Zleva napravo II.

Patřil jsem k podivnému společenství lidí, pro které je utrpení milionů ničím, kteří nenávist vydávají za lásku a násilí za vyšší svobodu. To jsou slova našeho nejznámějšího šachového velmistra Luďka Pachmana, bývalého komunisty.  

.......pokračování........

V době srpnové invaze "spřátelených armád" Varšavské smlouvy, což byl unikátní spolek v tom, že útočil výhradně jen na své vlastní členy, nebyl Luděk Pachman v Československu. Přicestoval až se zpožděním na počátku října a jako správný radikál a revolucionář se ihned vrhl do víru politického dění. Ze své vlastní iniciativy odjel na šachovou olympiádu do švýcarského Lugana a tam se snažil přesvědčit sovětskou výpravu o zločinnosti vstupu cizích vojsk do Československa a demonstrativnímu prohlášení. Ovšem jak se dalo čekat, bez výsledku. Jediný, kdo se Pachmana veřejně zastal byl budoucí mistr světa Boris Spasskij. Po návratu domů náš velmistr veřejně podepsal Dva tisíce slov. A tak jako dříve horoval pro komunistický společenský řád, se stejnou urputností nyní aktivně deklaroval svůj odpor k okupaci.
Jenže normalizace postupovala mílovými kroky a z dřívějšího komunistického prominenta se stával nepřítel režimu. A to tak, že byl dokonce i několikrát uvězněn. Ovšem jako správný metodik pravdy a šachový analytik Pachman necouvl. V tomto neznal bratra. A to doslovně, když v názorovém střetu zavrhl svého bratra Vladimíra, také komunistu, se kterým už nepromluvil až dokonce života. Ovšem byl ochoten jít ještě dál. Několikrát držel ve vězení hladovku a nakonec se rozhodl pro sebevraždu. Ani v tomto nezapřel důkladného perfekcionistu. Rozběhl se hlavou proti zdi. Několik dní se pohyboval na hraně mezi životem a smrtí, ale jako správný bojovník přežil. Po dalším zvyšujícím se nátlaku ze strany StB nakonec souhlasil v r. 1972 s nuceným vystěhováním do spolkové republiky Německo. Jeho poslední slova na hranicích zněla: "já se vrátím". Překročením čáry se pak z dříve zarytého komunisty a ozdoby rudého systému stává nepřítel všeho socialistického lidu.
Leckoho by tento hořký konec zlomil. Ne však Pachmana. V emigraci mu pomohly tři věci: jeho světové renomé spolu se šachovým uměním, jazyková vybavenost (rusky, německy, anglicky, španělsky) a jeho neuvěřitelná píle. A také to, že NSR nebylo v šachu na světové úrovni. A tak se záhy stává německou šachovou jedničkou, absolvuje řadu simultánních exhibicí, publikuje a ještě v témže roce se zúčastní v Londýně šachového festivalu. Obdivuhodný výkon na někoho, kdo právě prodělal klinickou smrt jak mozkovou, psychickou, tak i politickou. A teprve v té chvíli komunistům na opačné straně drátu vyvstal opravdový problém.
Na mezinárodních turnajích totiž moskevští bolševici proti Pachmanovi uplatňovali taktiku, kterou později důsledně používali i např. proti emigrantovi ze SSSR Viktoru Korčnému a i všem podobným zrádcům lidu. Prostě se jich nezúčastňovali. Díky tomu Pachman vyhrál např. mezinárodní turnaj v Reggio Emilia v r. 1975-76.

Podobně dopadla i šachová olympiáda v izraelské Haifě, kterou socialistické státy veřejně bojkotovaly. Už jen to, že samotný Izrael byl na seznamu nepřátelských států, a pak to složení účastníků tomu také nepřidalo (Pachman hrál v družstvu za Německo). Tady bychom si snad mohli připomenout Pachmanova vlastní slova z kvasného roku 1948: "Vykonáme vše co můžeme vykonat pro sbližování národů, pro upevnění světového míru!"
Situaci asi nejlépe vystihuje příhoda ze švédského Stockholmu, kde se v r. 1975 hrál otevřený turnaj Rilton Cup, kterého se zúčastnil jak Pachman, tak i pár našich nasazených šachistů. Volně podle vyprávění mezinárodního mistra Jána Báňase se stalo asi toto:
"S Pachmanem jsem byl vylosovaný v posledním kole, a partie skončila remízou. Doma potom potrestali mě a Nováka, za porušení pravidel v mezinárodním styku. Pachman totiž nechal v rádiu Svobodná Evropa prohlásit, že bojkot Východu už není tak jednotný. Takže mi na StB vyhrožovali odebráním pasu. Při výslechu jsem pak řekl, že Pachman je stále nebezpečný, protože hrává Královský gambit. Nevěděli co to je, tak mě označili za blbce a vyhodili. A to mi ještě dali zákaz mezinárodního hraní až do konce roku 1976."
Co šlo bojkotovat ve světě, nešlo ovšem ignorovat na vlastním dvorečku. A tak se stalo co muselo se stát a na mistrovství Evropy družstev v Moskvě 1977 se mělo Československo utkat s Německem, za které hrál i Pachman. Naštěstí přijel s našimi borci i jakýsi přidělenec ze shora soudruh Pokorný, muž temného poslání a ještě temnější minulosti. Večer před zápasem Přibyl-Pachman svolal trenérský aktiv mužstva na kterém oznámil: "soudruhu Přibyle, zítra onemocníš. Onemocníš, nebo si už nikdy nezahraješ." Tato trenérská vzpruha pak měla za následek to, že soudruh Přibyl skutečně ráno onemocněl a za šachovnicí nepřibyl. Pachman to naopak využil k tomu, že si ke stolku pozval německou televizi, vystavil ceduli Gens una sumus (jsme jeden rod) a celou hodinu až do kontumace partie si užíval mediálního zájmu. Na naše mužstvo to potom mělo tak devastující dopad, že na mistrovství skončilo beznadějně předposlední, o pouhý půlbod před slaboučkou Anglií. Naopak Pachmanovi se znamenitě dařilo a v celém podniku neprohrál jedinou partii.
V politické rovině prodělal Luděk Pachman několik razantních veletočů. Ze zaníceného komunisty se postupně stal velkým přítelem pravicového politika Franz Josefem Strausseho, po kterém je pojmenováno mnichovské letiště, aby pak natrvalo zakotvil v křesťanské straně a objevil tam dlouho hledaného Boha. V publikační činnosti jsou, mimo 20ti jiných knih, teorií zahájení a statí, zajímavé dvě jeho knihy ilustrující dokonale jeho cestu hledání: Boha nelze vyhnat a Jak to bylo. Druhá kniha by se spíše mohla jmenovat Jak já si myslím, že to bylo, jak jsem to viděl a jak to mělo být doopravdy. Protože Pachman analytik a metodik považoval celý svůj život ne za omyl a otočku o 180°, ale za vývoj. Vývoj věcí, které se tak měly stát. Tedy vlastní neústupnost a radikalismus až do konce. Zemřel v Pasově 2003 na bronchitidu spojenou s potížemi srdce. Ať si byl Luděk Pachman čím chtěl, jedno je jisté. Nikdy nebyl průměrný. V ničem.........konec.........

Volně sepsáno podle: Ivan Hausner, Zleva napravo, na pokračování v časopise Československý šach 2014-2019

Luděk Pachman versus Robert James Fischer, budoucí fenomenální mistr světa podléhá. Po pár sekundách se odkaz načte a ovládá se šipečkami vpřed a vzad: http://www.chessgames.com/perl/chessgame?gid=1044493

https://cs.wikipedia.org/wiki/Lud%C4%9Bk_Pachman