Rasismus, bezdomovectví a ti druzí za oponou

Za poslední léta jsme si už zvykli na jistý novinářský fenomén. A tím jsou dokumenty o různých skupinách lidí. A tak tu máme reportáže o romech, samoživitelkách, bezdomovcích... Jen jedna kasta v tom výčtu chybí. Uhádnete která?

Jsou to časosběrné dokumenty, reportáže, články...prostě je jich přehršel. Prakticky není týden, abyste se nedověděli z nějakého média o tom, jak se žije lidem ve vyloučených lokalitách, v exekucích a insolvencích, matkám samoživitelkám, dlužníkům v dluhové spirále, nešťastníkům na ubytovnách, romům, holkám pod zámkem a klukům v kriminále hnedle od vedle, cizincům žijících u nás, bezdomovcům, nezaměstnaným, lidem na sociálních dávkách a bůhví komu ještě. Jsou to vesměs tragické příběhy, ve kterých je zveličena temnota a zamlčena reálná podstata až tak, že by vám to urvalo srdce holou rukou. Vzpomínám si, jak novinářka Saša Uhlová dokonce vytlačila ve své vlastní reportáži coby nastrčená pracovní volavka na kameru slzu, že to málem nepobral ani digitální vestavěný zoom. Ale tu a tam jsou i veselejší konce. To když se recidivistovi v base podaří ve třiceti si konečně napotřetí udělat výučák, chronickému neplatiči je v insolvenci odpuštěn milion dluhů a bezdomovec dostane zdarma obecní kamrlík k bydlení.

Jen o jedné skupině občanů se reportáže a články zásadně nikdy nedělají. A je to ještě o to podivnější, že ona skupina lidiček všechny ty výše jmenované živí. Tou skupinou je bílý, pracující otec. Pracujícím matkám se tímto omlouvám, vážím si jich a nechci nijak snižovat jejich podíl na společné tvorbě, ale i ony jsou přeci diskriminovány. Ať už postavením ve společnosti, nebo platově. A diskriminuje je samozřejmě zase bílý pracující otec. Kdo jiný, když ostatní jsou už oběťmi. Takže zbývá jen on.

Ne fakt jsem nikdy neviděl poctivou reportáž na téma: tak co pane, jak se vám žije? Jaké to je honit se od nevidím do nic nevidím jako pastorek v převodovce. Platit všechny ty výdaje na bydlení, vybavení, energie, jídlo, auto, kroužky pro děti, spoření a pojištění, oblečení a pak slyšet na rodičáku, od sociálky a při rozvodu jakej jste egojistickej hajzlík a číst v novinách co jste to za rasistu a nabubřelého šovinistu?

O každé samoživitelce víme, že je to oběť a má to těžké. Chlap se na ní vždycky vykašlal a kašle i na děti, to je prostě dané. A jí chudákovi, považte, po zaplacení všeho zbývá jen 1500kč na měsíc. Nepíše se kolik má sakumprdum příjmy a jaké výdaje, kolik dostává podporu od státu a ani co znamená "po zaplacení všeho", kdepak, to by nebylo tak srdcebolné. Prostě je na tom blbě. Hůř než ostatní. No mně po zaplacení všeho nezbývá vůbec nic, protože vydělávám právě proto, abych těmi penězi mohl platit a živit akorát tak svou rodinu. Ale ona to má těžší. Těžší než rozvedený chlap, který bere 15 000kč, za ubytovnu dá 8 000kč, za cestu do práce 1 500kč a na alimenty 3 000kč a přesto nemá na nic nárok, protože mu se, na rozdíl od matky samoživitelky, alimenty do životních nákladů nepočítají i když je může doložit, oproti výdajům na děti matky, které se počítají paušálně i bez dokládání.

Viděl jsem hodně reportáží z tzv. vyloučených lokalit. A taky se mnou otřáslo, jak tam lidé žijí. Odpadky po kolena, které si tam sami naházeli, všechno rozbité a zničené, od nich, děti nechodí do školy, když je nikdo nenutí, bez elektřiny, topení a teplé vody, za které zarputile odmítají platit ač na to berou dávky v hmotné nouzi a nezaměstnanost úměrná nechuti pracovat. A taky mě to dojalo. I to, že za to můžu já, jakožto představitel většinové společnosti. Umínil jsem si tedy, že v sobotu v práci zůstanu o hodinu déle, i kdybych měl na vedlejšku přijít pozdě, a uvidíme, jestli se tím zlepší školní docházka místních problémových dětí. Věřím, že ano.

Zhlédl jsem několik dokumentů, z toho jeden časosběrný, o bezdomovcích. Ve všech ti šohajové říkali zhruba toto: podívejte se jak tady nuzně žijeme, to by vás mělo zajímat a vy tu místo toho pořád blemcáte něco o práci. Jen jeden mě potěšil. Pronesl pro mě památnou větu: Před 16 lety mě zaměstnavatel vyhodil (kvůli alkoholu) z práce a už jsem se neangažoval! Poetické. 

Ach ano, dlužníci. Chudáci. Tak dlouho hltali a hryzali z cizího až jim to vylámalo zuby. A nenechte se mýlit, lidí v exekuci, kteří se tam dostali kvůli nebankovním půjčkám, je naprostá menšina. Velkou skupinu tvoří dlužníci za odebrané zboží, služby, včetně nájmů a energií. Naši operátoři taky vydatně zásobují registr neplatičů, stejně jako revizoři a...stát! Ano dluhy vůči státu. Dluhy z podnikání (OSVČ) a za neplacené paušály ať už vůči VZP, na daních, či na sociálním narůstají také obřím tempem každým dnem, ať si vládní dobrodějové melou o lichvářích co chtějí. A soudní a vězeňské výlohy. To se prosím pěkně taky platí. Každé stání a každý den na polstrované pryčně. A na tom taky pěkně rostou dluhy. A tím se kruh vyloučené lokality, bezdomovci, dlouhodobě nezaměstnaní a sociální podpora uzavírá. Pokud totiž ti člobrdové, zkrachovalí živnostníci a lidé s kriminální minulostí, dluží třeba 200 000kč jen za tyto životní kopance, mimo jiných dluhů, těžko asi půjdou pracovat a dobrovolně tak žít 5 - 10 let jen z minima. Prostě odmítají své dluhy splácet a tím se z nich stávají oběti systému. Nevěříte? Potom jste asi nikdy neviděli ten typ reportáží o nichž právě píši.

A  proč by vůbec pracovali, když mají své pracovní zástupce ex offo? Ano, jsou to ti, o kterých se nikdy žádná reportáž nenatočí a žádný světabolný článek nenapíše. Lidé za oponou. Bílí pracující otcové.

P.S. pro případné odborníky na sociální vyloučení: já byl také samoživitel, přišel o práci i bydlení a měl spoustu dluhů. Trvalo mi pouhé tři roky postavit se zpátky na své bez pomoci státu a příbuzných. Nyní jsem už zase bílý pracující znovu otec, původce všeho společenského zla.