Jsme národem absurdních lidiček, jevů a veletočů. Andrej Babiš stíhá podnikatele parazitující na státním rozpočtu, Miloš Zeman se jezdí do Číny učit demokracii a ČSSD žádá sociální spravedlnost pro všechny, mimo Altnerovi dědice.
Ještě by nám chybělo, aby ten kdo rozkradl peníze pro středočeské nemocnice, napsal blog o tom, že se našemu zdravotnictví nedostává dost peněz. Ale tak absurdní to snad už ani být nemůže.
Někde jsem slyšel, že obrovský celosvětový úspěch románu Osudy dobrého vojáka Švejka byl dán především nepochopením podstaty reálií ve kterých se děj odehrává. Třetina zahraničních čtenářů se domnívala, že se jedná o extravagantní způsob akademického humoru, část, že jde o Orwellovskou vizi apokalyptického konce civilizace a zbytek, že jde o parodii masakrálních rozměrů. Jen zasvěcenci tušili, že to takhle u nás zkrátka opravdu chodí. Koneckonců i film Kurvahošigutentag musel být vysílán mnohde v cizině jen s doprovodnými vysvětlivkami.
Miloš Zeman, bývalý člen KSČ, navrhl do rady ÚSTR svého dlouholetého kamaráda Karla Srpa a to i přes to že věděl, že tento byl rovněž nejenže sám členem KSČ, což je pro takovou pozici diskvalifikační samo o sobě, ale také pilným spolupracovníkem STB. Je nabíledni, že sice po urputném boji ale přece, nebyl do této funkce Karel Srp senátem nominován. Mluvčí Hradu, takto bývalý novinář komunistického plátku Haló noviny a obdivovatel komunismu Ovčáček, hned nato obvinil demokraticky zvolený senát z "totalitního kádrování".
Karel Srp potom o svém členství v obrodné době Pražského jara říká, že je na něj hrdý (se zdůrazněním oné doby celospolečenského tání).
Mám takovou zkušenost, že vždycky když ultralevičák, a zvlášť komunista, otevře svou chlebárnu, vyletí hejno much a pak lež až to tříská vraty.
Nejinak je tomu i v tomto případě. Karel Srp, který si ještě včera na své členství v KSČ vůbec nevzpomínal se dneska zázračně uzdravil a pamatuje si, že vlastně jo, ale že se jednalo jen o takovou prču přeukrutnou. Podívejme se, k čemu se tedy z bujaré srandy hlásil:
-že se jedná o jedinou pravdu na světě založenou na nenávisti k jiným (Marx-Leninismus: Komunistická ideologie stojí pevně na třídní nenávisti).
- že její (jeho) vnitřním i vnějším úkolem je permanentní boj proti třídním nepřátelům, likvidace celých tříd obyvatelstva včetně rodinných příslušníků (Marx-Leninismus: Vnitřní a vnější úkoly Kom. ideologie).
-a že vstupuje tímto do bojového svazku (ústava ČSSR 1960, čl.4).
Nevím sice kdy z KSČ vystoupil, ale pokud v době kdy jeho ochránce Miloš Zeman, tedy i on při cestě na schůze ještě v Praze překračoval mrtvoly lidí zastřelené ruskými agresory (obrazně řečeno).
Ono vstoupit do KSČ v době tání ledů, celonárodního dialogu a atmosféry "co jsme si to jsme si", je nejen hodně pohodlné, ale taky navýsost zbabělé.
Považte: socialismus mohl těžko skončit, když se mu právě přešíval ksicht ze zvířecího na lidský. Tedy ani rodná strana nemohla zajít na úbytě, vždyť ta byla jeho nositelkou. Vrazi už komunisté nebyli (To my ne, to oni, Ano dělaly se chyby, To byla taková doba), ale výsady papalášů stále plně třímali ve svých stranických knížečkách. Kdy tedy, když ne teď a kdo tedy, když ne já a můj kámoš Milda Zeman (a jiní).
Optimisté, totiž, v té době zakládali alternativní politické spolky a platformy. Realisté si vyřizovali různá povolení, která jim byla v minulosti zamítnuta a pesimisté rovnou emigrovali na západ i se svými rodinami.
Jen vyčuránci vstupovali. Aby po letech zase zapomínali.
Anebo naopak lhali, že si dobře pamatují, že rána pendrekem na zádech šestnáctileté holky vůbec nebolela, protože to byla jen taková prča přeukrutná (M. Zeman).
Blíží se nám opět výročí okupace naší vlasti rudými hordami v tancích. Všímejte si, prosím, kdo to bude v komentářích vnímat jako tragédii, a kdo jen jako takový Moskevský šprým. Hodně vám to napoví.
