Právo na buzeraci

Zachytil jsem na ČT fragment diskuze na téma zákaz prodeje supermarketů v určitých dnech. Nebudu to pracně dohledávat , jako mustr k napsání úvahy mi postačí čerstvý blog paní Gajdůškové, kde jsou argumenty PRO vcelku totožné.

Zde:  https://gajduskova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=701780

Jakožto odpůrce každé levičácké vivisekce páchané na vlastním obyvatelstvu ve vlnách a za pochodu i já jsem proti jakékoliv ne nezbytně nutné regulaci. Mé argumenty PROTI jasně vyplývají z neexistujících faktických důvodů proč ano. Podívejme se na argumenty PRO optikou selské logiky a zjistíme, že jsou laciné, falešné, ale hlavně demagogické. Prakticky se dají zařadit do tří kategorií, víc jich není:

1. záměrné infantilní ironizování stavu ode zdi ke zdi

2. direktivní vnucování a předepisování toho správného způsobu života

3. vyvracení svých vlastních argumentů hned ve druhé větě

 Záměrné infantilní ironizování stavu ode zdi ke zdi

Tak tento diskuzní faul známe myslím si všichni. Pokud se např. vyjádříte, že jste proti dani z nemovitostí, váš oponent vám vtipně odpoví, že byste nejraději zavedl zpátky feudalismus a otroctví. Neméně vtipná byla i paní Gajdůšková, která omezení prodeje ironicky popsala jako:svět se točit nepřestal a dokonce se ani nezačal točit na druhou stranu a: obléhání vietnamských večerek a vykoupení i poslední instantní polévky. V diskuzi níže je pak zmiňován jako nutný nákup jeden rohlík, jinde zase hladomor a podobné ptákoviny. Taková argumentace rozhodně nekopíruje obrysy základního vzdělání, které by u nás měl mít každý dokončené, dokonce je i v přímém rozporu se zdravým rozumem a svéprávností.

Direktivní vnucování a předepisování toho správného způsobu života

Tato vcelku primitivní technika spočívá v tom, že ukrojíte kus duhy, všem jí ukážete a dále už o ní budete mluvit jako o tom jediném správném smyslu lidského žití. Autorka toto použila už v názvu blogu: Lidskost proti sobectví ...(hodnocení: tři mokré kapesníky) a dále propracovala přes: užívá klid s rodinou, dětmi, vnoučaty, koníčky, knihou, litím olova, pomlázkou...(sedm kapesníků, trhavé štkaní, ) až po :místo slavení narození Ježíše Krista vyrazí s vozíkem na lov zlevněného másla...(pět kapesníků, halasné kvílení, lomení rukama a vlhnutí úplně všude).

Plejáda vnucování těch správných životních hodnot ovšem nekončí jen tím, že je nám jasně řečeno, že nakupování je buržoasní  zrůdnost, kdežto číst si knihu s dítětem rovná se lidskost. Další argumenty jsou už z ranku: tak to prostě je a přesto nejede ruskej tank. Posuďte: Neslyšela jsem, že by otevřené chrámy konzumu někomu v těch pár dnech chyběly....a...Po roce fungování zákona, se kterým jsou kromě několika akcionářů prodejních řetězců všichni spokojeni nebo jim přinejmenším vůbec nevadí...

Mně to chybí. Chybí mi ta svoboda mého vlastního rozhodnutí jít si nakoupit kdy chci, protože prodejce má zájem mi to kdy on chce prodat. Koneckonců pod každým takovým článkem se strhne pravidelně debata v níž celá řada lidí říká, že toto jim právě vadí. Pokud to paní Gajdůšková neví, tak buď veřejně lže, nebo vůbec neví o čem mluví. Obojí je otřesné.

O prodavačkách: Což je skutečně terno, dostat den volna, když je manžel v práci a děti ve škole.

To ale nevíte o čem lžete, protože pro zaměstnané matky je den volna od rodiny mnohdy víc, jako tři dny s ní! A potom den volna na vyřizování si úředních a svých osobních věcí. A dále:  Zaměstnancům obchodů? Zjevně nikoliv, ti to nechtějí. Spotřebitelům a zákazníkům? Asi také ne, žádné hnutí „Chceme nakupovat každý den“ tady nemáme.

Ale máme tady petici za zachování omezení prodeje. A ta nasbírala napříč republikou, než byla v parlamentu předložena, považte: 400 podpisů! Ne nespletl jsem se. Čtyři sta lidiček z osmi milionů voličů. Její předkladatelé to odůvodnili tak, že bokem mají info o 80 000 tisících zastánců, kteří tam ovšem záhadně nejsou uvedeni. Petice:

https://www.petice24.com/signatures/souhlasim_se_zachovanim_zakona_o_prodejni_dob_v_maloobchod_a_velkoobchod_ve_stavajicim_platnem_znni/

 Vyvracení svých vlastních argumentů hned ve druhé větě

Další varietní kousek a neméně prčovní. Už v oné zmiňované debatě prohlásil zastánce omezení prodeje, že zákaz vlastně nic moc neznamená, nikomu nevadí, lidé ho v pohodě přijali a vítají ho. Na dotaz, jestli by tedy nešel upravit ku shodě všech zúčastněných ten stejný odpověděl, že by byla chyba takto rychle měnit zákony, které významně ovlivňují život tolika lidí. O, sancta simplicitas.

Nejkomičtějším anti argumentem zastánců je ovšem tvrzení, že, cituji opět paní Gajdůškovou: Fakta a zkušenosti za ten rok, kdy úprava „sedm volných dnů“ platí, říkají, že tržby v maloobchodě neklesly. Naopak, možná i díky „předzásobování“, vzrostly. Obchodu jako podnikatelskému odvětví nevznikla žádná škoda.

Bomba, že? Zde se totiž praví, že ony prodavačky za jednu mzdu vykonaly za den stejnou práci, jako by udělaly za dva dny dohromady, s dvakrát takovou mzdou a navrch ještě 100% příplatkem. Krásná levičácká práce a velký potlesk ve stoje. Koneckonců ani zákaz prodeje není zákazem jít do práce, mohou a dělají se inventury a sanitární dny, takže další křivárna ze strany autorů tohoto zákona. A to nemluvím o to, že onen bohulibý počin má chránit jen některé, naprostou menšinu z celkového počtu zaměstnaných o svátcích, obsluhou benzinek počínaje, přes pořádkové, záchranné a medicínské sbory až po třebas obsluhu v restauracích. Pikantní na tom potom je, že zákon má chránit prodavače proti jim samým, když se o tuto práci sami aktivně ucházeli i před Zákoníkem práce, který je má chránit tím, že práci o svátcích jasně formuluje a vymezuje. O tom, že dalších 80% prodavaček v obchodech menších ploch jsou matky druhé kategorie potom žádná, když sami ochránci prodavaček ze supermarketů lakonicky doporučují remcalům, aby si šli nakoupit do krámu naproti, že tam bude otevřeno zcela jistě.  

A nešlo by tedy vetknout do Zákoníku práce formulku, že ti a ti zaměstnanci (supermarketů) mohou práci ve svátek odmítnout a prodávali by tedy jen ti, kteří chtějí? Prý nešlo, protože ty, kteří by odmítli, by zaměstnavatel pod jinou záminkou brzy vyhodil. Tvůrci tohoto pseudoargumentu vlastně tvrdí, že i pracovní doba, fond přesčasů, všelijaké příplatky, nárok na dovolenou a vůbec celý Zákoník práce je jen kus toaletního papíru a jeho tvůrci banda směšných kašparů, protože sám nic neznamená. A koho že tedy vlastně onen zákon nad Zákoníkem chrání? Tedy podle jejich slov nějakých 80 000 zaměstnanců ze 100 000, tedy v reálu 50 000, kteří o to stojí a z nich maximálně 30 000 v ten daný sváteční den. Oproti sta tisícům jiných, kteří jsou horšolidé, takové zaměstnanecké prostitutky nehodné pohledu a vlídného zacházení.

Když si uvědomíme, že fond roční pracovní doby je jasně dán stejně tak, jako fond možných nařízených přesčasů vyjde vám, že určený počet hodin si prostě prodavačka odmaká tak jak tak a místo třeba dopoledne ve svátek při večerních šichtách místo psaní úkolů s dětmi. A také, že snížením reálného objemu prodejního času bude onomu odpornému kapitalistovi tu a tam nějaká prodavačka, matka od dětí, spíše nadbývat a potom bude mít ona volného času na rodinu opravdu habakuk.

Stojím ve svátek před dveřmi supermarketu a chrastím plnou peněženkou. Prodejte, škemrám. Rád bych, dýchá z druhé strany na sklo majitel, ale nemůžu. I já bych ráda, ale taky nemůžu, přidává se k němu prodavačka s kbelíkem v ruce. A proč nemůžete? Já chci, vy chcete, ona chce. Ale ti v Praze nechtějí, uzemní mne majitel. A proč nechtějí, nechápu? Protože oni nejlépe vědí, co chceme my!