Země opaků

Vše, za co bojovali, trpěli a umírali naši předkové, se nám splnilo. Máme blahobyt, rovnoprávnost a bezpečí. Mnozí lidé zadušení tak snadným životem, absencí nepřítele a překážek, se však rozhodli to zničit a vydat se cestou zpět.

Potomci severoafrických a arabských otrokářů viní z otrokářství potomky těch, kteří otroctví zrušili a zakázali. V ulicích se demonstruje proti násilí házením šutráků velkých jak labutí vejce, za pokojný život zapalováním cizích aut za bílého dne a za právo a bezpečí rabováním obchodů. Ženy v prosazování jakési spravedlnosti obviňují muže ze zločinů bez jakýchkoliv důkazů a bez soudu. V rámci rovného přístupu všech ke všem jsou z funkcí, zaměstnání i škol vyhazováni lidé jen z důvodu své nevhodné rasy, pohlaví či názoru. Říká se tomu povinné kvóty, Hatefree a Jen něčí život má cenu. Menšiny požadují po majoritě toleranci tím, že ji přikazují jak se má chovat a co smí a nesmí dělat. Z euroatlantické civilizace se postupně stává Země opaků.

Lidská civilizace neušla ani za pět tisíc let takový pozitivní kus cesty ke svému blahobytu, míru a ušlechtilosti jako za posledních dvě stě let, století a z něj půlstoletí. Ale ani ne takový kus za posledních padesát let, jako v posledním dvacetiletí. Míra těžké kriminality a vražd výrazně poklesla za posledních 15 let v 67 z 88 důvěryhodně sledovaných zemí. Jedná se především o Japonsko a země spadající do západní civilizace od Evropy po USA, vč. Austrálie. V indexu vražd se tyto země pohybují řádově v jednotkách (průměr světa, pokles za 10 let z 7,1 na 6,2 tj. 6,2 zavražděných na 100 000 obyvatel, ČR 0,61). Vysoko ční jen země Střední a Jižní Ameriky a subsaharské Afriky, kde se index pohybuje i v číslech 40-60.

Dětská úmrtnost ve světě klesá řádově o polovinu každého čtvrtstoletí. Míra hladomorů spadla tak rapidně, že v roce 2015 si IFPRI (Mezinárodní výzkumný institut pro potravinovou politiku) vyškrtl ze seznamu i poslední ohroženou zemi ze 16 zapsaných tam ještě roku 1990. Negramotných dětí dnes zaznamenáváme jen 10% z celé světové populace. Míra tzv. domácího násilí na ženách klesla v západních zemích za posledních 25 let o neuvěřitelných 63%. Ve světě pak, co by celospolečenská hrozba, přetrvává jen ve formě kastovní podřízenosti v patriarchálních systémech, muslimských vraždách ze cti, či hromadných znásilnění v Indii. Nic z toho se však netýká vyspělé západní civilizace. Počet válečných konfliktů klesl za posledních 22 let o desítky a dnes jsou vlastně spojeny jen s islámskými fanatiky a v Evropě s Ruskem. Chudoba ve světě rapidně klesla. S částkou 40kč/den, což je hranice extrémní chudoby podle OSN, muselo vyžít ještě v r.1990 2 mld. lidí, což bylo víc než třetina světové populace. Dnes je to  840 milionů, tedy cca 15%. Zdroj: Pavel Beneš, Svět se nepropadá do pekla, časopis Epocha 12/2019.

To je obrovský posun vpřed. A to díky rozvinutému kapitalismu, pokročilým technologiím a obrovským částkám věnovaným chudým zemím na jejich rozvoj ze strany rozvinutých států euroatlantické civilizace. Prakticky všechny projekty z oblasti školství, zdravotnictví, boje proti chudobě a nezaměstnanosti v zemích třetího světa nesou tuto pečeť. No není to na potlesk? No není! Hlavním smyslem života liberálních levičáckých fanatiků je boj. Proti čemukoliv. A když už není proti čemu vykřikovat jejich švindl hesla, tak si to sami vytvoří. A tak se dozvídáme, že nůžky mezi bohatými a chudými se rozevřely do katastrofické šíře, násilí a bezpráví na ženách dosahuje obřích rozměrů, vykořisťování chudých je obludné a rasismus a diskriminace jsou v západních kulturách všudypřítomné.

Za největší znečisťovatele životního prostředí jsou označeny ty země, které pro ekologii udělaly a dělají nejvíce. Ty co dotují hospodářství zaostalých zemí obřími částkami a zásobuji obchodními transakcemi, jsou nazývány uzurpátory a ty, které podporují místní zaměstnanost, ještě nadto kolonizátory. Nadnárodní společnosti jsou nazývány vykořisťovateli, ač zaměstnávají a nadprůměrně platí miliony lidí. Čím větší přínos, tím větší zlo. Ti co něco dokázali, jsou nazývání zločinci jen pro své bohatství, společenské postavení, příslušnost k rase, nebo pohlaví. Za opravdové zločince se potom v ulicích demonstruje a jsou nazývání něžnými obry. Ti co nikdy nic pořádně nevytvořili se domáhají peněz těch co pracují a ti co nebyli nikdy v zaměstnání požadují nepodmíněný příjem. Povaleči si nárokují právo na vlastní byt a doživotní rentu. Ten kdo pracuje dvakrát tolik by měl podle nich platit třikrát tak velké daně a mít čtyřikrát menší práva. Kdo nepracuje vůbec je oběť, ten kdo ho živí se stává agresorem. Země opaků.

O matkách se nesmí mluvit jako o matkách, o ženách jako o ženách a postiženým se nesmí prozradit, že jsou postižení. Feministky si svou ženskou důstojnost vydupávají zákazem jakékoliv zmínky o ženách, ženský šarm prezentují vystupováním ve stylu kanadského dřevorubce a za nejkrásnější dívku považují v soutěžích tu, která se nejvíce podobá chlapovi. Ti co bojují proti plošným předsudkům označují ostatní plošně za rasisty, xenofoby a sexuální násilníky. V rámci zavádění nové rasové rovnosti jsou lidé diskriminováni z titulu své rasy. Policajti jsou kriminálníci, sociální systém je zloděj, povinnost je diskriminace a právo na cokoliv je výsada. Děti převzaly práva svých rodičů a na bedra jim vložily své povinnosti. Těm co kašlou na školu, nebo do ní vůbec nechodí, je za odměnu nabídnuto MHD, vybavení a oběd zdarma a k tomu notebook. Pak se není co divit, že v takovém světě ochránci zvířat zabíjí domestikovaná zvířata tím, že je vyhazují do volné přírody napospas smrti a ekologové demonstrují proti čisté energii. Aktivisté proti průmyslovým podnikům jsou dotování daněmi z jejich zisků, bez nich by nepřežili, a nejmodernější internetovou technikou disponují odpůrci proti globalizaci. Země opaků.

Někteří lidé to ve své pomatenosti dotáhli až do takových detailů, že do fitka jezdí taxíkem a zaběhat si chodí do vlastního obýváku. Po cestě do solárka se chrání před sluncem a na pláže do jižních zemí jezdí za klimatizovanými apartmány. Vyžadují bezmasý karbanátek, nesladké sladkosti, netučné tuky a nemastné oleje. Kafe bez kofeinu, cigarety bez nikotinu, pivo bez alkoholu a kořalku jemnou jako smetanu. Pečivo bez obilovin a ryby, které nevoní a nechutnají po rybině. Vegetariánské salámy, veganské klobásy a nízkokalorický špek. Diesely bez nafty, vysavače, které nesají, žárovky, které nesvítí a oheň bez kouře. Nekyselé kyselo a bezbramborový bramborák. A tohle všechno v bio kvalitě a z místních zdrojů. A nejhorší na tom je to, že část z toho si už vydupali. Země opaků.

Jacques Prévert : Vojákovo volno

Dal jsem svou vojenskou čepici do klece
a vyšel jsem si s ptákem na hlavě
Tak co, už se nezdraví, zeptal se velitel
Ne, už se nezdraví, odpověděl pták
Ach tak, promiňte, myslel jsem že se zdraví
řekl velitel
Ale prosím, nic se nestalo, každý se může mýlit
řekl pták.