Smím si přisednout?

Začíná nám další topná sezóna slunečního boha Ra a s tím dlouho očekávané otevírání pivních zahrádek. Je to období smíru a sounáležitosti českého národa. Jako kdysi i tentokrát budou kuřáci a nekuřáci sedět konečně zase pospolu.

"Smíme si přisednout?" optá se mě lišácky maminka u posledního stolu vzadu zahrádky a do oblaku cigaretového dýmu mi přistrčí před obličej tříletou holčičku na důkaz své žádosti. Nezastaví ji ani můj opilecký skelný pohled a deset čárek přede mnou. "Jistě," pokusím se o úsměv a při -ahoj holčičko- se nezřízeně rozkašlu. Maminka milostivě přikývne, jako že je to v pořádku, a vyloví z kabelky peněženku: "pohlídáte mi ji, že ano?" uzemní mě žensky svůdným pohledem a odkvačí k pultu. Od té chvíle jsme přátelé. A celé léto se budeme při potkání zdravit. Ona ví, že já dovnitř do hospody jako kuřák nesmím a já zase vím, že ony tam samy sedět nebudou. Mezi lidmi je přeci jenom líp. A mezi Čechy obzvláště.

Tento blog jsem si dovolil napsat v návaznosti na blog paní Novacek - K čemu vlastně je ten zákaz kouření. Diskuze pod ním je natolik rozvětvená, že mi přišlo vhodné některé teze sjednotit.

https://annanovacek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=712025

Paní autorka v něm otevírá téma elektronických cigaret. Ty já řešit nebudu. Jednak je to její téma a potom já s nimi problém nemám. A ani je nekouřím. Připadá mi to, jako lízat zmrzlinu přes sklo. Pokusím se nakousnout některé základní diskuzní rozpory mezi kuřáckými a nekuřáckými barikádami. Antikuřáky budu potom nazývat ty zastánce plošného zákazu kouření, kteří jsou nejvíc nesmiřitelní, řeklo by se takové to "zničit krtka!" Občas si vypomůžu i kopírováním svých vlastních slov z minula.

Protikuřácký zákon

Zde kdosi navrhuje další zpřísnění zákazů. Zakázat všechno co čoudí a zakázat to i před restauracemi a vůbec všude, kam by mohl nekuřák zabloudit při putování za svými jedy bůčkem, cukrem, kofeinem a alkoholem.

Řešením ovšem nejsou další a další plošné zákazy, nýbrž oddělení těch, co se vzájemně nemusí. Antikuřáci plošným zákazem kouření v restauracích přepnuli strunu a teď se jim to vrací jako bumerang. V létě jsou hospody prázdné a zahrádky, zbudované často narychlo právě pro kuřáky aby restaurace neztratila hosty, jsou narvané k prasknutí. Najednou nekuřákům kouř z cigaret nevadí, když si objednávají jídlo přímo tam, kde čoudí moje cigareta a ještě u toho zhluboka dýchají, jak je dneska venku krásně.

Zásadním řešením bylo rozdělit provozovny na hospody a restaurace! Přičemž hospoda, kde by se smělo uvnitř kouřit, by byla jasně klasifikovaná zákazem teplých jídel a třeba i jinak omezená. Plochou, vzduchotechnikou apod. Mohlo se povolit kouřit v restauracích až po 20 hod. večer apod. Řešení byla celá řada, ale antikuřáci řvali tupě: na žádné ústupky, výjimky a dohodu nepřistoupíme! A tak vznikl jeden z nejhorších zákonů, který kdy Bohuš Omezovač prosadil.

Je zde jeden paradox. Kdyby ve vašem městě existoval kuřácký klub, těžko by do něj nekuřák vstoupil. Proč taky? Chodí kolem něj, vysmívá se jedařům za výkladem, jak jsou hloupí a ničí si své zdraví a jde si za svým. Dokud nezaslechne cinknout lžičku o podšálek. V tu chvíli zbystří a dostane neovladatelnou chuť na kafe. A vyžaduje ho zrovna teď a tady. A v tom si všimne, že mu vadí kouř a rozkašle se. A není pravdou, že nemá kam jít. I v době nezákazu kouření bylo podle AHR (asociace hotelů a restaurací) u nás přes 60% podniků, které byly buď přímo nekuřácké, nebo alespoň nabízely dostatečně čisté nekuřácké prostory pro hosty. Tady to spíš vypadá, že tvrdé prosazování plošného zákazu bez výjimek, ať už to jsou oddělené prostory bez obsluhy, nebo speciálně kuřácké knajpy apod. je spíše závist antikuřáků z toho, že někdo má něco jen pro sebe, maže tam mariáš, u toho hraje na kytaru a přitom se bezstarostně královsky baví. Já si to myslím též.

Kuřák je bezohledný, zapálí si kdekoliv a kdykoliv

Není to pravda, naopak. Kuřáci kouří zpravidla jen tam, kde to mají povolené. Cožpak kouří v čekárně u doktora, v cukrárně vyžadují popelník, či v autobuse báňají na sedadle za řidičem? Problém je v tom, když pominu jen pár přiopilých magorů, že kuřák nemůže svůj kouř polykat. Kdyby to šlo, dělal by to, věřte mi. Kuřák nechce jiné záměrně obtěžovat, naopak je mu to taky nepříjemné. Mýty o tom, že největší slastí kuřáka je jít někam do restaurace, schválně si sednout k někomu kdo obědvá a vytrvale mu foukat kouř do talíře jsou ze světa pochroumaných mozků. Naopak to byli antikuřáci, kteří v době nedávné chodili do označených kuřáckých pivnic, sedli si ke stolu ke kuřákům a hlasitě se domáhali toho, aby přítomní típli svá cigára. Tohle jsem zažil osobně. A to prosím pěkně 300 metrů od prázdné nekuřácké restaurace. Pokud se chcete vžít do role kuřáka, vzpomeňte si na svou bezmoc, až nebudete mít ve městě kde zaparkovat a přitom budete nutně potřebovat na 10 minut vylézt z auta. Nadávky na bezohledné řidiče, když vyběhnete jen naproti ke vchodu vhodit cosi do schránky, tak to je ono. A to nemluvím o tom, že vaše auto chrlí do ovzduší města jedy v hodnotě jedné cigarety každých deset minut. Protože to co vidíte vycházet z cigarety, to nejsou škodliviny, to je převážně pára. Jedy nejsou vidět a jsou v mikroskopické míře.

My vám platíme léčení

Ne, naopak my vám platíme léčení. Spotřební daň napálená na tabák tvoří cca 2/3 z krabičky a má být použitá na krytí léčebných výdajů kuřáka. To jestli je, či ne, je problém vlády, ne můj. Krabička dnes stojí 90kč, tedy 60kč, každý den, měsíc a za 45 let (berme sílu peněz neměnnou poměrem valorizace k inflaci) ejhle, mám jeden celý milion na léčení k dobru a to prosím pěkně ještě investičně nezhodnocený. Spořit si do fondu, mám miliony dva. Pro špitály musím být VIP klient! A na co že onemocním? Na to stejné, nebo podobné, na co všichni důchodci! Nebo vy snad znáte sortu důchodců, která nebere 5 let před smrtí kupu drahých léků a neumře pak na nějakou nemoc od zápalu plic po rakovinu? Ovšem umřít můžu jen jednou a na jednu nemoc a na to mám ještě k tomu i své zdravotní pojištění. Tak kde zmizí můj milion, ergo dva? Pokud se mi léčba platí z odvedené spotřební daně na cigarety, zůstávají po mě ony odvody do VZP a naopak. Někomu tím platím léčbu, asik. Ale to já rád, mě to neva. Jen mě prosím pěkně za to ještě potom nenadávejte. Pokud u kuřáka ve stáří propukne, řekněme nemoc z kouření, většinou se zmítá krátký čas a pak jde. Pokud u nekuřáka propukne obdobná nemoc, jen nazvaná trochu slušněji, bojuje s ní o tři roky déle a pak jde beztak taky. Z toho jasně plyne, že kuřák ví, kdy má odejít. Tak kdo na koho tady potom doplácí?