Dovolím si citovat klasika české politické ukecanosti, pana premiéra Mirka Topolánka. „Chceme od 1. ledna zvýšit všem důchodcům penzi o 1000 korun.“ Bylo to řečeno 11. dubna 2006 na tiskové konferenci ODS. Roční odklad je v pořádku, v tom problém nevidím. Ale stále je to slib zvýšení důchodů o tisíc korun. A fakta? Podle toho, čemu se říká reforma veřejných financí, se nám tato částka smrskla na 500 korun. Což je nesporně o poznání méně než tisíc.
Samozřejmě, že se ODS bude vymlouvat – pan premiér přijde s tím, že slib platil jenom pro rovnou daň (asi tu verzi s 15 procenty, nebo některou jinou, to není tak podstatné). Bude se tedy vymlouvat, že tehdy byl v plánu vyšší růst dolní sazby DPH. Jenže v té době také ODS slibovala, že důchodci nebudou platit za návštěvy u lékaře, pro změnu klesnout měla horní sazba DPH a celý balíček slibů byl doprovázen takovými lákadly, jako například: „Konec drahých léků a neúměrných doplatků“ či „Lidé budou moci poskytnout desetinu svého sociálního pojištění přímo svému rodiči na zvýšení důchodu…“ Z čehož teď zůstává nula, nula nic. Na tu slíbenou tisícikorunu bychom neměli zapomenout, stejně, jako do dějin vstoupila Koženého jistota desetinásobku. Protože přes to všechno, jak se změnila situace v detailech, zůstala naprosto stejná v celkovém pohledu – důchodci budou reformy vymyšlené ODS, KDU-ČSL a Stranou zelených platit tvrdě. Měli za to slíbeno tisíc korun každý měsíc. Byli obelháni: dostanou jenom 500 korun.
