snad jedinou alespoň relativní výhodu. Sliboval zjednodušení daňového systému a odstranění ad hoc výhod a odpočtů, které postupně přinesl čas. Odbourání celé stravenkové říše by tedy bylo (z hlediska liberální pravice, jestli tak ale můžeme ODS nazvat) naprosto logické a odpovídalo by Topolánkovým předvolebním slibům. Stravenky ale zůstaly hrdě a neohroženě stát uprostřed bouře změn. Že by takový majáček sociálního cítění?
Nemyslím. Melčák s Pohankou nebojovali ani vteřinu za opravdové zájmy odborů, upnuli se k jediné věci, ke stravenkám. Na které – jaká náhoda – nafasovala firma „no comment!“ od jednoho z emitentů stravenek (Sodexho Pass) sto tisíc euro, takže bratru nějakých 2,7 milionu korun. Jaká roztomilá náhoda. A že „no comment!“ vede bratr blízkého spolupracovníka Marka Dalíka je asi jenom další důkaz, že Praha je malá a svět ztropí hlouposti…
Přece by si nikdo nemohl myslet, že koalice za podporu obou pánů dál a dál platí výkupné? Přece by si nikdo nemohl ani na vteřinku představit, že z těch skoro tří milionů korun putovalo něco dál z účtů pánů lobbyistů na účty jiné – nedej bože pánů poslanců? Taková podezření by byla opravdu, ale opravdu ošklivá, snad je i hanba něco takového třeba jenom naznačit.
Mnohý občan si ale může myslet svoje. V takovém případě má letos velkou šanci toto svoje také jasně vyjádřit – na podzim budou krajské volby a volby do Senátu. Dobrá šance ukázat ODS, lidovcům a zeleným co si kdo myslí o jejich vládnutí. Ve zlém – i v dobrém, jestli ještě někdo takový je.
