Jsou pánové Gross a Čunek jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet nebo jde o dva opravdu různorodé příběhy bez možnosti vést paralely? Zvláštní, jak to mnoho lidí dramaticky vzrušuje a především, jak jim to dokáže zatemňovat mozek. Vždycky, když jsem tady totiž něco poznamenal o Sebraných životních příbězích pana Čunka, ozvali se v diskusi někteří (G-lock, tillgen) s poznámkou, co do toho mluvím, když sociální demokracie má Grosse. Ponechám bokem, že jsou to jalové připomínky jaksi z podstaty, protože co má existence Stanislava Grosse a jeho příběhy společného s existencí Jiřího Čunka a jeho románem ze života? Přece nelze jakýkoliv názor na pana Čunka vyřešit poznámkou: „A co Gross? To ti nevadí?“
Odpovědi novinářům panu Čunkovi někdy šly a někdy ne - to když se jednalo o původ jeho peněz.iDnes
Ale pravda, i nesmysly jsou někdy podnět.
Určitě jedna podobnost hraničící se shodou mezi případem bytu Stanislava Grosse a případem podivných vkladů a nevkladů Jiřího Čunka existuje. Z komunikačního hlediska to oba pánové vzali za ten naprosto nejhorší z možných konců. Udělali ze sebe veřejně ňoumy a hňupy, dostali se do situace, kdy jim už společnost většinově odmítala věřit jakákoliv další slova, jakékoliv další argumenty. Dali prostor pro dramatické spekulace a teď neřeším, zda oprávněné nebo nikoliv.
Již to je pro politika konečná stanice. Politik bez důvěry je bezcenný politik. A naprosto nejhorší, co může udělat je, když ze své nešikovnosti začne vinit média a zveřejňování pochybností (nutno říci – logických) označovat za spiknutí, kampaň a svinstvo. Tak se v určité chvíli zachoval Stanislav Gross a Jiří Čunek si k tomu sjednal dokonce pomoc premiéra a několika dalších nešťastníků, k pláči donutil vrchní státní zástupkyni Renátu Veseckou a málem způsobil skrzevá ní blamáž se zapojením BIS do šetření politických případů.
Netvrdím, že tady podobnost končí.
V obou případech se totiž objevily spekulace (schválně používám toto slovo, neboť do vyřešení věci jde vždy pouze o spekulace) o korupci. Zatímco ale v Grossově případu tato konstrukce vycházela čistě z nejasnosti „kde na to vzal“, přičemž propočty příjmů ukazovaly rozpor (Grossem vysvětlený půjčkou z rodiny), u Čunka vše začalo podezřením na korupci (se svědkem i s opravdu neobvyklými a prokázanými pohyby na účtech jeho i firmy, o níž se mělo jednat) a teprve toto podezření vedlo k pátrání po obecném původu příjmů. A vida – rozdíl byl velký a tentokráte opravdu těžko vysvětlitelný.
U Grosse zůstalo u jedné sumy a jedné nejasnosti (nyní nechávám stranou případ s nákupem a prodejem akcií, ten se odehrál kompletně po konci jeho politické kariéry), u pana Čunka se přicházelo na další a další podivné chvíle a to včetně jeho přinejmenším málo korektního pobírání sociálních dávek v době, kdy měl vlastní přinejmenším milion na účtu (když přijmeme vysvětlení, že druhý milion byl od rodičů a zbylých 1,5 milionu nebylo jeho…).
Základní rozdíl je však zjevný – zatímco Stanislav Gross a financování jeho bytu bylo policií prošetřeno s výsledkem jasně negativním, pan Čunek byl před finální fází soudního procesu zachráněn zjevně politickým rozhodnutím změnit státního zástupce, poté vyšetřovatele… A nyní se celá věc vrátila k šetření.
Jasně, že nikoho, kdo nechce, nepřesvědčím – ale pro mě nejsou Stanislav Gross a Jiří Čunek Pat a Mat, tedy stejní nešťastníci, jenom přes kopírák. Odmítám jenom kvůli efektu glajchšaltovat a nevidět rozdíly. Nejsem žádný osobní přítel kolegy Grosse a nedávám nikam ruku, tím méně do ohně. Nevidím do věci, nebyl jsem u nich a stranická příslušnost mě nezbavuje rozumu, ale klást mezi tyto příběhy rovnítko nehodlám již prostě jenom kvůli tomu, že v případu Jiřího Čunka je nejasností řádově více a trvají celé dlouhé roky jeho působení v zastupitelstvu města a pak na postu starosty Vsetína.
